IV. Cena Bohuslava Fuchse - vítězné projekty

Bc. Darina Bartková
BIVAK V SEDLE
Architektonický prostor
vedoucí práce: Ing.arch. Jan Mléčka

Pobyt v horách a turistika patrí medzi obľúbené ducha oslobodzujúce aktivity slovenského, českého či poľského národa. Stáť na chrbte sveta prináša povznášajúci pocit. Ďaleko od márností každodenného života. Človek si vo výškach naplno uvedomí, aký je bezvýznamne malý a krehký.
Ľudská zraniteľnosť a vysokohorská príroda každému ľahko spočítajú jeho odvahu a zaváhanie. Preceňovanie vlastných schopností a síl v kombinácií s náhlou zmenou počasia spôsobuje vypäté situácie, v ktorých nepomôžu ani roky skúseností v teréne.
Objekt ležiaci v Baníkovskom sedle hlavného hrebeňa Západných Tatier spája výhody tradičných horských kolíb a horolezeckých bivakov. Je krátkodobým miestom úkrytu v prípadoch, keď letné búrky a zimné snehové víchrice na hrebeni môžu stáť človeka posledné zvyšky síl.

---

Bc. Zdeněk Chmel
DŮM UMĚNÍ ČESKÉ BUDĚJOVICE
Res Publica II
vedoucí práce: prof. Ing.arch. Ivan Ruller

Cílem projektu bylo prověřit možnosti různých lokalit ve městě České Budějovice. Každý dílčí návrh v daných lokalitách klade důraz na veřejné prostory města a snaží se zvyšovat jejich kvalitu.

Galerie na soutoku: Dům umění v lokalitě Háječek - Sokolský ostrov
Stavba mimo historické centrum, pracuje s přírodním kontextem. Použití tradičního elementu mostu, který je nově transformován do podoby kruhu. Z hlediska výstavního prostoru jde o volný prostor v jednom podlaží, jenž lze libovolně dělit příčkami. Osvětlení je přirozené.
střechou, zbytek je otevřen a tvoří pomyslnou bránu k vodě. Zároveň je z této strany umožněn vstup do galerie.

Galerie na nábřeží: Dům umění v lokalitě Senovážné náměstí
Stavba těsně sousedící s historickým centrem, na místě bývalých hradeb, dnes volného  prostranství. Pracuje s kontextem solitérních budov i blokové výstavy a usiluje o vytvoření městských prostor.
Z hlediska expozice jde o systém definovaných místností celkově ve 4 výškových úrovních, které se liší velikostí, výškou i typem osvětlení.
Základním východiskem návrhu je odhalení zakrytého vodního toku - Mlýnské stoky a snaha o maximalní využití potenciálu pro veřejný prostor, který tento krok skýtá.
V reakci na obtížnou situaci s parkovacími kapacitami v centru města vedlo k vybudování podzemního parkoviště.

Galerie ve městě: Dům umění v lokalitě Hradební
Stavba v historickém centru, uvnitř vnitrobloku na místě úzkých gotických parcel.
Z hlediska expozice jde o dvě velkoprostorové místnosti v nejvyšším patře, přirozeně osvětlené, které lze v případě potřeby dělit na menší prostory.

---

Bc. Pavel Kolář
REKONVERZE BUDOV 7,8,17,18 VE ZLÍNĚ
Budoucnost uvolněných továrních areálů
vedoucí práce: Prof. Ing.arch. Helena Zemánková, CSc.

Situace
Budovy se nacházejí mezi severní hranici kolejiště Zlínského vlakového nádraží a korytem řeky Dřevnice.  Z východní strany je zde přivedena obslužná komunikace. Západní strana území je vymezena objekty Zlínských tepláren. Jedná se o čtveřici budov, jež „stojí“ v první a druhé řadě bývalých výrobních objektů Baťových závodů.  To znamená, že středem tohoto území prochází pomyslná osa, jež směřuje od řeky až na náměstí práce. Tato osa je v současném stavu přerušena bariérou kolejiště nádraží. V současné době je jediným možným způsobem jak se do tohoto prostoru dostat použití obslužné komunikace (levobřežní) jež kopíruje polohu koryta řeky. Jde o objekty klasické skeletové soustavy o modulu 6,15x6,15m. K budovám byly postupem času dostavovány různé přístavky a aparatury. Rovněž budovy číslo 8. a 18. Byly doplněny o jedno nadzemní podlaží. V současné době zde sídlí několik firem, jež zde mají lehkou strojírenskou výrobu a komerční plochy.

Návrh
Cílem bylo celý tento „okrsek“ oživit novou funkcí. V první řadě byl kladen důraz na dopravní obslužnost a pěší dostupnost. Vzhledem k uvažované rekonstrukci vlakového nádraží, s čímž souvisí mimoúrovňový přístup k jednotlivým nástupištím, jsem navrhl pod vlakovým nádražím podchod. Z tohoto podchodu jsou obslouženy nástupiště a zároveň v prodloužení ústí mezi budovy číslo 7. a 17. Za předpokladu výstavby cyklostezky po nábřeží řeky Dřevnice jsem navrhl lávku přes koryto řeky. Vznikla tak možnost přesednout z vlaku rovnou na kolo. Stavby byly zbaveny různých přístaveb a dostaveb.
Objekty jsou rozčleněny do dvou základních typů. Objekt č. 7 a 17. slouží jako bariérové směrem k nádraží a objekty č. 8. a 18. slouží k ubytování studentů. V objektu č. 7 se nachází parkovací dům a zbylé plochy jsou komerční. Je uvažováno se zesílením nosné konstrukce, tak aby objekt mohl těmto funkcím sloužit. V Objektu č. 17. se ve spodním patře nachází rovněž komerční plochy v přízemí (zásobování ze západní strany) a zbylé dvě podlaží byla použita pro sportovní zařízení. Redukcí středové nosné konstrukce vzniká prostor přes dvě podlaží a jsou zde umístěny dvě tělocvičny. Mezi těmito prostory je vložen sklad sportovního náčiní a squash. Ve třetím nadzemním podlaží v prostoru nad skladem je umístěno fitness. V budově č. 8 a 9. Jsou v přízemí komerční prostory a recepce. Zbylá dvě podlaží slouží pro ubytování studentů. Objekty jsou řešeny jako chodbové se světlíky přes dvě podlaží. Zároveň jsou navrženy lodžie, čímž při zachování původního rytmu fasády vzniká větší dynamika. Prostor mezi budovami a řekou doplňuje park s cyklostezkou po nábřeží a lávkou přes řeku.