Jiří Hrůza

Jiří Hrůza se o architekturu zajímal už od mládí. Pozoroval výstavbu na Letné a v antikvariátech se pídil po architektonické literatuře. Architekturu později vystudoval na ČVUT v Praze.
V šedesátých letech se podílel především na územním plánu pražsko-středočeské aglomerace. "Byl to projekt překonávající správní hranice a tradiční soupeření mezi Prahou a Středočeským krajem. Podařilo se projekt vydat jako obsažné album velkého formátu s variantami řešení, důrazem na kvalitu prostředí a prvními pokusy o uplatnění matematických metod," řekl Hrůza, pro kterého byla šedesátá léta dobou, kdy měl Útvar hlavního architekta koncepci i pravomoc.
Mezi roky 1971 až 1990 poté pracoval jako vedoucí projektant územního plánu Prahy.
Hrůza se tehdy účastnil projektování pražského olympijského areálu, působil ale také v zahraničí. V roce 1967 byl jednou z vedoucích osobností pražského Mezinárodního kongresu architektů UIA. V roce 1968 přednášel na univerzitě v Detroitu v USA, v sedmdesátých letech minulého století vedl pro OSN závěrečné práce na rozvojovém plánu Srí Lanky.
Vídeňská univerzita mu v roce 1976 udělila Herderovu cenu za mezinárodní přínos k rozvoji teorie urbanismu. V roce 1994 se stal členem Rady starších Mezinárodní společnosti urbanistů ISoCaRP, mezi jejíž zakladatele patřil.
Velké úsilí věnoval zpracování publikací o urbanistických teoriích. Pro VÚVA mj. redigoval první svazek z připravované teoretické řady, a to překlad knihy od Camillo Sitteho: "Stavba měst podle uměleckých zásad". Bohužel to byla jediná kniha z celé připravované řady, kterou se podařilo vydat, a to jen díky ABF, neboť VÚVA byl v roce 1995 zrušen.