Společně s
Danielem Libeskindem je Zvi Hecker řazen k německým židovským dekonstruktivistům, avšak narozdíl od Libeskinda je jeho architektura poněkud prvoplánovější. Zatímco Libeskind buduje celý konceptuální systém budovy, počínaje půdorysnou matricí a konče působením vnitřních prostor, Hecker si vystačí s prvním příběhem, který se velmi tvrdě promítá do výsledné kompozice domu. Patrný je tento přístup u jeho slunečnicové
základní školy v Berlíně a i v Duisburgu sledujeme prvoplánový půdorysný otisk dlaně s prsty; především prsty jsou tak formální, že to až ve výsledku mrazí a mrzí. Ve své podstatě nic moc.