Situace — Rekonstruovaný objekt Vrbatovy boudy a její betonová přístavba jsou situovány v Krkonošském národním parku ve výšce 1400 m. n. m.
Zadání — Vrbatova bouda byla realizována podle návrhu architekta Vladimíra Šíra na počátku šedesátých let 20. století. Původně uvažovaná funkce základny Horské služby s občerstvením a noclehárnou byla záhy nahrazena provozem Interhotelů Krkonoše. V mimořádně drsných podmínkách na hřebe- nech Krkonoš si bez zásadní údržby zachovala svou pevnou, přirozenou a přitom nevtíravou formu. Stavební úpravy měly podle zadání nového majitele řešit kromě nutných sanací také rozšíření provozu restaurace o prostor bývalé terasy a na místě kiosku se zastávkou autobusu novostavbu bufetu, infocentra KRNAPu a veřejných toalet. Několikaletý proces hledání optimálního řešení přinesl shodu se správou KRNAP v podobě Vrbatovy boudy jako jediné stavby na Zlatém návrší, do které budou integrovány všechny požadované funkce, ovšem nakonec bez infocentra.
Koncept — Koncept návrhu byl založen na zachování původní boudy, očištěné od novodobých nefunkčních přístaveb a vnitřních příček. K ní byly postupně přidávány nové vrstvy a objemy, pro které byly voleny převážně tři materiály – modřínové dřevo, nerezový plech a pohledový beton s otiskem bednění. Masívní modřínové dřevo se uplatňuje v interiéru restaurace, v bufetu, na venkovním obkladu podkroví a vyhlídkové terase. Nerezový plech v nové varně a nově vestavěných toaletách. Nejvýraznějším motivem je přístavba z pohledového betonu, který se díky zvolené sendvičové konstrukci propisuje v interiéru i exteriéru. Kontrastní forma přístavby přitom neparazituje na původním domě, ale tvoří funkční symbiózu starého s novým.
Konstrukce — Při rekonstrukci byly použity především tradiční řemeslné postupy. Obnova interiéru a pláště budovy probíhala kvůli krátké stavební sezóně a požadavku na částečné zachování provozu kuchyně po dobu tří let. Vodostavební beton přístavby s otiskem tesařského bednění propůjčil interiéru i exteriéru syrový vzhled, odkazující na charakter bunkrů hraničního opevnění, které přežily bez jakékoli údržby už bezmála 80 let.