Vinařství Perraudin

Francouzský architekt Gilles Perraudin na jihu města Vauvert postavil vinařství, jemuž propůjčil vlastní jméno. Archetypální kamenný objekt se nachází dvacet kilometrů od přírodní rezervace Camarque v ústí řeky Rhony. Severně od nedalekého města Nîmes stojí slavný římský akvadukt Pont du Gard, který je vystavěn ze stejného kamene jako Perraudinovo vinařství.
Jednoduchost a čistota návrhu snese srovnání s prostorovou naukou benediktinského mnicha Hanse van der Laana prokazující latentní přítomnost archetypálních prvků v soudobé architektuře. Laan se na konci 60. let minulého století intenzivně zabýval základy architektury, přičemž byl silně ovlivněn fotografiemi jihoanglického Stonehenge. Archetypální a symbolický význam tohoto uskupení se stal předmětem jeho nesčetných výkladů a rekonstrukcí jako i zdrojem rozsáhlých spekulací. Druidský monument se v Laanových studiích objevil jako prvotní stavební prvek vymezující vztah mezi architekturou a přírodou. Laan čelil pocitu ztráty kontaktu architektury s jejími počátky. Zaměřil se na základní prvky, které jsou v období krize znovu objeveny a zapojeny do nitra projektu. Ve své studii zdůrazňuje klíčovou roli trilitonů (trojice kamenů) jako prvopočátku starodávné a vznešené architektury. Kámen položený na dvojici vztyčených kamenů je prvním doloženým příkladem monumentální stavby zrealizované člověkem. Laan si povšiml, že uspořádání jednoduchých objektů do smysluplných seskupení dodá objektům na symbolickém významu. Architektonické metody by podle něj neměly spočívat ve vytváření věcí z ničeho, ale spíše respektování základních konstrukčních principů. Laan se pokusil trilitické struktury převést do svých prací pro benediktinský řád. Základní stavební prvky jeho návrhů představovaly sloup, zeď, cela a dvůr.
Na podobně jednoduchých principech staví také vinařství Gillese Perraudina využívající kamenné monolity o jednotných rozměrech 0,52 x 1,05 x 2,1 metru a váze 2,5 tuny. Použitý materiál neumožnil jinou možnost, než aby výsledná budova byla jednoduchá, mohutná a věčná. Vertikálně vztyčené a přes ně položené identické kvádry utváří prostředí, o němž jsme si mysleli, že se v průběhu věků již nadobro vytratilo. Objekt se na jedné straně pokouší svou nadčasovostí vyrovnat prastarým kamenným budovám, ale na druhou stranu svým rozvržením nabídnout odpovědi na dnešní praktické problémy. Mohutná monolitická stavba vytváří uvnitř příznivé klima pro zrání cenných vinných odrůd Languedoc vyžadujících tepelnou setrvačnost a vyvarování se náhlých změn teplot. Po vzoru středozemní architektury Perraudin rozvíjí téma mocných kamenných zdí. Vypravuje se k prapočátkům kamenné architektury, kde není rozdíl mezi nosnými a výplňovými prvky, mezi sloupem a překladem. Pravidelný kamenný kvádr vytesaný z nesouměrných geologických nánosů neztrácí nic na svých hodnotách. Těžké a mohutné bloky jako se jen vysunuly z podzemí a vytvořily pro uskladněné víno piedestal o rozměrech 30 x 30 metrů. Do vnitřního dvora se kamenné fasády otevírají prehistorickou kolonádou s dokonalou středomořskou atmosférou. Přes velkou spotřebu stavebního materiálu jedná se stále o nízkonákladový objekt využívající místní zdroje z nedalekého kamenolomu ve Vers. Na rozdíl od pozdějšího využívání kamene k povrchovým úpravám je zde kameni navracena jeho původní konstrukční vlastnost.

Čerpáno z textu prof. Alfonso Acocella 'Modern triliths: from Dom Hans van der Laan to Gilles Perraudin' z knihy Stone Architecture; Ancient and Modern Construction Skills, Skira-Lucense, Milano 2006, s.624