Swiss Re Headquarters
Royal Institute of British Architects udělil v říjnu 2004 svou nejprestižnější cenu
RIBA
Tak jako nad pokrokem v české architektuře bdí Česká komora architektů je britská architektura v péči Royal Institute of British Architecs (RIBA), jehož hlavním posláním je podpora vývoje britské architektury směrem k vyšším kvalitám po všech jejích stránkách. Historie této organizace sahá až hluboko do první poloviny 19. století. Byla založena za podpory královského dvora v roce 1837, kdy také nastoupila na britský trůn královna Viktorie. Sama královna pak roku 1848 zaštítila udělování Royal Golden Medal; tato cena je nejstarším oceněním architektury v rámci RIBA a je udělována nejvýznamnějším osobnostem v oblasti architektury jako pocta za celoživotní dílo a přínos vývoji architektuře.
STIRLING PRIZE
Stirling Prize naopak patří ke služebně nejmladším cenám udělovaným pod deštníkem RIBA. Vznikla teprve v roce 1996 a jejím cílem je poukázat a ocenit konkrétní realizaci uplynulého roku, která, stejně jako v případě architektů, se vyznačuje nejvyšším přínosem rozvoji architektury, progresivitou řešení, kvalitou konceptu. Výherce získává odměnu ve formě reklamy na stránkách RIBA, partnerských tiskovin, Channel 4 a pak také nezanedbatelných 20.000,- GBP. Royal Stirling Prize se odvolává na odkaz jednoho z nejvýznamnějších britských architektů 20. století Sira Jamese Stirlinga (1926-1992). Stirling pocházel z Glasgowa, architekturu vystudoval ještě na severu na liverpoolské univerzitě, po ukončení studií ale odešel do Londýna, kde si založil projekční kancelář. Z významných realizací můžeme jmenovat budovu technických služeb univerzity v Leicesteru, centrum sociálních studií v Berlíně, Státní galerii ve Stuttgartu. Roku 1981 získal Pritzkerovu cenu.
Stirlingovu cenu získaly tyto realizace: Laban Dance Centre v Deptfordu v Londýně projektovaná švýcarskou kanceláří Herzog & de Meuron (2003), Gateshead Millennium Bridge od Wilkinson Eyre Architects (2002), kteří získali Stirlingovu cenu i za Magna Centre Rotherhamu (2001), Peckham Library od kanceláře Alsop and Störmer (2000), NatWest Media Centre na Lord's Cricket Ground od Future Systems (1999), Imperial War Museum v Duxfordu navržená kanceláří Foster and Partners (1998), Michael Wilford, Musik Schule ve Stuttgartu (1997) a první cena byla roku 1996 předána architektovi Stephenovi Hodderovi za realizaci Centenary Building na Univerzitě v Salfordu.
FINÁLE
Stejně jako v případě české Grand Prix se Stirlingova cena uděluje budovám do soutěže přihlášeným. Odborná porota vybere nejlepší realizace, které se dostanou do finále. Období mezi výběrem finalistů a vyhlášením vítěze je dobou diskusí o přínosu jednotlivých staveb. Ve výstavních sálech RIBA na 66 Portland Place v centru Londýna si mohou návštěvníci prohlédnout panely s fotodokumentací a stručným popisem jednotlivých staveb a dokonce mohou vyjádřit svůj postoj k soutěži vlastním hlasováním, ze kterého je vylosován vítěz. Tím mediální propagace soutěže zdaleka nekončí. To hlavní přichází v den vyhlášení vítěze, kdy slavnostní ceremoniál přenáší v hlavním vysílacím čase Channel 4. Letos byly mezi finalisty skutečně skvostné realizace: Kunsthaus v Grazu od Petera Cooka a Colina Fourniera, památník The Spire v Dublinu od Ian Ritchie Architects, Imperial War Museum v Manchesteru od Studia Daniela Libeskinda, Phoenix Initiative v Coventry od MacCormac a Jamieson Prichard, se dvěma nominacemi se do finále prosadila kancelář Foster and Partners: Swiss Re Headquarters, 30 St. Mary Axe a Business Academy Bexley.
AND THE WINNER IS:
Odborná i laická veřejnost se jednoznačně shodly na vítězi: Swiss Re Headquarters, 30 St. Mary Axe. Snad není jediný časopis zabývající se architekturou, který by nevěnoval alespoň jednu stránku pozornosti 30 St. Mary Axe. Ostatně je jen málo staveb, které by tak výrazně pozměnily tvář panoramatu města i architektury jako takové. Konzervativní Londýňané měli o realizaci svoje pochybnosti. Velmi rychle se vyrojily dvojsmyslné narážky na siluetu budovy, které vyvrcholily poťouchlými komentáři o genitálním tvaru mrakodrapu na 30 St. Mary Axe v pohlavní jednotě s Greater London Authority Building na opačné straně Temže. Síla lidových komentářů pronikla i do odborných článků, jejichž autoři byli zjevně nadšeni všeobecným zájmem o obě realizace.
Co je však na stavbě na 30 St. Mary Axe skutečně tak zajímavé, že získala Stirlingovu cenu? Především aktuálnost řešení. Kancelář Foster and Partners se dlouhodobě zabývá otázkou řešení administrativních budov. Na rozdíl od řady jiných tvůrců chápe řešení administrativní budovy jako komplex interiéru i exteriéru, přičemž exteriér nevztahuje pouze na fasádu, ale i na životní prostředí jako takové. Jedno nepodřizuje druhému, ale vzájemně je kombinuje a tím nachází nová řešení.
V průběhu navrhování se museli tvůrci nejvíce zabývat otázkou přírodních živlů. Pozemek získaný na místě starší kancelářské budovy, která byla v roce 1992 poničena výbuchem bomby IRA, se nachází na "větrné hůrce" a s povětrnostními podmínkami zde zápasí všechny výškové budovy. Omezit vlivy větru se pokoušeli již projektanti nedaleké Tower 42 okosením rohů budovy. Foster and Partners připravili řešení, které minimalizuje nárazy větru na nejmenší možnou míru: kruhový půdorys, doutníkový tvar, hladké stěny ze skla zavěšené na diagonálně vedené síti. Konstrukce budovy je nesena železobetonovým jádrem, do kterého jsou soustředěny veškeré druhy komunikací. Od středu se jako krempy klobouku odvíjejí jednotlivá patra. Kruhový půdorys pater je trojúhelnými výřezy rozdělen na šest konvenčně obdélných úřednických prostor. Rozdělení vychází z praktické potřeby separace prostorů pro potřeby různých nájemců (polovinu plochy využívá pro svoje potřeby investor: Swiss Re). Trojúhelné výřezy jsou postavené nad sebe a vytváří šachtu s relaxačními terasami. Ve fasádě je rozpoznáme podle rozdílného zabarvení vytvářející velkou šroubovici. Zde se dostáváme k patrně nejzajímavějšímu konstrukčně estetickému prvku na fasádě. Konstrukce budovy je v pohybu, každé patro je pootočeno o jednu dvaasedmdesátinu délky obvodu. Vedle vnějšího estetického výrazu to má i kladný přínos z hlediska vytváření vnitřního prostoru šachty s relaxačními terasami. Zvyšuje se kontakt lidí mezi jednotlivými patry a zároveň je zachovaná i jistá intimita. Dle názoru architektů se u pracovníků zvyšuje pozitivní pocit businessmanské pospolitosti. Terasy jsou otevřené do volného prostoru, naproti tomu kanceláře jsou od prosklené fasády odděleny vlastní skleněnou stěnou. Meziprostor slouží jako komín rozvádějící do kanceláří čerstvý vzduch. Systém funguje samostatně na základě fyzikálních zákonů bez potřeb výrazné mechanické kontroly. Vzniklé energetické úspory jsou dnes, kdy klimatizace kanceláří mají obrovské nároky na energie, velmi žádoucí. Kompletní prosklení obvodových stěn přináší ze všech stran do interiéru dostatek světla a navíc ve chvíli zahloubání, kdy pracovník odtrhne oči od počítače, se může pokochat fantastickým výhledem na Londýn.
V souvislosti se stavbou bylo řešeno bezprostřední okolí budovy. Samo o sobě není úplně nezajímavé, ale ve vztahu k budově poněkud neadekvátně zpracované. Velkorysou monumentální koncepci budovy zasadili do téměř legračního systému vodní kaskády prstencovitě obíhající kolem budovy, pravidelně předělovanou mostíky, které umožňují vstup do podloubí. Mostíky navíc mají na každé straně zábradlíčka. Zcela tak rozmělňují výrazný prvek ukotvení konstrukce prosklené sítě fasády k zemi. Obrubníčky okolo stromečků je snad až zbytečné zmiňovat. Z toho vyplývá jeden obecný závěr. V dnešní době existuje obrovská řada velmi kvalitních architektů, chybí jim však cit pro zpracování veřejného prostoru. To se týká nejen budovy ředitelství Swiss Re, ale například i pražského Danube House, řešení jeho atria je stejně tristní, nebo světové...?
RIBA
Tak jako nad pokrokem v české architektuře bdí Česká komora architektů je britská architektura v péči Royal Institute of British Architecs (RIBA), jehož hlavním posláním je podpora vývoje britské architektury směrem k vyšším kvalitám po všech jejích stránkách. Historie této organizace sahá až hluboko do první poloviny 19. století. Byla založena za podpory královského dvora v roce 1837, kdy také nastoupila na britský trůn královna Viktorie. Sama královna pak roku 1848 zaštítila udělování Royal Golden Medal; tato cena je nejstarším oceněním architektury v rámci RIBA a je udělována nejvýznamnějším osobnostem v oblasti architektury jako pocta za celoživotní dílo a přínos vývoji architektuře.
STIRLING PRIZE
Stirling Prize naopak patří ke služebně nejmladším cenám udělovaným pod deštníkem RIBA. Vznikla teprve v roce 1996 a jejím cílem je poukázat a ocenit konkrétní realizaci uplynulého roku, která, stejně jako v případě architektů, se vyznačuje nejvyšším přínosem rozvoji architektury, progresivitou řešení, kvalitou konceptu. Výherce získává odměnu ve formě reklamy na stránkách RIBA, partnerských tiskovin, Channel 4 a pak také nezanedbatelných 20.000,- GBP. Royal Stirling Prize se odvolává na odkaz jednoho z nejvýznamnějších britských architektů 20. století Sira Jamese Stirlinga (1926-1992). Stirling pocházel z Glasgowa, architekturu vystudoval ještě na severu na liverpoolské univerzitě, po ukončení studií ale odešel do Londýna, kde si založil projekční kancelář. Z významných realizací můžeme jmenovat budovu technických služeb univerzity v Leicesteru, centrum sociálních studií v Berlíně, Státní galerii ve Stuttgartu. Roku 1981 získal Pritzkerovu cenu.
Stirlingovu cenu získaly tyto realizace: Laban Dance Centre v Deptfordu v Londýně projektovaná švýcarskou kanceláří Herzog & de Meuron (2003), Gateshead Millennium Bridge od Wilkinson Eyre Architects (2002), kteří získali Stirlingovu cenu i za Magna Centre Rotherhamu (2001), Peckham Library od kanceláře Alsop and Störmer (2000), NatWest Media Centre na Lord's Cricket Ground od Future Systems (1999), Imperial War Museum v Duxfordu navržená kanceláří Foster and Partners (1998), Michael Wilford, Musik Schule ve Stuttgartu (1997) a první cena byla roku 1996 předána architektovi Stephenovi Hodderovi za realizaci Centenary Building na Univerzitě v Salfordu.
FINÁLE
Stejně jako v případě české Grand Prix se Stirlingova cena uděluje budovám do soutěže přihlášeným. Odborná porota vybere nejlepší realizace, které se dostanou do finále. Období mezi výběrem finalistů a vyhlášením vítěze je dobou diskusí o přínosu jednotlivých staveb. Ve výstavních sálech RIBA na 66 Portland Place v centru Londýna si mohou návštěvníci prohlédnout panely s fotodokumentací a stručným popisem jednotlivých staveb a dokonce mohou vyjádřit svůj postoj k soutěži vlastním hlasováním, ze kterého je vylosován vítěz. Tím mediální propagace soutěže zdaleka nekončí. To hlavní přichází v den vyhlášení vítěze, kdy slavnostní ceremoniál přenáší v hlavním vysílacím čase Channel 4. Letos byly mezi finalisty skutečně skvostné realizace: Kunsthaus v Grazu od Petera Cooka a Colina Fourniera, památník The Spire v Dublinu od Ian Ritchie Architects, Imperial War Museum v Manchesteru od Studia Daniela Libeskinda, Phoenix Initiative v Coventry od MacCormac a Jamieson Prichard, se dvěma nominacemi se do finále prosadila kancelář Foster and Partners: Swiss Re Headquarters, 30 St. Mary Axe a Business Academy Bexley.
AND THE WINNER IS:
Odborná i laická veřejnost se jednoznačně shodly na vítězi: Swiss Re Headquarters, 30 St. Mary Axe. Snad není jediný časopis zabývající se architekturou, který by nevěnoval alespoň jednu stránku pozornosti 30 St. Mary Axe. Ostatně je jen málo staveb, které by tak výrazně pozměnily tvář panoramatu města i architektury jako takové. Konzervativní Londýňané měli o realizaci svoje pochybnosti. Velmi rychle se vyrojily dvojsmyslné narážky na siluetu budovy, které vyvrcholily poťouchlými komentáři o genitálním tvaru mrakodrapu na 30 St. Mary Axe v pohlavní jednotě s Greater London Authority Building na opačné straně Temže. Síla lidových komentářů pronikla i do odborných článků, jejichž autoři byli zjevně nadšeni všeobecným zájmem o obě realizace.
Co je však na stavbě na 30 St. Mary Axe skutečně tak zajímavé, že získala Stirlingovu cenu? Především aktuálnost řešení. Kancelář Foster and Partners se dlouhodobě zabývá otázkou řešení administrativních budov. Na rozdíl od řady jiných tvůrců chápe řešení administrativní budovy jako komplex interiéru i exteriéru, přičemž exteriér nevztahuje pouze na fasádu, ale i na životní prostředí jako takové. Jedno nepodřizuje druhému, ale vzájemně je kombinuje a tím nachází nová řešení.
V průběhu navrhování se museli tvůrci nejvíce zabývat otázkou přírodních živlů. Pozemek získaný na místě starší kancelářské budovy, která byla v roce 1992 poničena výbuchem bomby IRA, se nachází na "větrné hůrce" a s povětrnostními podmínkami zde zápasí všechny výškové budovy. Omezit vlivy větru se pokoušeli již projektanti nedaleké Tower 42 okosením rohů budovy. Foster and Partners připravili řešení, které minimalizuje nárazy větru na nejmenší možnou míru: kruhový půdorys, doutníkový tvar, hladké stěny ze skla zavěšené na diagonálně vedené síti. Konstrukce budovy je nesena železobetonovým jádrem, do kterého jsou soustředěny veškeré druhy komunikací. Od středu se jako krempy klobouku odvíjejí jednotlivá patra. Kruhový půdorys pater je trojúhelnými výřezy rozdělen na šest konvenčně obdélných úřednických prostor. Rozdělení vychází z praktické potřeby separace prostorů pro potřeby různých nájemců (polovinu plochy využívá pro svoje potřeby investor: Swiss Re). Trojúhelné výřezy jsou postavené nad sebe a vytváří šachtu s relaxačními terasami. Ve fasádě je rozpoznáme podle rozdílného zabarvení vytvářející velkou šroubovici. Zde se dostáváme k patrně nejzajímavějšímu konstrukčně estetickému prvku na fasádě. Konstrukce budovy je v pohybu, každé patro je pootočeno o jednu dvaasedmdesátinu délky obvodu. Vedle vnějšího estetického výrazu to má i kladný přínos z hlediska vytváření vnitřního prostoru šachty s relaxačními terasami. Zvyšuje se kontakt lidí mezi jednotlivými patry a zároveň je zachovaná i jistá intimita. Dle názoru architektů se u pracovníků zvyšuje pozitivní pocit businessmanské pospolitosti. Terasy jsou otevřené do volného prostoru, naproti tomu kanceláře jsou od prosklené fasády odděleny vlastní skleněnou stěnou. Meziprostor slouží jako komín rozvádějící do kanceláří čerstvý vzduch. Systém funguje samostatně na základě fyzikálních zákonů bez potřeb výrazné mechanické kontroly. Vzniklé energetické úspory jsou dnes, kdy klimatizace kanceláří mají obrovské nároky na energie, velmi žádoucí. Kompletní prosklení obvodových stěn přináší ze všech stran do interiéru dostatek světla a navíc ve chvíli zahloubání, kdy pracovník odtrhne oči od počítače, se může pokochat fantastickým výhledem na Londýn.
V souvislosti se stavbou bylo řešeno bezprostřední okolí budovy. Samo o sobě není úplně nezajímavé, ale ve vztahu k budově poněkud neadekvátně zpracované. Velkorysou monumentální koncepci budovy zasadili do téměř legračního systému vodní kaskády prstencovitě obíhající kolem budovy, pravidelně předělovanou mostíky, které umožňují vstup do podloubí. Mostíky navíc mají na každé straně zábradlíčka. Zcela tak rozmělňují výrazný prvek ukotvení konstrukce prosklené sítě fasády k zemi. Obrubníčky okolo stromečků je snad až zbytečné zmiňovat. Z toho vyplývá jeden obecný závěr. V dnešní době existuje obrovská řada velmi kvalitních architektů, chybí jim však cit pro zpracování veřejného prostoru. To se týká nejen budovy ředitelství Swiss Re, ale například i pražského Danube House, řešení jeho atria je stejně tristní, nebo světové...?
1 comment
add comment
Subject
Author
Date
clanok
matus
11.10.08 10:37
show all comments
