Sociální bydlení Hvězdy
Logement social Les Étoiles de Renaudie
Francouzský architekt Jean Renaudie byl na konci 50. let minulého století jedním ze spoluzakladatelů L'Atelier de Montrouge, z něhož však 31. července 1968 vystoupil po nehodách kolem projektu Le Vaudereil vznášejícího se města pro 150 000 obyvatel, které sice naplňovalo ideje poválečného sdružení Team 10, ale Renaudie měl o utváření měst diametrálně odlišnou představu a snažil se najít alternativu mezi oběma znesvářenými póly: klasickým a modernistickým urbanismem. Renaudie neodešel pouze z ateliéru, ale opustil také svoji ženu Renée Gailhoustet a začal žít s jednou z jeho kresliček Ninou Schuch. Mezi dubnem a červencem 1968 se Renaudieho život obrátil vzhůru nohama. Během chvíle přišel o všechny jistoty. Musel začít znovu s prázdným papírem, ale na druhou stranu mohl být ve svém rozhodování zcela svobodný.
Po studentských protestech v květnu 1968 se změnila společenská i politická situace ve Francii a nové komunistické vedení Ivry-sur-Seine svěřilo Renée Gailhoustet projekt kompletní renovace městského centra. Gailhoustet se zakázka zdála příliš velká. Aby si získala důvěru zastupitelů, spojila síly se svým bývalým manželem, s nímž nevytvořili klasický urbanistický návrh, ale dlouhodobou vizi, kterou šlo snadno přizpůsobovat měnícím se potřebám.
Renaudie se kvůli této zakázce přestěhoval do Ivry-sur-Seine ležící jihovýchodně od Paříže, kde společně se svou bývalou ženou založil nový ateliér a v průběhu necelé dekády (1969-75) navrhl v tomto padesátitisícovém městě osm sídlišť a urbanistických souborů s komerčním i veřejným zázemím.
Sociální bydlení Les Etoiles (franc. Hvězdy) tvoří čtyřicet bytových domů doplněných o kanceláře, obchody a veřejné stavby pro mládež a seniory. Architekti společně s dopravními inženýry přísně oddělili pěší dopravu od aut. Veřejná doprava projíždí a auta parkují po obvodu a uvnitř obytných souborů se chodí pěšky.
Ke svému jménu sídliště přišlo podle šestnácticípé hvězdy, z níž jsou odvozovány všechny dispozice. Každá bytová jednotka má unikátní půdorys. Pyramidální kompozice poskytuje dostatek místa pro venkovní terasy a světla pro vegetací porostlé střechy. Veřejný život se neodehrává pouze v úrovni parteru. Po venkovních schodištích, rampách a můstcích jsou volně přístupná i některá z vyšších pater. Všudypřítomná vegetace zmírňuje brutalistní rysy pohledového betonu a také napomáhajá ve zlepšení klimatických podmínek. Během letních měsíců se tu díky popínavým rostlinám necítíte jako v betonové džungli. Třebaže od dokončení stavby uběhlo již pětačtyřicet let, tak v celém areálu absentují jakékoliv stopy po vandalismu nebo graffiti. Naopak je vidět použití kvalitního betonu, který po nedegraduje ani po půlstoletí v úzkém kontaktu s přírodou (zelené střechy, konstrukce porostlé popínavkami).
Ačkoli se jedná o experiment, který Jean Renaudie zopakoval už jen jednou v případě sídliště Cité des Étoiles (franc. Město hvězd) v Givors nedaleko Lyonu, zasluhuje si tento urbanistický koncept větší pozornost po stránce zhuštěné zástavby, propojení sociálních skupin a stírání hranic mezi soukromým a veřejným prostorem.
Po studentských protestech v květnu 1968 se změnila společenská i politická situace ve Francii a nové komunistické vedení Ivry-sur-Seine svěřilo Renée Gailhoustet projekt kompletní renovace městského centra. Gailhoustet se zakázka zdála příliš velká. Aby si získala důvěru zastupitelů, spojila síly se svým bývalým manželem, s nímž nevytvořili klasický urbanistický návrh, ale dlouhodobou vizi, kterou šlo snadno přizpůsobovat měnícím se potřebám.
Renaudie se kvůli této zakázce přestěhoval do Ivry-sur-Seine ležící jihovýchodně od Paříže, kde společně se svou bývalou ženou založil nový ateliér a v průběhu necelé dekády (1969-75) navrhl v tomto padesátitisícovém městě osm sídlišť a urbanistických souborů s komerčním i veřejným zázemím.
Sociální bydlení Les Etoiles (franc. Hvězdy) tvoří čtyřicet bytových domů doplněných o kanceláře, obchody a veřejné stavby pro mládež a seniory. Architekti společně s dopravními inženýry přísně oddělili pěší dopravu od aut. Veřejná doprava projíždí a auta parkují po obvodu a uvnitř obytných souborů se chodí pěšky.
Ke svému jménu sídliště přišlo podle šestnácticípé hvězdy, z níž jsou odvozovány všechny dispozice. Každá bytová jednotka má unikátní půdorys. Pyramidální kompozice poskytuje dostatek místa pro venkovní terasy a světla pro vegetací porostlé střechy. Veřejný život se neodehrává pouze v úrovni parteru. Po venkovních schodištích, rampách a můstcích jsou volně přístupná i některá z vyšších pater. Všudypřítomná vegetace zmírňuje brutalistní rysy pohledového betonu a také napomáhajá ve zlepšení klimatických podmínek. Během letních měsíců se tu díky popínavým rostlinám necítíte jako v betonové džungli. Třebaže od dokončení stavby uběhlo již pětačtyřicet let, tak v celém areálu absentují jakékoliv stopy po vandalismu nebo graffiti. Naopak je vidět použití kvalitního betonu, který po nedegraduje ani po půlstoletí v úzkém kontaktu s přírodou (zelené střechy, konstrukce porostlé popínavkami).
Ačkoli se jedná o experiment, který Jean Renaudie zopakoval už jen jednou v případě sídliště Cité des Étoiles (franc. Město hvězd) v Givors nedaleko Lyonu, zasluhuje si tento urbanistický koncept větší pozornost po stránce zhuštěné zástavby, propojení sociálních skupin a stírání hranic mezi soukromým a veřejným prostorem.
0 comments
add comment
