Revitalizace návsi v Prostřední Bečvě

Prostřední Bečva, ležící v údolích Rožnovské Bečvy, Bacovského potoka a Kněhyně, je středně velkou obcí s 1700 obyvateli se silným zastoupením cestovního ruchu. Součástí katastru jsou také Pustevny s nezaměnitelnou architekturou a Čertův mlýn dosahující výšky 1206 m.n.m. Na území se nachází několik stovek rekreačních chat a dvacet výletních středisek. Současným centrem prochází významná cyklotrasa Valašské Meziříčí – Horní Bečva. Obec vznikala v průběhu 16. a 17. století pasekářskou kolonizací. Vzhledem k roztroušené zástavbě v jednotlivých údolích bylo dlouhou dobu správním centrem Hutisko, kde se nacházel i kostel. V polovině 18. století byla založena sklářská huť v Kněhyních. V 19. století je vybudována škola. Na začátku 20. století se obec osamostatňuje a vznikají zde objekty pro drobný průmysl (pily, cihelna…). Počet obyvatel je zhruba neměnný posledních 100 let.
Centrum okolo škol vznikalo až po 2. světové válce. Měřítkově cizí hmoty Jednoty, domu služeb, mateřské školy a bytového objektu, dále pak nevhodná zástavba rodinných domů („štokáč“ na čtvercovém půdorysu) tvoří nejasně definovaný obraz prostoru středu vsi. Urbanisticky ne úplně šťastné situování nového kostela a hřbitova (počátek 21.století) na svah nad hlavní tah na Slovensko při okraji obce také nepřispělo k posílení výrazu centra. Současná poloha obecního úřadu u restaurace Zavadilka se jeví také nevhodná. Stávající památník obětem válek před mateřskou školou, výrazem poplatný době vzniku, není důstojným pietním místem. Hřmotnost a výtvarná jalovost z něj činí nic neříkající absurdní kolos. Základní provozní vazby – směry pohybu chodců a aut a parkování nejsou jasně definovány (chodníky na nevhodných místech, absence přechodů, široká nebezpečná křižovatka, parkování na trávě, štěrku resp. kdekoliv to jde, atd..). Do prostoru návsi nebyl vůbec zapojen fenomén vody – řeky Bečvy.
Našim návrhem jsme chtěli vytvořit fungující střed správné valašské dědiny. Tak, aby sem lidi rádi chodili pobesedovat se sousedy a cérky a ogaři si chodili hrát. Tak, aby se člověk, projíždějící tudy na kole, zastavil a řekl si: „Tady se mi to líbí, sem budu jezdit častějc“. Jasně jsme definovali prostor návsi (dlážděný povrch, aleje stromů vymezující ulici, parková úprava mezi silnicí a řekou). Určili jsme místa pro parkování (auta nebudou stát kdekoliv). Zapojili jsme řeku Bečvu do života vsi (přístup po schodech ke hladině, vykácení náletových dřevin, vizuální kontakt s vodou).
V návrhu doplňujeme náves o nové objekty dávající místu funkční náplň (altán, nádoba s vodou, pítko, kaplička a zatím nerealizovaný objekt obecního úřadu). Dál se podařilo přesunout knihovnu z nevyhovujících prostor do domu služeb a propojit s novou obecní kavárnou.
U sokolovny jsme navrhli objekt sdružující v sobě krytou terasu bufetu a pódium pro vesnické koncerty. Plocha je zpevněna zatravňovací dlažbou střídavě vysypanou zeminou a štěrkem. Do hlediště – „tanečního parketu“ budou vysazeny dva stromy strukturující prostor a poskytující stín. U hrany potoka je parkování s řadou stromů. Lehká dřevěná konstrukce přístřešku pro bufet kombinovaného s pódiem pro koncerty je založena na zemních vrutech. Na střeše je použito průhledné plastové krytiny s rastrem dřevěných slunolamů. Prostor mezi sokolovnou a hřištěm je zpevněn kulatou zatravňovací dlažbou (částečně vysypanou zeminou, částečně štěrkem) a betonovým tanečním kruhem.
Na nalezení nového centra obce mají zásluhu úpravy veřejných prostor a iniciativa místního starosty. Někdy „divoká“, ale příjemná a přínosná spolupráce.