Rekonstrukce Volmanovy vily

Když se řekne Volmanova vila, vybaví se tomu, kdo ji zná, víc než jen funkcionalistický objekt z konce třicátých let (arch. Karel Janů a Jiří Štursa, 1938-39 - pozn.red.). Vybaví se mu rozlehlý anglický park v sousedství prosperující továrny, krásný sen, který se změnil ve skutečnost. Vila v parku. Jak krásné téma pro architekta, jak přitažlivé pro člověka hledajícího ideální bydlení. Areál s vilou továrníka Josefa Volmana je ale i mementem, jak pomíjivý může sen být. Čtyřicet let nevšímavosti, a dům i se zahradou se proměnil v to, co jen vzdáleně připomíná prvorepublikovou ideu. Rozpadající se objekt v místech, která navštěvovala honorace z celé republiky, zplanělý park tam, kde se na koni proháněla Volmanova dcera, a zahrádkářská kolonie z bývalého sadu.
Řízením osudu se ale našel někdo, kdo se rozhodl vdechnout život téměř zapomenutému snu. Ukazuje se totiž, že koncepce celého areálu v rozsahu jeho původních aktivit, kde je výrobní provoz doplněn rozlehlým parkem, zelení určenou k rekreaci, a bydlením, je myšlenkou nadčasovou a stále platnou.
V případě Volmanova původního záměru je navíc přitažlivá i poloha nad meandrem řeky Labe. V době, kdy neexistoval stávající vzrostlý porost, se vila vypínala na ostrohu nad řekou, balancovala na pomezí romantické krajiny Labe s četnými tůněmi a lužním porostem, kontrastujícím s uměle zakládaným parkem a udržovanými travními plochami.  
Podle všeho však nešlo jen o umístění vily. Sledujme pozorně linku terénní hrany a zjistíme, že celá kompozice pravděpodobně začínala již na konci ulice Na Nábřeží a končila v lukách směrem k Toušeni. V souvislosti s rozvojem firmy byl totiž Volman na přelomu 20. a 30. let postaven před úkol vyřešit nejen umístění neustále se rozšiřující výroby, ale i doprovodných budov včetně administrativy, technické přípravy a v neposlední řadě i bydlení pro zaměstnance. Úkolu se zhostil nejen s racionalitou jemu vlastní, ale i s velkorysostí a předvídavostí. A právě na zmíněné terénní hraně, která jako by sledovala generel závodu, se objevují budovy konstrukce a administrativy, vila – reprezentativní objekt vedení firmy, podélná ohradní zeď lemující ovocný sad a konečně lovecká chata pro výjezdní zasedání a rekreaci.
V této kompozici jsou místa, která podle našeho soudu na svoje využití teprve čekala. Vlivem událostí po roce 1945 zůstala prázdná, ale zájem o výstavbu a rehabilitaci areálu jsme přijali jako výzvu pochopit a pokračovat v duchu jistě ne náhodně vzniklé kompozice (o domech v parku a hale společnosti CZ TECH na jiných místech). To se ale netýká vlastního objektu vily. Ten jsme naopak s podporou jejích vlastníků v průběhu deseti let podrobili detailnímu průzkumu s týmem historiků, restaurátorů a specialistů na netradiční technologie. Následně – po zodpovědné diskuzi s památkáři, z kterých bychom měli vyzdvihnout zejména dr. Pavla Kroupu z Národního památkového ústavu Středních Čech – jsme připravili projekt oprav a ten se pak po malých částech postupně realizovali. Toto skládání střípků a jejich doplňování o části ztracené v historii nebo vyžádané dnešní dobou bylo časově nesmírně náročnou úlohou. Snad i proto navzdory tomu, že Volmanova vila patřila mezi první projekty kanceláře, ještě v létě 2013 nebyla ve stavu, ve kterém by se dala prezentovat. Je to ale otázka měsíců, kdy celý Volmanův sen bude znovu uveden do života.