Ředitelství ČSD v Hradci Králové
(dnes Sídlo Policie ČR)
Budova ředitelství státních drah jest situována na jižní straně Ulrichova náměstí a zabírá celý blok mezi tímto a sborem svatého Ambrože. Na dvojtrakt, zaujímající celou délku náměstí, napojeny jsou kolmo dvě haly, ze kterých jsou oboustranně přístupny trakty kancelářských místností. Na koncích jsou spojeny halové trakty jednotraktovou spojovací budovou s vedlejším schodištěm. Trakt do náměstí a zadní jsou třípatrové, halové jsou čtyřpatrové. K budově přičleněna jest obytná budova pro vyšší úředníky, spojená v I. patře komunikační chodbou s úřední budovou. V suterénu budovy umístěny jsou v traktu do náměstí krámy, v ostatním suterénu jsou skladiště a v traktu pod halami archivy, ústřední topení, větrání a uhelna. Ostatní patra zaujímají kanceláře ředitelství státních drah. Hlavní vchod do budovy jest ze středu náměstí prostranným vestibulem sloupovým, z něhož oboustrannými vyrovnávacími schodišti vstupuje se do hal. U každé haly jest hlavní schodiště do pater a paternoster.
Konstrukce jest železobetonová rámová s výplňovým zdivem. Budova jest v celku omítnuta, pilíře průčelí v přízemku obloženy šluknovským sienitem. Portál je obložen tímže materiálem s plastickým reliéfem od sochaře Bedřicha Stefana. Vestibul jest obložen broušeným sklem barevným, průčelní jeho stěna zasklena katedrálním sklem s figurální výzdobou od malíře Josefa Kaplického. Dlažby v chodbách a halách jsou šamotové z drobné mosaiky. Podlahy v kancelářích jsou linoleové a z části frýzkové.
Zařízení kanceláří ředitelských a zasedací síně s čekárnami je provedeno podle zvláštních návrhů. Topení budovy jest ústřední teplou vodou, haly jsou vytápěny a větrány cirkulačně teplým vzduchem výkonu 400 I 40° C/min. Rozvod teplé vody jest měděný, spotřeba se měří vodoměry pro každý byt zvlášť a kontrolním vodoměrem před zásobníkem. Všechny armatury, vodovodní a ústředního topení, jsou buď z černé nebo červené litiny.
Budova Ředitelství státních drah byla součástí urbanisticko-architektonické kompozice Ulrichova náměstí podle koncepce architekta Josefa Gočára. Jedná se o konstruktivistickou stavbu s výrazným prostorovým prvkem ochozových hal realizovanou v letech 1928–32 podle autorových plánů ze srpna 1928. Slavnostní otevření této monumentální budovy se uskutečnilo v říjnu 1932.
Symetricky řešená budova vymezuje celou jižní stranu Ulrichova náměstí. Je komponována na principu dvou čtyřpatrových ochozových hal kolmých k základnímu severnímu třípatrovému traktu a spojovacímu jižnímu křídlu, které má 4 patra. Těmito budovami je vymezen vnitřní dvůr s průjezdem do Nerudovy ulice. K hlavní budově je na úrovni 1. patra připojena chodbou vila v Mánesově ulici. Nacházelo se zde 5 bytů pro úředníky a společná jídelna. Vila je konstrukčně a architektonicky řešena obdobně jako hlavní budova.
Konstrukčně je budova železobetonový skelet s cihelnými vyzdívkami. Střechy jsou ploché se živičnou krytinou.
Hlavní průčelí do náměstí má výrazně horizontální charakter. 128 m dlouhá fasáda má 41 okenních os a je vertikálně členěna pouze předstupující střední částí v rozsahu 25 okenních os. Nad touto částí se uplatňují bezokenní štíty ochozových hal. Horizontalita stavby je umocněna proskleným parterem s viditelnými sloupy železobetonové konstrukce. Portál tříosého vstupu je kovový, nad ním pískovcový reliéf podle návrhu B.Stefana. Obchody po obou stranách jsou kryty železobetonovou markýzou s luxferovou výplní. Mezipatro je odlišeno předsazeným skleněným pásem. Atika je ukončena jednoduchou římsou. Omítka je břízolitová v přírodní barvě, vnější nátěr oken hnědočervený. Sloupy v přízemí a vstupní portál jsou obloženy černou leštěnou žulou.
Na boční fasádě do Mánesovy ulice se uplatňuje především hmota ochozové haly s 15 okenními osami. Břízolitovou omítku doplňuje kamenný obklad částečně zapuštěného suterénu. Druhá boční fasáda do ulice Jeronýmovy je koncipována obdobně. Jižní fasáda do ulice Nerudovy je ve hmotách symetrická, uplatňují se zde opět štíty ochozových hal tentokrát s prosklenými stěnami.
V dispozičním rozvrhu převažují kancelářské provozy se zázemím. Nástup do objektu je po předloženém žulovém schodišti tříosým vstupem přes zádveří do vestibulu a odtud jednoramennými schodišti do zvýšeného přízemí. Vstupní hala je výtvarně pojednána skleněnými vitrážemi J.Kaplického s motivy železnice a dopravy.
V době realizace měl objekt 405 místností, 918 oken a 648 dveří.
Po 2. světové válce bylo Ředitelství státních drah v Hradci Králové zrušeno a budova byla v roce 1962 převedena na Krajskou správu ministerstva vnitra. Od té doby došlo k řadě dispozičních a stavebních úprav. Ve snaze získat další místnosti byla přepažena prosklená čela chodeb a ochozových hal a byl tak narušen jeden z kompozičních principů interiéru stavby.
V levé části budovy byl v letech 1962-63 zřízen další výtah pater-noster (před tím byl jeden společný v pravé části). Na volných pozemcích mezi ulicemi Mánesovou a Jeronýmovou byly za 2. světové války postaveny protiletecké kryty, od 50. let zde vznikala značně nesourodá srostlice pomocných přízemních objektů (veřejné záchodky, řadové garáže, sklady apod.).
Konstrukce jest železobetonová rámová s výplňovým zdivem. Budova jest v celku omítnuta, pilíře průčelí v přízemku obloženy šluknovským sienitem. Portál je obložen tímže materiálem s plastickým reliéfem od sochaře Bedřicha Stefana. Vestibul jest obložen broušeným sklem barevným, průčelní jeho stěna zasklena katedrálním sklem s figurální výzdobou od malíře Josefa Kaplického. Dlažby v chodbách a halách jsou šamotové z drobné mosaiky. Podlahy v kancelářích jsou linoleové a z části frýzkové.
Zařízení kanceláří ředitelských a zasedací síně s čekárnami je provedeno podle zvláštních návrhů. Topení budovy jest ústřední teplou vodou, haly jsou vytápěny a větrány cirkulačně teplým vzduchem výkonu 400 I 40° C/min. Rozvod teplé vody jest měděný, spotřeba se měří vodoměry pro každý byt zvlášť a kontrolním vodoměrem před zásobníkem. Všechny armatury, vodovodní a ústředního topení, jsou buď z černé nebo červené litiny.
Budova Ředitelství státních drah byla součástí urbanisticko-architektonické kompozice Ulrichova náměstí podle koncepce architekta Josefa Gočára. Jedná se o konstruktivistickou stavbu s výrazným prostorovým prvkem ochozových hal realizovanou v letech 1928–32 podle autorových plánů ze srpna 1928. Slavnostní otevření této monumentální budovy se uskutečnilo v říjnu 1932.
Symetricky řešená budova vymezuje celou jižní stranu Ulrichova náměstí. Je komponována na principu dvou čtyřpatrových ochozových hal kolmých k základnímu severnímu třípatrovému traktu a spojovacímu jižnímu křídlu, které má 4 patra. Těmito budovami je vymezen vnitřní dvůr s průjezdem do Nerudovy ulice. K hlavní budově je na úrovni 1. patra připojena chodbou vila v Mánesově ulici. Nacházelo se zde 5 bytů pro úředníky a společná jídelna. Vila je konstrukčně a architektonicky řešena obdobně jako hlavní budova.
Konstrukčně je budova železobetonový skelet s cihelnými vyzdívkami. Střechy jsou ploché se živičnou krytinou.
Hlavní průčelí do náměstí má výrazně horizontální charakter. 128 m dlouhá fasáda má 41 okenních os a je vertikálně členěna pouze předstupující střední částí v rozsahu 25 okenních os. Nad touto částí se uplatňují bezokenní štíty ochozových hal. Horizontalita stavby je umocněna proskleným parterem s viditelnými sloupy železobetonové konstrukce. Portál tříosého vstupu je kovový, nad ním pískovcový reliéf podle návrhu B.Stefana. Obchody po obou stranách jsou kryty železobetonovou markýzou s luxferovou výplní. Mezipatro je odlišeno předsazeným skleněným pásem. Atika je ukončena jednoduchou římsou. Omítka je břízolitová v přírodní barvě, vnější nátěr oken hnědočervený. Sloupy v přízemí a vstupní portál jsou obloženy černou leštěnou žulou.
Na boční fasádě do Mánesovy ulice se uplatňuje především hmota ochozové haly s 15 okenními osami. Břízolitovou omítku doplňuje kamenný obklad částečně zapuštěného suterénu. Druhá boční fasáda do ulice Jeronýmovy je koncipována obdobně. Jižní fasáda do ulice Nerudovy je ve hmotách symetrická, uplatňují se zde opět štíty ochozových hal tentokrát s prosklenými stěnami.
V dispozičním rozvrhu převažují kancelářské provozy se zázemím. Nástup do objektu je po předloženém žulovém schodišti tříosým vstupem přes zádveří do vestibulu a odtud jednoramennými schodišti do zvýšeného přízemí. Vstupní hala je výtvarně pojednána skleněnými vitrážemi J.Kaplického s motivy železnice a dopravy.
V době realizace měl objekt 405 místností, 918 oken a 648 dveří.
Po 2. světové válce bylo Ředitelství státních drah v Hradci Králové zrušeno a budova byla v roce 1962 převedena na Krajskou správu ministerstva vnitra. Od té doby došlo k řadě dispozičních a stavebních úprav. Ve snaze získat další místnosti byla přepažena prosklená čela chodeb a ochozových hal a byl tak narušen jeden z kompozičních principů interiéru stavby.
V levé části budovy byl v letech 1962-63 zřízen další výtah pater-noster (před tím byl jeden společný v pravé části). Na volných pozemcích mezi ulicemi Mánesovou a Jeronýmovou byly za 2. světové války postaveny protiletecké kryty, od 50. let zde vznikala značně nesourodá srostlice pomocných přízemních objektů (veřejné záchodky, řadové garáže, sklady apod.).
0 comments
add comment
