Polyfunkční dům Květák

Záměrem investora, který již společně s ateliérem New Work zrealizoval polyfunkční dům na náměstí Míru ve Zlíně, bylo vystavět soudobý městský palác, obsahující kromě obchodních a administrativních ploch i prostory pro bydlení, kavárnu a fitness. Investor uspořádal vyzvanou soutěž a z pěti návrhů si vybral návrh ateliéru New Work. Sám architekt přiznává, že prvotní soutěžní návrh si ne zcela dobře poradil s obtížnou parcelou, na níž už stál suterén rozestavěného domu. Realizovaný výsledek se vrátil k první skice, kterou ale architekti opustili a do soutěže přihlásili jiné řešení. Stavební projekt zpracovala projekční kancelář GG ARCHICO z Uherského Hradiště.
Polyfunkční dům se nachází v nesourodé městské zástavbě a hlavním úkolem architektů bylo reagovat na okolní kontext a zároveň udržet suverénní moderní podobu stavby. V sousedství se nachází eklektická budova synagogy, která dnes slouží jako městská knihovna, přes ulici stojí obchodní dům z období socialismu a do ulice Františkánské musela novostavba dodržet měřítko sousedních domů. Architekt prokázal citlivost k okolním architektonickým pólům a ve hmotě stavby úspěšně na všechny reagoval.
V přízemí paláce se nachází pasáž propojující ulice Hradební a Františkánskou. Zkracuje cestu z autobusového nádraží do centra města a lze očekávat, že bude stejně jako ostatní prostory v domě hojně navštěvována obyvateli. Dům tak zapadá do okolí nejen svým tvarem, ale i provozem. Jako by sem vždycky patřil.
Při navrhování fasády se architekt inspiroval tvaroslovím sousední synagogy a obloučkový dekor přetransformoval do zvlnění, čímž zjemnil měřítko domu. Plasticky zvlněná fasáda navíc během dne na severní straně zachytává sluneční paprsky a zlepšuje světelnou pohodu v interiéru. Pravidelné vlny nesou genetickou informaci vlnitého plechu, který parcelu po dlouhá léta obklopoval. Díky zvolené koncepci dům působí v kontextu okolního města sebevědomě, avšak smířlivě.
Hra s fasádou v Hradišti má v dějinách architektury silnou tradici. Prvním propagátorem konceptu oddělení fasády od nosné konstrukce stavby byl Le Corbusiér, jehož 5 bodů moderní architektury nedává tvůrcům stále spát. Rovněž skulpturální pojetí formy domu se tomuto konceptu podobá. V Hradišti však nebylo možné uplatnit klasickou corbusiérovskou fintu se skeletem, poněvadž základy rozestavěného domu předurčily jiné rozmístění sloupů, než by bylo optimální. Z tohoto důvodu bylo potřeba navrhnout lehký plášť, který by však splňoval všechny současné technické parametry, a zavěsit jej na vodorovné konstrukce pater. Fasáda domu je tedy zavěšena na ocelové konstrukci, čímž se dispozičně uvolnil obchodní parter v přízemí a je možné jej efektivněji využít nebo v budoucnu přestavět.
Původně uvažovaná copilitová respektive celoskleněná fasáda se ukázala jako liché řešení. Především z hlediska údržby a stárnutí stavby. Zároveň nereagovala na okolní kontext. Architekt prosadil i přes počáteční nedůvěru stavební firmy a investora použití pórobetonových tvárnic Ytong. Díky hmotnému materiálu fasády více vynikl koncept závoje s pravoúhle zaříznutými hliníkovými okny. Vlnovky v Hradišti byly řezány na míru přímo na stavbě podle šablon. V návrhu bylo na ruční opracování tvárnic myšleno a poloměry vln se opakují. Díky přesnému sesazení bloků neexistují na fasádě tepelné mosty a hospodárnost zdění respektive omítání je vynikající. Výsledný vzhled fasády dotvořil skleněný obklad malého formátu, jehož hlavním úkolem je rozehrávat světelné nuance a odrážet sluneční paprsky do interiéru.