Pavilon A, Brněnské výstaviště
Brněnské výstaviště
Pavilon A byl klíčovou stavbou celé kompozice brněnského výstaviště z roku 1928.
Jeho autor jej ve vítězném soutěžním návrhu koncipoval jako dominantu se dvěma křídly sledujícími směry obou hlavních os. V jejich průsečíku je kruhová stavba rotundy.
Ačkoliv architekt Kalous je jistě duchovním otcem základní myšlenky, k dokonalosti ji dovedl profesor Valenta, který změnil původní kruhové klenby nosných žeber na řetězovky.
Stavba je příkladem čisté architektury, která má vyvážené proporce i dispozici, skvělou a odvážnou konstrukci a velmi dobry detail. Urbanistické zasazení objektu a jeho tvar rozhodujícím způsobem ovlivnily komunikační skelet areálu. Prosklené stěny a klenby tvoří dobré podmínky pro osvětlení expozic denním světlem (což naopak méně vyhovuje dnešním záměrům, kdy za rozhodující je považováno osvětlení scénické, které zdůrazní části expozice podle záměru scenáristy a nikoliv podle polohy slunce na obloze). Pavilon A je jistě stavbou silně okázalou, neztrácí však lidské měřítko a příjemnost interiéru. Autoři našli takovou míru oslunění v relaci k prostoru, že zde kupodivu nevzniká tak zvaný skleníkový efekt.
I když architektura rotundy je velmi impozantní, nejpůsobivější pohledy jsou od vstupů do hlavních lodí v místě jejich křížení s bočními křídly.
V sedmdesátých létech byl pavilon rekonstruován (bylo třeba vytvořit podzemní kolektory a síť inženýrských sítí a celý pavilon zateplit). Konstrukce do té doby doznala značné karbonace a neexistence otápění tento proces značně urychlovala. Celá rekonstrukce byla značně riskantní zejména s ohledem na statiku.
Pavilon A je z hlediska vývoje architektury jednou z význačných staveb funkcionalismu a konstruktivismu. Je brilantní ukázkou architektury vycházející z konstrukce splňující všechny požadavky funkčnosti.
Rekonstrukce (Ruller, Müller, Uhlíř, Rudiš) je hodnocena pozitivně i přes vestavbu galerií požadovanou od investora - až na zavěšené topné agregáty, které jistě čistotě architektury nepřidají. Otápění hal však bylo podmínkou rekonstrukce celé stavby. Využitelnost pavilonu se tím velmi zvýšila a byl získán další důvod k jeho zachování Před rekonstrukcí se totiž funkčnost a využitelnost investic zpochybňovala.
Dnes je stavba v dobrém stavu a má naději na poměrně dlouhé trvání.
V roce 1980 byla rekonstruována i rotunda pavilonu A (V. Rudiš, Vydrová, M. Rudiš, výtvarník V. Štolfa). Vestavbou amfiteátru byla nalezena i zde její funkčnost.
Jeho autor jej ve vítězném soutěžním návrhu koncipoval jako dominantu se dvěma křídly sledujícími směry obou hlavních os. V jejich průsečíku je kruhová stavba rotundy.
Ačkoliv architekt Kalous je jistě duchovním otcem základní myšlenky, k dokonalosti ji dovedl profesor Valenta, který změnil původní kruhové klenby nosných žeber na řetězovky.
Stavba je příkladem čisté architektury, která má vyvážené proporce i dispozici, skvělou a odvážnou konstrukci a velmi dobry detail. Urbanistické zasazení objektu a jeho tvar rozhodujícím způsobem ovlivnily komunikační skelet areálu. Prosklené stěny a klenby tvoří dobré podmínky pro osvětlení expozic denním světlem (což naopak méně vyhovuje dnešním záměrům, kdy za rozhodující je považováno osvětlení scénické, které zdůrazní části expozice podle záměru scenáristy a nikoliv podle polohy slunce na obloze). Pavilon A je jistě stavbou silně okázalou, neztrácí však lidské měřítko a příjemnost interiéru. Autoři našli takovou míru oslunění v relaci k prostoru, že zde kupodivu nevzniká tak zvaný skleníkový efekt.
I když architektura rotundy je velmi impozantní, nejpůsobivější pohledy jsou od vstupů do hlavních lodí v místě jejich křížení s bočními křídly.
V sedmdesátých létech byl pavilon rekonstruován (bylo třeba vytvořit podzemní kolektory a síť inženýrských sítí a celý pavilon zateplit). Konstrukce do té doby doznala značné karbonace a neexistence otápění tento proces značně urychlovala. Celá rekonstrukce byla značně riskantní zejména s ohledem na statiku.
Pavilon A je z hlediska vývoje architektury jednou z význačných staveb funkcionalismu a konstruktivismu. Je brilantní ukázkou architektury vycházející z konstrukce splňující všechny požadavky funkčnosti.
Rekonstrukce (Ruller, Müller, Uhlíř, Rudiš) je hodnocena pozitivně i přes vestavbu galerií požadovanou od investora - až na zavěšené topné agregáty, které jistě čistotě architektury nepřidají. Otápění hal však bylo podmínkou rekonstrukce celé stavby. Využitelnost pavilonu se tím velmi zvýšila a byl získán další důvod k jeho zachování Před rekonstrukcí se totiž funkčnost a využitelnost investic zpochybňovala.
Dnes je stavba v dobrém stavu a má naději na poměrně dlouhé trvání.
V roce 1980 byla rekonstruována i rotunda pavilonu A (V. Rudiš, Vydrová, M. Rudiš, výtvarník V. Štolfa). Vestavbou amfiteátru byla nalezena i zde její funkčnost.
0 comments
add comment
