ParisBRAIN

ParisBrain je urbanistickou studií západní části úřednické čtvrti la Défense - jedná se o stejné místo, s kterým pracoval před deseti lety Rem Koolhaas ve svém projektu 'Tabula Rasa Revisited'. Po 'Soft Site' (Roterdam, 1997) a 'Off'the Road' (Eindhoven, 2000) je ParisBrain další ze studií ateliéru Nox otevřeného a flexibilního programu urbanizace, který usiluje o začlenění stále většího počtu proměnných omezení, ale především otevření se zážitkům z města jako by samo bylo látkou (substancí). K tomu, aby zhmotnili tuto látku, soustředí se Nox na tzv. 'mokré počítače', berouce si za inspiraci bavlněné nitě, které používal Frei Otto v sedmdesátých letech. Nejprve je území zmapováno liniemi vedoucími podle psycho-geografického výzkumu. Opakující se body jsou na modelu vytyčeny špendlíkem a pak pospojovány navzájem bavlněnými nitěmi vědomě s určitou vůlí. Celá věc je pak ponořena do vody. Pod účinky vody se cesty splétají, navzájem slepují a označují hlavní cesty; kolem nich se objevují zóny s otvory a podružných křižovatek. S naprostou nepředvídatelností se po několika ponořeních odhalí síť, která je určena logikou - zahrnující do sebe i prvky nahodilosti -, jež nemůže uchopit žádný model. Tato komplexní síť není ani mříží ani labyrintem. Navzdory všem svým následkům uspívá v kombinaci až dosud neslučitelných kvalit orientace a desorientace, úmyslu a zážitku, pořádku a chaosu, které se všechny staly alternativními situacemi uvnitř jednoho a toho samého systému. Někde na pomezí uměleckého výkonem a zaznamenaného vědeckého experimentu produkuje tento empirický proces hybridní formy, které jsou finálně digitalizovány pro použití v jiných projektech. Osnova z bavlněných nití je doslova transformována do IT verze urbanistického plánu, sloužícího jako automapa, model prostorového uspořádání budov nebo dokonce podstata architektonické formy.

Wet grid (mokrý rastr) je uspořádáním, ve kterém je pohyb strukturálně pohlcen systémem; je kombinací lokálního a celkového pohybu, přizpůsobivosti a pohybu. Wet grid pohlíží na těleso jako na směrovanou krajinu, jejíž formu určují rýhy (linky) a méně stanovených oblastech to jsou plochy. Pohyb musí být viděn jako zpráva, kde odchylka může být pohlcena systémem, a následně (analogicky) zadána od počítače. Linie jsou vyzdviženy v potenciálním poli, které udělá působí na linku, z níž je najednou křivka. Křivka je přímá linka s větším množství otevřenosti, na níž si lze bez problému částečně navrátit něčí šlépěje, kde by se jinak mohl rozpakovat ze zapomenutí. Komplikuje to vaši cestu, činí ji rozmanitou a schůdnější. Wet grid je stále sítí, topologickou a křivočarou.