Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách

Základním kompozičním prvkem je les jako metafora společenství. Jeho nepřítomnost v těžišti památníku zhmotňuje nepřítomnost těch, kteří nepřežili.

Historie
Místo romského tábora v Letech u Písku je spojeno s temnou minulostí. Protektorátní, tzv. cikánský tábor (1942 až 1943) sloužil ke shromažďování převážně českých Romů a Sintů před deportací do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz.
V táboře byly vězněny celé rodiny včetně malých dětí. Celkem jím prošlo přes 1300 osob, nejméně 335 jich zde zahynulo. Většina obětí byla pohřbena nedaleko tábora na provizorním pohřebišti. Po posledním transportu byl tábor srovnán se zemí a vypálen.
V době normalizace zde byl vybudován velkokapacitní vepřín. Celkem třináct hal realizovaných ve třech etapách (1972, 1978 a 1985) pojmulo až třináct tisíc prasat.
V květnu 1995 Václav Havel slavnostně odhalil pomník obětem tábora od sochaře Zdeňka Hůly na místě předpokládaného pohřebiště.
V roce 2018 vykoupil areál stát a svěřil jej do správy Muzea romské kultury. V následujícím roce byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž na řešení památníku.

Návrh
Základním kompozičním prvkem je les jako metafora společenství. Jeho nepřítomnost v těžišti památníku zhmotňuje nepřítomnost těch, kteří nepřežili. Památník může sloužit jako připomínka důležitosti tolerance a respektu ke všem lidem, bez ohledu na jejich etnický původ nebo náboženství. Památník napomáhá k uzdravení společnosti.

Vstupní prostor
Stávající březová alej uvádí návštěvníky do vstupního prostoru sešněrovaného do přísného pravoúhlého bosketu se stromy nepůvodního druhu (Gleditsia). Záměrně nepřirozené místo vyčleněné z okolní krajiny je symbolem násilí, diskriminace a rasismu.

Za zdí
Bariéra, přes kterou ze vstupního prostoru není vidět, navozuje pocit aktu segregace. Po jejím překonání se návštěvník ocitne v místě spontánně rostoucího a přírodě blízkého lesa. Kontrast dvou světů, tvrdě oddělených geometricky přesnou linkou zdi, narušuje jediný otvor - cesta směřující k místu bývalého tábora.

Les a cesta
Šestnáct tisíc sazenic stromů bude postupně plnit prostor, kde se 50 let chovala prasata. Nakonec ho pohltí hustý smíšený les. Cesta směrem k bývalému táboru je jedinou umělou linií prostupující lesem - je symbolickou poutí, momentem ztišení, přípravy, nerušené chůze, ale i napětí.

Místo vzpomínek a úcty
Cesta přivádí návštěvníky na mírně prohloubenou kruhovou luční lysinu s pevnou obvodovou hranou Ievitující nad terénem. Korzo po betonové kružnici je v pravidelném rytmu přerušeno intarzovanými nerezovými pásky s vygravírovanými jmény a daty všech vězňů a jednoho symbolického paprsku na konci. Hrana začátku a konce životů a společnosti je totožná s rozhraním lesa a jeho nečekané absence. Paprsky vychází z prázdnoty a směřují do lesa, zpět do společenství.

Pietní místo a hřbitov
Po návratu k výchozímu bodu - prostupu zdí - vede betonová linie návštěvníky směrem k provizornímu hřbitovu. Tato cesta s nádherným výhledem do otevřených rozlehlých luk, je dost široká na to, aby se po ní dalo jít společně a reflektovat zážitky v rozhovorech. Pohřebiště je oproti okolnímu trávníku mírně vyvýšené a osázené lesními trvalkami tak, aby nad jednotlivými hroby vznikla „peřina květů".

Návštěvnické centrum
Zeď, hlavní kompoziční prvek krajinářského řešení, se stává součástí i architektury návštěvnického centra. Konstrukce, které jsou k této zdi přisazené, jsou už pojaty jako pocitově lehčí, aby volně splývaly s lesem. Z tohoto důvodu byla zvolená dřevěná konstrukce a velkoformátové zasklení v kombinaci s pláštěm ze zrcadlových panelů. Cílem bylo navrhnout pavilon, který v čase splyne s okolní zelení. Chce nevyčnívat a jen sloužit.
Návštěvnické centrum je provozně navržené jako trojtrakt. Hlavní trakt halového tvaru, o výšce 4,9m, tvoří na sebe navazující prostory venkovního portiku, vstupní haly s občerstvením, výstavního prostoru a multifunkčního prostoru pro semináře. Utilitární halový prostor tak umožňuje budoucí variabilní uspořádání expozice a edukačního poslání centra nezávisle na konstrukci. Prostřední trakt tvoří obslužná chodba s úložnými prostory, na kterou jsou napojeny veškeré podpůrné místnosti a zázemí-toalety, technická místnost, sklad, zázemí pro zaměstnance a kancelář. Provoz domu je navržen tak, aby jej bylo možné používat sezóně a v průběhu zimního provozu byly stále přístupné toalety pro veřejnost.

Princip udržitelnosti areálu
Památník obsahuje archetypální prvky české krajiny: les, solitérní strom, louku, cestu a rybník. Přispívá cíleně k ekologické stabilitě v území.
Princip udržitelnosti areálu je důležitou součástí památníku, který se snaží navázat na přírodní cykly a procesy. Les je navržen s ohledem na místní podmínky a přirozenou vegetaci, zatímco květnatá louka zvyšuje biodiverzitu a krásu prostoru.

Závěr
Památník holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku není jen místem k úctě, ale i výzvou k zachování lidské důstojnosti a učení se z minulosti. Je to místo, které nás přinutí přemýšlet o lidské povaze a závazku, který máme k budoucím generacím.