Nová filologická knihovna Freie Universität
Universitní knihovna berlínské Freie Universität patří se svými 8,5 miliony svazků a 20.000 různými druhy časopisů mezi největší univerzitní knihovny v Německu. Celá obří databáze však byla roztrhána do 71 odborných poboček. Situace se v současnosti na některých fakultách řeší slučováním. Podobnou cestou šla i filologická knihovna, která na podzim roku 2005 získala novou centrální knihovnu, kterou její autor nazval "the Brain" (mozek). A to nejen kvůli nashromážděným informacím uvnitř, ale především své vnější formě připomínající lebku a zvlněným patrům podobným anatomii lidského mozku.
Jak je u Fosterových staveb zvykem, nebyla zvláštní forma jediným architektonickým přínosem. Stejnou důležitost klade autor také ekologické i provozní stránce svých budov. Při rekonstrukci revoluční ocelové konstrukce z roku 1973 od architektů Georgis Candilis, Alexis Josic, Shadrach Woods a Manfred Schiedhel se musel potýkat s kompletně prorezivělým pláštěm, nosníky a odstranit 6.000 kubíků azbestu. Jen sanace přišla na 57 milionů Euro. Kvůli knihovně se vybouralo několik vnitřních křídel a nastěhovalo se do ní jedenáct odborných poboček. Zrezivělé plechy obvodového pláště byly nahrazeny bronzovými panely. Detaily historické budovy byly pozměněny jen v maličkostech a vnitřní uspořádání bylo co nejvíc zachováno. S nadsázkou by se dalo říct, že se tu jen natřely stěny a položil nový koberec.
“Mozek” university se skládá ze dvou vrstev, díky nimž je uvnitř příjemně rozptýlené světlo. Vnitřní stěna je potažena bílou tkaninou ze skleněných vláken a vnější tvoří obklad ze stříbrně natřeného recyklovaného hliníku a okenních pásů. Nosnou konstrukci pro obou těchto vrstev tvoří subtilní žlutě natřené ocelové pruty. Jediný barevný “úlet” se udehrává u ostře žlutého vstupu do knihovny. Zbytek je pak ponořen do klidné kombinace bílé a modrošedé. Přestože velkou plochu obvodového pláště knihovny tvoří okna, lze jen z několika málo míst (z celkového počtu 636) skutečně vidět venkovní přírodu nebo zahlédnout alespoň kousek oblohy. “Mozek” je místem k intenzivnímu přemýšlení, kde vás vnější svět nebude rozptylovat.
Jak je u Fosterových staveb zvykem, nebyla zvláštní forma jediným architektonickým přínosem. Stejnou důležitost klade autor také ekologické i provozní stránce svých budov. Při rekonstrukci revoluční ocelové konstrukce z roku 1973 od architektů Georgis Candilis, Alexis Josic, Shadrach Woods a Manfred Schiedhel se musel potýkat s kompletně prorezivělým pláštěm, nosníky a odstranit 6.000 kubíků azbestu. Jen sanace přišla na 57 milionů Euro. Kvůli knihovně se vybouralo několik vnitřních křídel a nastěhovalo se do ní jedenáct odborných poboček. Zrezivělé plechy obvodového pláště byly nahrazeny bronzovými panely. Detaily historické budovy byly pozměněny jen v maličkostech a vnitřní uspořádání bylo co nejvíc zachováno. S nadsázkou by se dalo říct, že se tu jen natřely stěny a položil nový koberec.
“Mozek” university se skládá ze dvou vrstev, díky nimž je uvnitř příjemně rozptýlené světlo. Vnitřní stěna je potažena bílou tkaninou ze skleněných vláken a vnější tvoří obklad ze stříbrně natřeného recyklovaného hliníku a okenních pásů. Nosnou konstrukci pro obou těchto vrstev tvoří subtilní žlutě natřené ocelové pruty. Jediný barevný “úlet” se udehrává u ostře žlutého vstupu do knihovny. Zbytek je pak ponořen do klidné kombinace bílé a modrošedé. Přestože velkou plochu obvodového pláště knihovny tvoří okna, lze jen z několika málo míst (z celkového počtu 636) skutečně vidět venkovní přírodu nebo zahlédnout alespoň kousek oblohy. “Mozek” je místem k intenzivnímu přemýšlení, kde vás vnější svět nebude rozptylovat.
0 comments
add comment
