Rekonstruovaný byt se nachází v jednom z funkcionalistických domů od architektů Jaroslava Stockara a Josefa Šolce na Praze 7. Dům byl navržen společně s Kinem OKO jako zakázka Penzijního fondu zaměstnanců Národní banky v letech 1937-40. Atmosféra bytu navazuje na jedinečnost místa, navazuje a doplňuje zachované prvky domu v souladu s požadavky na současné bydlení.
Zadáním investora bylo zrekonstruovat byt k pronájmu pro maximálně dvě osoby. Uchopit atmosféru s odkazem na "gesamtkunstwerk" celého domu, potažmo bloku. Uchovat maximálního množství původních prvků vybavení a materiálů.
Prostorná vstupní hala bytu je osvětlen denním světlem přes prosklenou stěnu ložnice. Stává se tak přirozeným centrálním prostorem připomínajícím galerii. Prostor jsme doplnili o vestavěnou šatnu s botníkem a věšákem. Šatna a botník jsou navrženy ve tvarosloví odkazujícím k původním prvkům, které se objevují v bytě i celém domě. V prostoru haly a kuchyně bylo odstraněno lino ze 70. let, pod kterým se dochovali původní parkety a původní xylolitová podlaha. Citlivým zbroušením a následnou povrchovou úpravou byl obnoven původní xylolitový povrch. Kuchyně byla řešena jako ekonomický blok. Je obložena jednoduchým bílým keramickým obkladem a doplněna základním kuchyňským systémem. Koupelna je sladěna do neutrální bílé barvy. Barevnost povrchů a truhlářských výrobků je odvozena z původní barevnosti interiéru a exteriéru.
Osvětlení je řešeno kombinací historických a současných světel. Na chodbě používáme hru s textilními kabely a objímkami. V Ložnici a kuchyni jsou dobové lustry. Osvětlení koupelny je řešeno světly v prostém designu.
Díky dochování původních prvků, jemným zásahům a doplňkům interiéru a především odstraněním povrchových nánosů z dob minulých se podařilo za přijatelných ekonomických nákladů obnovit atmosféru prostého pragmatického bydlení s akcenty na jednoduchost a čistotu.
POZNÁMKA:Nechtěli jsme rozepisovat podrobně celou historii obytného bloku. Jako kontext lze klidně použít
starší článek na i-dnes popřípadě na archiwebu.
foto: Barbora Kleinhamplová