Náhrobek je navržen jako betonový odlitek kvádrového tvaru s prohlubní, která je průmětem dvou eliptických křivek. Při naplnění vodou (deštěm) tato geometrie vytváří hladinu oválného tvaru. V čase se náhrobek bude proměňovat - hladina se může objevovat, kolísat a zase zanikat. V betonu tak zůstanou zachované stopy, které se stanou časovým a klimatickým záznamem.
Záznam a čtení těchto vrstev se staly motivem při promýšlení autorského konceptu – stejně jako osobnost i profesní činnost Antonína Přidala. Autor návrhu předpokládá, že časem se čistá vodní hladina může rozvinout v život – nejen, že z náhrobku mohou pít ptáci, ale velmi pravděpodobně tam dřív nebo později něco vzklíčí, a vytvoří se tak drobný a opravdu specifický „biotop“.
Textová část náhrobku je provedena jako reliéfní otisk.
Jaroslav Sedlák