Fara Vřesovice

Když se obec Vřesovice dohodla s církví na převodu fary a farního statku do obecního majetku, měla církev přání, aby obec nenechala celý soubor zchátrat a aby jej využívala k bohulibému účelu. Proto od roku 2013 slouží hlavní objekt fary jako základní škola a o dva roky později byl v přízemí dvou hospodářských křídel zřízen denní stacionář s kuchyní a jídelnou, které jsou využívány i základní školu. Našim úkolem bylo další část hospodářských staveb rekonfigurovat do dvou kmenových tříd a dvou odborných učeben, což se podařilo dokončit v létě roku 2019. Posledním dílcem skládačky zůstává k baroknímu komplexu přiléhající orlovna, která má být v budoucnu upravena na tělocvičnu a dvě klubovny. Zde námi zpracovaný projekt čeká na vhodnou dotaci.

Potřeba projektu, respektive potřeba rekonstrukce vyvstala na základě požadavku rozšířit kapacitu školy, zachránit rychle chátrající krovy hospodářských křídel barokního komplexu a upravit neuspokojivý stav jeho vnitřního dvora. Celý soubor vznikal postupně, jeho různé části sloužily různým účelům a dochovaly se v odlišné kvalitě. Stejně tak i rekonstrukce objektu probíhá postupně, dle potřeb obce, finančních prostředků a stavu jednotlivých částí komplexu. Daná různorodost, provozní a technická, se tedy logicky stala hlavním východiskem konceptu rekonstrukce.

V návrhu byl kladen důraz na propojení jednotlivých částí tak, aby nebyla potlačena jejich historická hodnota jako komplexu a aby se zde uživatelé školy i stacionáře cítili společně příjemně a svobodně užívali veškeré jeho části. Nově vkládané i původní historické objemy se v souboru vzájemně prolínají, nicméně jsou od sebe jasně rozpoznatelné. Historické části jsou sjednoceny klasickou omítkovou fasádou, červenou střechou z bobrovek a měděnými klempířskými prvky. Jednoduchý kubický tvar, hladký povrch a výrazná barevnost naopak charakterizují části nové. Akcentovány jsou zejména průchody a propojení budov, které historicky stály odděleně. Do komplexu přináší hravost nejen svou barevností, ale i novými možnostmi provozu a pohybu. Děti si mohou svobodně volit, který vstup do školy a jakou barvu použijí, kterým směrem, krčkem a barvou se vydají. Sílu danému řešení dodává propojení stávajících učeben v objektu fary s novými učebnami do okruhu.

Do přízemí objektu fary byly ještě před naším autorským vstupem situovány obslužné prostory školy a do přízemí dvou hospodářských křídel denní stacionář. Návrh na to reagoval umístěním hlavního provozu školy do patra, čímž mimo jiné vznikla příležitost zachránit hodnotný barokní krov a využít zasazení souboru do paty svahu kostelního návrší. Díky tomu získaly nové učebny prostornou terasu a travnatou plochu, odkud je možné užít si výuku s výhledem na kostel sv. Petra a Pavla.

Velkorysému baroknímu komplexu se tímto projektem podařilo dát nový život. Přestože se jedná o objekt se statusem národní kulturní památky k rekonstrukci i přístavbě bylo zvoleno zcela současné architektonické tvarosloví – sebevědomě a citlivě zároveň. Pro potřeby školy v sobě historická budova nesla řadu omezení, proto nové architektonické vstupy umožnily zvýšit dětem a pedagogům nejen komfort při výuce, ale proměnit dobu strávenou ve škole v zážitek z prostoru a jeho vazby k okolí. Důležitým se ve škole stává moment hravosti a svobodného pohybu. Zásadním je tu i volný prostor, kde mohou děti svobodně pobíhat a pobývat. Prostor, kde si tvoří vlastní pravidla – aby si odpočinuli od řádu a diktátů.