V Duisburgu velmi populární britský architekt Sir Norman Foster je autorem městské verze technologického parku, který se svým zaměřením specializuje na vývoj a produkci mikroelektronických součástek, robotů apod. Za zmínku stojí především mikroponorka, která dopravuje v lidských cévách léky na nemocné místo a nezasahuje vedlejšími účinky jiné části těla.
Co se týče urbanistického začlenění parku do struktury města, je velmi příjemné. Jednotlivé části technologického centra reagují na okolní kontext a navíc jejich orientace sleduje důsledný nízkoenergetický koncept staveb, realizovaný především volnými atrii, které komínovým efektem pomáhají klimatizaci a fungují jako zimní zahrady. Atria oživují interiér budovy a vytváří zajímavé prostorové kompozice.
Vnější forma staveb sleduje fosterův "švihový směr", jenž spočívá v jisté nedotaženosti staveb, povrchní formální seřezání cylindrických hmot bylo pravděpodobně posledním mistrovým tahem v anabázi projektu, nicméně provozní a funkční vztahy objektů jsou zvládnuty velmi dobře.