 |
Do roku 1930 byly ve středu Berlína pouze jedny staré lázně s vanovými koupelemi. Rolehlá budova městských lázní byla umístěna do husté obytné oblasti na okraji dnešního Zilleparku. Projekt vytvořil vedoucí stavebního úřadu Carlo Jelkmann. Ke hmotě bazénu je připojena prozaičtější ke středu odstupňovaná a žlutými klinkerovými cihlami obložená fasáda. Stavba je rozdělena do tří částí: v uličním traktu se nachází vanové a sprchové lázně, lékařské koupele, rusko-římské lázně, masážní místnosti a odpočívárny, které jsou vždy rozděleny na částí pro muže a ženy s výjimkou přízemní haly pokračující krytou promenádou ke druhému stavebnímu úseku. Kvůli šikmé stavební čáře vznikly vnitřní dvory s kónickým půdorysem. V druhé stavební část tvoří bloky převlékacích kabin s horním osvětlením. Jejich střecha je ve 3.np využívána jako terasa slunečních lázních. Nakonec cesta vede přes očistné prostory do plavecké haly s prvním padesátimetrovým bazénem v Evropě. Interiér plavecké haly navrhl Heinrich Tessenow. Od výšky tří metrů rozdělil stěny do rastru o šířce 2,60m a výšce 8 m, který vyplnil třídílnými kazetovými okny. Stejným způsobem zasklená střecha vytváří silný prostorový dojem. Aby se zamezilo kondenzování vody u stropu, bylo dvojité okno doplněno vyhřívaný meziprostorem o výšce 90 cm. V letech 1986-93 prošly lázně rozsáhlou rekonstrukcí.
