Městská spořitelna

Na podzim r. 1936 vypsala spořitelna na svou novou budovu na Dolním náměstí užší soutěž. Zúčastnilo se jí 5 architektů. Staveniště je řadové, poměrně úzké (29 m), do dvora se ještě více zužující, se spodní vodou 1,6 m pod terénem v blízkosti řeky Bečvy, která se za jarních a letních přívalů vylévá z břehů. To dalo směrnice pro disponování provozních místností spořitelních v mezaninu. Na rozdíl od jiných projektantů, kteří řešili spořitelní hallu jako přízemní dvorní trakt s horním osvětlením, s poměrně nákladnou konstrukcí a nedostatečným osvětlením přilehlých místností, je řešen realisovaný projekt z větší části jako dvoutrakt, z menší jako trojtrakt. Tím bylo dosaženo jasné disposice a bezvadného provozu spořitelních místností i bytů. Vzácným pochopením zástupců spořitelny a hlavně jejího ředitele bylo autoru umožněno vytvořiti budovu podle vlastních představ a ez ovlivňování práce, což bývá řídkým zjevem.
Disposice spořitelních místností se liší v několika detailech od obvyklých řešení takových ústavů: bylo použito jednoho schodiště pro obecenstvo, které od mezaninu (poloviční šíři) pokračuje jako bytové, a to jednak z ohledů úsporných, jednak podle toho názoru, čím je schodiště ke spořitelním místnostem frekventovanější (v době mimoúřední), že tím je hlavní vstup do spořitelny hlídanější. Společným schodištěm se dosahuje zároveň požadované diskrétnosti klientely na venkovském městě to je v tomto případě ještě zdůrazněno zasunutým vstupem v pasáži, v němž výkladce a obchody.
Všechny místnosti spořitelny i se zasedací místností a tresorem (jenž je v těsném sousedství pokladníka) jsou v jednom patře.