Městská odborná škola pro ženská povolání Charlotty G. Masarykové
Město Brno vystavělo již roku 1931 vzorný ústav pro vzdělání učitelek škol pro ženská povolání. Vybudováním nové odborné školy na Merhautově rozmnožilo pak dále své zásluhy o školství v Brně. Stavbou škol stojí Brno na prvním místě i když to znamená pro město nesmírná finanční zatížení, jež jsou patrna z rozpočtů. Nejnákladnějšími ze všech typů škol jsou právě odborné školy pro ženská povolání. Vyučuje se tu kromě literních předmětů také vaření, šití prádla, šití šatu atd. To vyžaduje zvláštních místností a rozmanitých zařízení, jež zvyšují podstatně náklad, potřebný na zřízení školy.
U škol obecných se počítá pouze 10% stavebního nákladu na vnitřní vybavení, u škol měšťanských 15%, ale u odborných škol pro ženská povolání to činí plných 25%. S architektonického hlediska naskýtají se v koncepci těchto budov zcela nové disposiční možnosti, neboť kromě obvyklého typu školy řeší se tu ještě otázka složitých školních kuchyní a jídelen, učeben s pracovnami, prádelen, žehlíren a sušáren. Přesto není po stránce stavební i pedagogické ani zdaleka vývoj tohoto typu škol ještě dokončen. Dá se v mnohém rozšiřovati a doplňovati. U školy na Merhautově bude to pozdější přičlenění a zapojení mateřské školky docelého dosavadního školního organismu, čímž se vzdělání žaček doplní ještě o výchovu dětí.
Pokud jde o vlastni stavbu na Merhautově, čerpal projektant budovy, Josef Polášek, hlavně ze svých zkušeností na stavbě ,,Vesny" a jiných škol. Po praktické stránce je v nové budově velká řada jednotlivostí zdokonalena. U srovnání s „Vesnou" je to však typ racionálnější, což je dáno jednak polohou stavebního místa, jednak úspornějším programem, odpovídajícím účelům budovy. O dokonalé technické provedení stavby měl péči stavitel Florian Kuba z městského stavebního úřadu v Brně,
Školu navštěvuje asi 350 dívek. Jedna třída je určena nejvýše pro 30 žákyň. Každá učebna je kombinována s pracovnou pro stříhání, žehlení a zkoušení, s prostorem podél okna, vyhrazeným pro šicí stroje. V těchto učebnách se vyučuje předmětům literním a šití. Pro vaření a praní jsou samostatná oddělení. Aby se mohla vystřídati všechna kuchyňská oddělení, jsou zřízeny dvě kuchyně, v nichž se učí vždy jen polovice třídy vaření. Vlastní vaření jest umístěno v řadě kuchyňských boxů, V každém pracují zpravidla dvě až tři dívky. Kuchyním sousedí umyvárna s jídelnou. Uprostřed obou je společná místnost pro přespolní žákyně. Oddělení pro praní pozůstává z prádelny, žehlírny, sušárny pro umělé sušení prádla a teras pro sušení na slunci. Vše je vybaveno zařízeními strojními i ručními. Celkem má škola 14 učeben, tělocvičnu, řešenou též jako shromaždiště žákyň, kuchyně, prádelny, posluchárnu fysiky s laboratoří, knihovnu, sborovnu a ředitelnu. Šatny jsou centrální.
Celkový náklad na stavbu i se zařízením činil čtyři a čtvrt milionu K.
U škol obecných se počítá pouze 10% stavebního nákladu na vnitřní vybavení, u škol měšťanských 15%, ale u odborných škol pro ženská povolání to činí plných 25%. S architektonického hlediska naskýtají se v koncepci těchto budov zcela nové disposiční možnosti, neboť kromě obvyklého typu školy řeší se tu ještě otázka složitých školních kuchyní a jídelen, učeben s pracovnami, prádelen, žehlíren a sušáren. Přesto není po stránce stavební i pedagogické ani zdaleka vývoj tohoto typu škol ještě dokončen. Dá se v mnohém rozšiřovati a doplňovati. U školy na Merhautově bude to pozdější přičlenění a zapojení mateřské školky docelého dosavadního školního organismu, čímž se vzdělání žaček doplní ještě o výchovu dětí.
Pokud jde o vlastni stavbu na Merhautově, čerpal projektant budovy, Josef Polášek, hlavně ze svých zkušeností na stavbě ,,Vesny" a jiných škol. Po praktické stránce je v nové budově velká řada jednotlivostí zdokonalena. U srovnání s „Vesnou" je to však typ racionálnější, což je dáno jednak polohou stavebního místa, jednak úspornějším programem, odpovídajícím účelům budovy. O dokonalé technické provedení stavby měl péči stavitel Florian Kuba z městského stavebního úřadu v Brně,
Školu navštěvuje asi 350 dívek. Jedna třída je určena nejvýše pro 30 žákyň. Každá učebna je kombinována s pracovnou pro stříhání, žehlení a zkoušení, s prostorem podél okna, vyhrazeným pro šicí stroje. V těchto učebnách se vyučuje předmětům literním a šití. Pro vaření a praní jsou samostatná oddělení. Aby se mohla vystřídati všechna kuchyňská oddělení, jsou zřízeny dvě kuchyně, v nichž se učí vždy jen polovice třídy vaření. Vlastní vaření jest umístěno v řadě kuchyňských boxů, V každém pracují zpravidla dvě až tři dívky. Kuchyním sousedí umyvárna s jídelnou. Uprostřed obou je společná místnost pro přespolní žákyně. Oddělení pro praní pozůstává z prádelny, žehlírny, sušárny pro umělé sušení prádla a teras pro sušení na slunci. Vše je vybaveno zařízeními strojními i ručními. Celkem má škola 14 učeben, tělocvičnu, řešenou též jako shromaždiště žákyň, kuchyně, prádelny, posluchárnu fysiky s laboratoří, knihovnu, sborovnu a ředitelnu. Šatny jsou centrální.
Celkový náklad na stavbu i se zařízením činil čtyři a čtvrt milionu K.
 |
0 comments
add comment
