Návštěvnické centrum v tokijské čtvrti Asakusa působí jako řada domků se sedlovou střechou poskládaných nad sebou. Výškový objekt leží naproti bráně Kaminari-mon vedoucí do buddhistického chrámu Sensō-ji, který byl postaven v šestém století a je tak nejstarším chrámem v Tokiu. Věž je horizontálně rozřezána do osmi celků. Šikmé plochy připomínající pultové a sedlové střechy dávají uvnitř vzniknout rozmanitým prostorům v podobě schodišť, ramp a hlediště přednáškového sálu. Podobně jako svažující se podlahy jsou šikmé také stropy místností. Svislé dřevěné lamely se starají o dostatečné stínění jinak zcela prosklené fasády domu. Rozmístění a natočení lamel vychází z potřeb na zastínění a soukromí v jednotlivých místnostech. V nejvyšším podlaží se nachází vyhlídková terasa s restaurací, odkud je úžasný výhled na celý historický areál Sensō-ji.
Informační centrum Asakusa se tísní na pozemku o rozloze pouhých 326 m². Pestrou vnitřní náplň tvoří turistické centrum, konferenční místnost, víceúčelový sál, výstavní prostory, restaurace a vyhlídková terasa. Nové centrum dává zdejšímu čilému turistickému ruchu nový řád a zároveň jej přesouvá do vyšších poschodí. Výsledná kompozice vytváří zcela nový řez s netradičně řazenými vrstvami. Technické zařízení domu je umístěno do šikmých meziprostorů mezi stropem a podlahou. Přes relativně malou výšku objektu umožnil tento způsob členění a vrstvení domu velmi efektivní způsob se zacházení s prostorem reagujícím na potřeby. Pomyslné střechy pouze nerozdělují objekt do osmi malých jednopodlažních domů, ale také předurčují jeho využití. V prvním a druhém podlaží vytváří vnitřní atrium se schodištěm pocit stoupání po střeše. V šestém podlaží je nakloněná střešní rovina využitá pro terasovité hlediště divadelního sálu. Sklon střech obrácených k bráně Kaminari-mon i světlá výška stropů se v každém podlaží liší. Každá místnost si ke svému okolí buduje vlastní vztah prostřednictvím různě natočených vnějších svislých lamel, čímž ve výsledku vzniká hravá fasáda.