Kryté stání pro automobil a Plot

Doprovodný text:
Volá mi náš velmi dobrý klient a chce, abychom nakreslili pro jeho známého kryté stání pro jedno auto a nový plot. Při setkání s paní Ryčlovou před jejich domem se dozvídáme podrobnosti. Jsme sice v časovém presu, ale já tvrdím, že je nutné i tuto drobnost udělat. Po čase ukazuji Petrovi skici ale ten s tím nechce mít nic společného. Máme dost jiné práce, chce se jí věnovat a pak se mu můj koncept vůbec nelíbí.
Přistoupit k zadání s neskrývanou asociací mezi zaměstnáním klienta a stavbou samotnou? Nakreslit pro ředitele cementárny betonový přístřešek a ještě k tomu přistoupit sochařsky? Definovat objekt a začít jej tvarovat? Takový přístup k čistě utilitární věci, která má jen zajistit, aby na auto nepršelo a nepražilo slunce?
A není právě toto typ zadání, který s sebou přináší větší míru svobody při hledání formy? Neocitá se člověk při této práci právě na rozhraní mezi architekturou a sochou? Přístřešek nedefinuje vnitřní prostor, jde jen o objekt v zahradě a pak o touhu pracovat s betonem spíš jako litým a tvárným materiálem, bez použití systémového bednění.
Při prvním setkání s Ryčlovými nad skicami s konceptem se neubráním napětí a strachu, že tohle přece nemůže vyjít! To si přeci na své upravené zahradě nepostaví!
Souhlasí. Objednáváme si další kávu a začínáme řešit technické problémy.
„Vy jste se snad zbláznil! A jak si jako představujete, že se to vybední!“ Pan Šindelář, který to má realizovat, je trochu nervózní z mých křivek. Tvářím se, že je to jeho problém, neboť takové drobnosti mě opravdu nezajímají a k tomu mám za sebou podporu klienta. Vše vychází z perfekcionalistického přístupu pana Šindeláře. S hlavou někde u La Tourette mu bojovně vysvětluji, že se ta horní zaoblená hrana plotu prostě vytvoří ručně. Málem vylítne z kůže.
Peníze. Velice silná argumentace. Odsouval jsem to a doufal, že klient neztratí odvahu a že alespoň část z velkého počtu křivek zůstane zachována.
Je pozdní odpoledne a my s Petrem projíždíme Heřmanovým Městcem. Máme čas a tak zajíždíme okouknout tu betonovou potvoru. Je nasněžíno, slunce pere do fasády řadovky, Ryčlovi jsou spokojeni a já nadšeně poskakuji kolem betonového čehosi, co slouží pro odstavení jednoho auta…

Accompanying text:
Our respected client called me in order to ask us for a service – to draw a car shelter and a new fence for his acquaintance. We learnt about details from Ms. Ryčlová at the meeting in front of their house. Although we were already been pushed for time
I insisted that it would be necessary to carry out even this trivial commission.
I showed my sketches to Petr in the course of time, but he did not want to be involved in it. We have already had much another work. He wanted to pursue his own tasks, and furthermore he was not satisfied with my concept at all.
To approach the assignment as a demonstrative association between our client’s profession and the structure itself? To draw a concrete shelter for the cement factory director? Further, to draw it with a sculptural attitude of mind? To give a definition of the object and to start to form it? Such an attitude for some purely utilitarian object simply intended to avoid the sun and rain beating down a car.
Isn’t it precisely a sort of an assignment breeding larger extent of freedom during searching for form? Won’t a man find himself treading a thin line between architecture and a sculpture when he works on this project? The shelter does not define any internal space; it represents only an isolated object located in the garden. Further it represents a certain ambition to prefer concrete in a cast form as shape able material, without using any systemic shuttering.

I could not obviate my suspense and my concern when I presented my first sketches to Mr. and Ms. R. It could not be approved! It would surely fail! They would definitely not build it in their carefully arranged garden. They accepted my proposal. We ordered another cup of coffee and we began to solve some technical details.
„What a lunatic proposal! Do you have any idea how to structure the shuttering to reach that shape? “Mr. Šindelář, the man competent for a realization, became stressed (neurotic) a bit after he beheld the curves. I affected unconcern; it was his own trouble because such a trifle does not really interest me. Furthermore, I was supported by our client. Everything followed from Mr. Šindelář´s perfectionistic attitude. I cast my mind back to La Tourette and I was explaining belligerently that the rounded edge of the proposed fence would be simply created manually. He almost went spare.
Finances. A very strong argumentation. Delaying the issue I hoped that our client would not lose his courage. I hoped at least some of numerous curves would be kept preserved.
It was late afternoon; Petr and I were just passing through Heřmanův Městec. We had enough time; therefore we decided to have a look at that concrete monster. Everything was covered with snow; the sun was shining onto the tract house facade. Mr. and Ms. R. were satisfied. I started to skip enthusiastically around something or other made from concrete what served for laying up a single vehicle.