Kostel svatého Mikuláše v Postupimi

Postupim byla místem první Schinkelovy realizace, když zde v roce 1801 dokončil na kopci Pfingstberg romantický altán. Z pozice vrchního stavebního rady byl Schinkel zodpovědný za stylovou optimalizaci všech veřejných budov v pruském království a můžeme se tak s jeho stavbami setkat v desítkách měst, ale Postupim hned po Berlíně zaujímá výlučné postavení, neboť zde Schinkel významně rozšířil letní sídlo pruských králů Sanssouci o další zámecké stavby. Klasicistní kostel sv. Mikuláše v historickém centru Postupimi pak můžeme považovat za vrcholné dílo uzavírající Schinkelovu bohatou tvorbu. Po dokončení postupimského kostela se Schinkelův zdravotní stav výrazně zhoršil, což mu zabránilo v dalším plnohodnotném projektování. Ačkoli byl Schinkel od roku 1838 na vrcholu kariéry, kdy zastával pozici vrchního zemského stavebního ředitele a královského architekta, tak většina jeho velkolepých projektů do Řecka a na Krym zůstala už jen na papíře. Bez ohledu, že se Schinkelova pozdní tvorba začala uchylovat k eklektické novogotice, kostel sv. Mikuláše si uchoval klasicistní prvky a navíc jeden primát. Schinkela po celý život fascinovaly kupole, ale sám neměl příležitost k jejich realizaci a podařilo se mu to jen u centrálního sálu Altes Museum (1823-30), kde však konstrukce zůstala ukrytá pohledům zvenčí, tak postupimskému kostelu báň dominuje. Schinkel navrhl několik variant kupolového zastřešení, ale tehdejší král Fridrich Vilém III. schválil projekt s mírnou sedlovou střechou a pouze vnitřním dřevěným kulovým vrchlíkem. Nastupující král Fridrich Vilém IV. nakonec vydal v roce 1843 rozhodnutí umožňující završení kostela tamburovou kupolí dosahující výšky 77 metrů a nelehkým projektem pověřil Schinkelovy žáky Ludwiga Persiuse (1843-45) a Friedricha Stülera (1845-50).
V historii na místě dnešního evangelického kostela sv. Mikuláše v Postupimi stála již od středověku řada sakrálních staveb, které průběžně měnily svůj vzhled. Kostel se nachází na náměstí Am Alten Markt (Na starém trhu), kde také stojí měšťanské domy, zámek i radnice. Během přestavby věže zachvátil kostel 3. září 1795 mohutný požár, po němž zůstalo stát jen průčelí a zbytek kamene byl použitý na výstavbu místních kasáren. Následující rok král Fridrich Vilém II. oslovil stavitele M.P.Boumanna, který předložil rokokový návrh. Ve stejnou chvíli přišel mladý architekt Friedrich Gilly s klasicistním řešením, které sneslo srovnání i s tehdejšími vrcholnými francouzskými osvícenskými architekty. V roce 1797 však král umírá. Vzápětí také Gilly a Boumann a projekt byl na tři desetiletí zapomenut, než jej oživil Gillyho žák K.F.Schinkel, který však k návrhu připojil kupoli, která však v první etapě nebyla realizována.
Se stavbou kostela se začalo 3. září 1830, přesně 35 let po požáru, kdy byl slavnostně položen základní kámen a po sedmi letech došlo 17. září 1837 k vysvěcení, kam však Schinkel nedostal pozvání. Ve druhé etapě, které se Schinkel již nedožil, byla ke kostelu přistavěna čtveřice nárožních věží a zesíleny obvodové valené klenby, aby bylo zdivo schopno unést tíhu nové kupole. Schinkel původně plánoval dřevěnou kupoli, ale jeho žáci na konstrukci použili litinu (o průměru 24m a výšce 13m). Původní reliéf v tympanonu vytvořil podle Schinkelova návrhu sochař August Kiß. Při přestavbě kostela však musel být horní tympanon odstraněn a nové uplatnění nalezl na Konstantinově bazilice v Trevíru. Litinová kupole byla dokončena v roce 1847 a kostel byl podruhé vysvěcen v březnu 1850.
Za druhé světové války byl kostel v dubnu 1945 vážně poškozen britskými nálety a sovětskou dělostřelbou, kdy se zřítila kupole a vstupní portál. Po válce kostel obklíčilo panelové sídliště a začala zdlouhavá rekonstrukce. První etapa byla zakončena v roce 1955, kdy se na střeše instalovala 47 tunová ocelová konstrukce vnější kupole. Další práce probíhaly v 60. a 70. letech a 2.5.1981 byl kostel potřetí vysvěcen. Poslední rekonstrukční práce na kostele proběhly až po opětovném sjednocení Německa a byly ukončeny v roce 2010 jako součást postupné obnovy historického centra Postupimi.