Altes Museum
Staré muzeum vybudované v letech 1823 až 1830 podle návrhů Karla Friedricha Schinkela lze řadit k nejvýznamnějším klasicistním stavbám. S jasně členěnou vnější formou a precizním vnitřním uspořádáním odkazujícím se na antické Řeckou Schinkel naplňuje Humboldtovu ideu, že muzeum by měla být otevřená instituce určená ke vzdělávání širokého publika.
Monumentální uspořádání osmnácti kanelovaných ionských sloupů, široké roztažené atrium, kupole – jednoznačně odkazující na Pantheon v Římě – a konečně velkolepé schodiště jsou všechno architektonické prvky, které byly až doposud výhradně určeny vznešeným stavbám chrámů a paláců.
Muzeum původně sloužilo k uskladnění všech uměleckých sbírek, které Berlín v té době vlastnil. Od roku 1904 muzeum slouží výhradně sbírkám antických památek. V letech 1943-45 budovu výrazně poškodil požár. Rekonstrukce trvala až do roku 1966 a od roku 1998 se v přízemí muzea vystavují řecké sbírky antického umění. V horním podlaží se od srpna 2005 vystavují egyptské sbírky, které v roce 2009 přestěhují do Altes Muzeum právě rekonstruovaného Davidem Chipperfieldem.
Čtenáři archiwebu a šéfredaktor především ode mě očekávají, že pokaždé přijdu s nějakou žhavou novinkou ze soudobé scény. Tentokrát však budu recenzovat pecku skoro dvě stě let starou a po víkendu nabitém návštěvou všech státních muzeí v Berlíně, kde jsem objevil krásu, sílu a nadčasovost architektury 4000 let staré, se po vánocích možná dočkáte i autentické recenze Ištařiny brány v Babylonu.
Vpřed do minulosti. Pozornost odborné i laické veřejnosti v Berlíně se v současnosti přesouvá od Potsdamer Platz k Museumsinsel v severní části City. Projekt dostavby a asanace zaštítěný UNESCO přilákal do mezinárodní soutěže taková jména jako: David Chipperfield, Heinz Tesar, O. M. Ungers, Hilmer + Sattler + Albrecht a H. G. Merz. Posledně jmenovaný dokončil asanaci Staré Národní galerie před dvěma týdny. Nedočkavcům však radím, stojí se tam dlouhé fronty (zkuste se projít o Zlaté neděli kolem Tesca, asi tak), a vyplatí se počkat na slavnostní znovuotevření celého komplexu v roce 2010. Projekt má takovou prioritu, že se nikdo nedohaduje o jeho rozpočtu a jen nenápadně se cifra přehoupla z miliard do desítek miliard DM.
Chtěl bych se zmínit o budově Starého muzea, které se své sanace dočká až po roce 2005.
Příběh vzniku muzea jde ruku v ruce s navrácenými exponáty, které Napoleon v Berlíně ukořistil. V tehdejší době neměl Schinkel zrovna nejlehčí úkol, kde musel svou budovou dokomponovat severní křídlo dnes již neexistující Lustgarten. Vytvořil základní dílo klasicistické architektury. Dvoupatrová budova na vysokém podstavci, se čtyřmi křídly, dvěma postraními dvory a středovou kupolí s pantheonským motivem a korintskými sloupy. Jako hlavní architektonický motiv 78m dlouhé fasády do Lustgatren bylo 18 iónských sloupů otevřených do haly se slavnostním schodištěm.
Zaprvé museum je poloviční, než ho znám z fotografií. Není tak chladné a snadno zaměnitelné s projekty NSDAP. Čas uchránil tuto stavbu před lidskou blbostí, a tak se těsně před jeho průčelím neprohání vysokorychlostní vlaky ICE (jak je tomu mezi Bodemuseum a Pergamonmuseum), ale klasicistní park a partii náměstí uzavírá Dóm od Raschdorffů a ministerstvo zahraničních věcí od prof. Reimanna.
Monumentální uspořádání osmnácti kanelovaných ionských sloupů, široké roztažené atrium, kupole – jednoznačně odkazující na Pantheon v Římě – a konečně velkolepé schodiště jsou všechno architektonické prvky, které byly až doposud výhradně určeny vznešeným stavbám chrámů a paláců.
Muzeum původně sloužilo k uskladnění všech uměleckých sbírek, které Berlín v té době vlastnil. Od roku 1904 muzeum slouží výhradně sbírkám antických památek. V letech 1943-45 budovu výrazně poškodil požár. Rekonstrukce trvala až do roku 1966 a od roku 1998 se v přízemí muzea vystavují řecké sbírky antického umění. V horním podlaží se od srpna 2005 vystavují egyptské sbírky, které v roce 2009 přestěhují do Altes Muzeum právě rekonstruovaného Davidem Chipperfieldem.
Čtenáři archiwebu a šéfredaktor především ode mě očekávají, že pokaždé přijdu s nějakou žhavou novinkou ze soudobé scény. Tentokrát však budu recenzovat pecku skoro dvě stě let starou a po víkendu nabitém návštěvou všech státních muzeí v Berlíně, kde jsem objevil krásu, sílu a nadčasovost architektury 4000 let staré, se po vánocích možná dočkáte i autentické recenze Ištařiny brány v Babylonu.
Vpřed do minulosti. Pozornost odborné i laické veřejnosti v Berlíně se v současnosti přesouvá od Potsdamer Platz k Museumsinsel v severní části City. Projekt dostavby a asanace zaštítěný UNESCO přilákal do mezinárodní soutěže taková jména jako: David Chipperfield, Heinz Tesar, O. M. Ungers, Hilmer + Sattler + Albrecht a H. G. Merz. Posledně jmenovaný dokončil asanaci Staré Národní galerie před dvěma týdny. Nedočkavcům však radím, stojí se tam dlouhé fronty (zkuste se projít o Zlaté neděli kolem Tesca, asi tak), a vyplatí se počkat na slavnostní znovuotevření celého komplexu v roce 2010. Projekt má takovou prioritu, že se nikdo nedohaduje o jeho rozpočtu a jen nenápadně se cifra přehoupla z miliard do desítek miliard DM.
Chtěl bych se zmínit o budově Starého muzea, které se své sanace dočká až po roce 2005.
Příběh vzniku muzea jde ruku v ruce s navrácenými exponáty, které Napoleon v Berlíně ukořistil. V tehdejší době neměl Schinkel zrovna nejlehčí úkol, kde musel svou budovou dokomponovat severní křídlo dnes již neexistující Lustgarten. Vytvořil základní dílo klasicistické architektury. Dvoupatrová budova na vysokém podstavci, se čtyřmi křídly, dvěma postraními dvory a středovou kupolí s pantheonským motivem a korintskými sloupy. Jako hlavní architektonický motiv 78m dlouhé fasády do Lustgatren bylo 18 iónských sloupů otevřených do haly se slavnostním schodištěm.
Zaprvé museum je poloviční, než ho znám z fotografií. Není tak chladné a snadno zaměnitelné s projekty NSDAP. Čas uchránil tuto stavbu před lidskou blbostí, a tak se těsně před jeho průčelím neprohání vysokorychlostní vlaky ICE (jak je tomu mezi Bodemuseum a Pergamonmuseum), ale klasicistní park a partii náměstí uzavírá Dóm od Raschdorffů a ministerstvo zahraničních věcí od prof. Reimanna.
Petr Šmídek, 2001
0 komentářů
přidat komentář
