Přestěhovat za pouhé tři měsíce komunikační agenturu Czech Promotion ze slavné Winternitzovy vily do nerekonstruovaných prostor Paláce Karlín s jeho vlastní, i když ne tak slavnou historií, se zprvu zdálo jako úkol pošetilý, až naivní. Přesto právě časový tlak formoval samotný návrh a způsob spolupráce s klientem i dodavateli. Zadáním i návrhem se na začátku procesu stala pouze čistá koncepce a celková jednotná vize, jež zamezovala následným neshodám či zdržujícím debatám ohledně jednotlivých částí návrhu. Šlo tedy o velmi rychlé nastolení absolutní důvěry mezi oběma stranami. Takový přístup byl riskantní, zároveň však pro všechny zúčastněné strany silně motivující.
Vybírat nové kancelářské prostory, které nezpůsobí po letité zkušenosti se skvostnou vilou od Adolfa Loose svým novým uživatelům infarkt, byl úkol nelehký. I po pečlivém předvýběru měla většina kandidátů na nové kanceláře bílé nízké podhledy, blikající zářivky a okna, která ani okny nejsou. Konečná volba Paláce Karlín byla odpovědí, jež předurčovala odvážný přístup i díky otevřenosti majitelů a správců objektu, kteří klientovi dali takřka volnou ruku. Jak odvážný krok to byl, v té době pochopitelně ještě nemohli tušit, ale jedině tak bylo možno vše stihnout v daném termínu.
V první fázi rekonstrukce bylo nutné začít těmi nejradikálnějšími kroky - očištěním stávajících prostor od nánosů předchozích úprav, a to bez podrobné znalosti konstrukcí pod sádrokartonem a vrstvou omítek, včetně původně neplánovaného a nekompromisního odkrytí lité konstrukce stropu. Původní stavitel objektu jistě nepočítal s možností, že by některý z uživatelů využíval syrovou krásu nosných konstrukcí. Takové řešení nám nicméně v konečné fázi poskytlo drahocenný čas, neboť jsme se nemuseli zabývat zakrýváním technologií, které takto mohly zůstat odhalené. Stejný přístup jsme od začátku nastolili pro veškeré profese. Například kompletní nové rozvody elektřiny jdoucí vzduchem od rozvaděče až po koncové přípojky dovolily elektrikářům pracovat na stavbě do posledního dne a do určité míry upravovat projektovou dokumentaci a reagovat na vzniklé potřeby operativně.
Návrh šel ruku v ruce s tím, co bylo možné v daném termínu dodat, vyrobit, instalovat. Do procesu navrhování tak podstatně zasahovali dodavatelé a řemeslníci samotní, kterým jsme naslouchali, a vlastní návrh tak upravovali a ladili společně. Nakonec vše, co objevíme v rekonstruovaných prostorách, je kombinací starého a funkčního, zároveň nového, chytrého a v neposlední řadě českého.
V průběhu procesu se pochopitelně měnilo i zadání prostorového uspořádání a struktury společnosti. Kromě členitého a variabilního "open space", zasedacích místností, uzavřených kanceláří vedení, bytu nebo nahrávacího studia se po několika sezeních sama vyklubala esence komunikační agentury - tedy místo, které k setkávání, hovorům a společným prezentacím vybízí samo od sebe - kavárna. Ta vás přivítá ihned po vstupu a představuje otevřenou náruč, se kterou vás zde pokaždé přivítají.
Každý z jednotlivých elementů návrhu má za sebou nějaký příběh a přidanou hodnotu. Členění otevřeného prostoru je tvořeno papírovými trubicemi, které splňují i funkci úložných prostor, a vytvářejí tak jedinečnou identitu projektu. Tyto polopříčky si stavěli o víkendu před pondělním otevřením sami zaměstnanci s naší pomocí a koordinací. Vybraná barva polyuretanové stěrky je v barvě slonové kosti - barvě, pro kterou se Winternitzově vile přezdívalo "béžová princezna". Tato barva se pak propsala i v použité válečkové malbě, jež sama byla výzvou pro malíře, který tak oprášil své staré dovednosti. Mnohé z interiérového vybavení je výsledkem náročného pátrání po starožitnictvích v kombinaci s renovovanými křesílky až po úplně nové prvky od zavedeného českého výrobce. Použité osvětlení je z velké části výrobkem jedné z divizí samotné společnosti. A ukázkou kombinace rafinovanosti a řemeslného umění je největší ze stolů použitých v zasedačkách - dubový, 750 kg vážící prvek z odpadových zbytků fošen, které stály zlomek ceny jinak drahého materiálu a jež zároveň doplňují důstojnost hlavní zasedací místnosti.
Již krátce po zabydlení začaly jednotlivé týmy grafiků a jiných divizí využívat různá zákoutí a prostory kanceláří pro výrobu produktových fotografií či videí pro potřeby klientů, jež sami zastupují. A pro architekta je nakonec vždy tím nejlepším oceněním pochopitelně pozitivní reakce klienta, jeho zaměstnanců a dalších návštěvníků. A co pak může být u kancelářských prostor více potěšujícím konstatováním od jejich uživatelů než to, že se zde "cítí úplně jako doma"?
Zuzana a Jan Kurzovi