Interiér bytu v polyfunkčním domě Pyramida
KONTEXT
Pardubice jsou z architektonického hlediska významné převážně historicky, současná kvalitní produkce se jim vyhýbá. Pozitivní výjimky jsou sporadické. Smutnou ukázkou je třída Míru. Jak zpívá místní kapela Vypsaná fixa, není to žádná Broadway: Pojišťovna ČSOB byla neoficiálně vyhlášena nejhorší stavbou století Pardubického kraje; jen o blok vedle pak vyrostla další učebnicová ukázka developerské lobby - Obchodní centrum Pyramida. V době, kdy jsem byl požádán o změnu dispozic bytu v pátém patře (3+kk, 115 m²), byly již hotové základy celé stavby, bylo tedy třeba striktně respektovat nosné konstrukce, vertikální šachty sítí, i velikost a rozmístění okenních otvorů. Výjimkou je pouze otvor z koupelny na balkon - okno bylo nahrazeno dveřmi.
Majitel bytu - zároveň investor stavby - byl v rozvodovém řízení, což vyústilo i v požadavky na změnu dispozice. V době, kdy byl návrh zpracováván, nebylo jisté, zda se byt stane jeho novým domovem, poslouží jako dar synovi, nebo bude pronajímán vysoce postaveným manažerům. Vedle požadavku na maximální otevřenost prostoru s intimnější spací zónou a spaním pro návštěvu měl ateliér v podstatě volnou ruku a výsledek záležel především na jeho umu. V jistém smyslu se tedy jednalo o ideálního klienta.
DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ
Oproti původnímu návrhu byla dispozice z výše uvedených důvodů oproštěna od příček a dala tak vyniknout západně orientovanému centrálnímu obytného prostoru, od kterého je ložnice oddělena vložením šikmo umístěného kvádrového objemu. V severní části dispozice je vedle z ložnice přístupné terasy umístěna koupelna s navazující šatnou, a toaleta, která je od obytného prostoru oddělena nábytkovou stěnou. Při řešení dispozic byl obzvláštní důraz kladen na otevřenost prostoru a přirozenou logickou návaznost jednotlivých funkcí bytu.
KOMPOZIČNÍ ŘEŠENÍ
Architektura vždy nějakým způsobem pracuje s prostorem, barvou, materiálem a světlem. Každá historická perioda přistupovala k uchopení těchto kategorií svébytně; jedním z všeobecně uznávaných současných trendů je pak maximální důraz na vyznění čistého objemu, barevných ploch a lapidárních geometrických tvarů. V návrhu jsem se omezil na použití pravoúhelníků (čtverce, obdélníky), pomyslného trojúhelníku (oddělení ložnice od obytného prostoru diagonálně vloženým kubusem) a kruhu - ten je dominantní zejména v případě jídelního stolu, je ale volen i jako tvar některých svítidel. Zaoblení je použito také u nízké podélné "nábytkové stěny" v obytném prostoru.
ARCHITEKTONICKÉ POJETÍ
První místností bytu je zádveří. Vůbec se nemusí jednat o deprimující stísněný prostor, kterým se člověk chce co nejrychleji mezi botami a kabáty prokličkovat někam jinam. Architektonicky velmi podceňovaný prostor je přitom zásadní, neboť vytváří první dojem, a také je tím posledním, co člověk při odchodu vidí, a tedy tím, co má tendenci si nejlépe pamatovat. Důraz na maximální jednoduchost resultoval v monochromní sytě červený objem, který je z jedné strany lemován šatními skříněmi identické barvy. Ty jsou vyrobeny z MDF desek a opatřeny polyuretanovým nástřikem. Dotykové otevírání skříní je vhodnější než tradiční použití úchytek, neboť ty by měly tendenci vytvářet zde rušivý rastr, a navíc každý dobře ví, jak je snadné o cokoliv vyčnívajícího při raním spěchu kapsou kabátu zachytnout. Vstupní prostor je zkrátka reklamou na to, co člověka čeká (když přichází) a místem, které se s ním při odchodu loučí.
S maximálním důrazem na jednoduchost a působení lapidárních tvarů, materiálů a solitérních barevných ploch byl ostatně zpracován celý interiér. Kombinace tradičních materiálů (dlažba, dřevo, papírové závěsy) s moderními povrchy (MDF desky, polyuretanový nástřik, linoleum) vytváří určitou polaritu mezi jakousi tradiční přirozeností na straně jedné a současným výrazem na straně druhé, přitom je však pamatováno na harmonii celku. Obdobně je nábytek navrhovaný na míru doplněn solitéry z průmyslové produkce (barové židle, křesla, židle kolem jídelního stolu, červený sedák v předsíni). Obojí má přitom šanci vyniknout na pozadí toho druhého, záleží, zda zaostříme na detail, nebo budeme spíše vnímat celek.
Jako pochozí povrch vstupního prostoru i celého hlavního obytného prostoru bylo zvoleno linoleum, k jehož přednostem patří snadná údržba i cena, hlavním důvodem však byla snaha o maximální kompaktnost interiéru.
Významným prvkem centrálního prostoru je šikmo vložený kvádr, který obaluje pohledově i akusticky vertikální rozvody sítí a má opticky-dělící význam, vedle toho však skrývá několik funkcí: v půdorysně kratší straně přivrácené ke kuchyňskému koutu je umístěna spíž, část delší -"obývákové"- stěny je výklopná a slouží jako příležitostné lůžko pro návštěvy nebo společensky unavené aktéry večírku. Kuchyně je stejně jako v případě předsíně navržena z MFD desek s polyuretanovým nástřikem, kuchyňská stěna je doplněna skleněným obkladem zdi. Pro středový box coby výrazný dominantní prvek byla zvolena exotická dýha. Světlá výška v celém centrálním prostoru a vstupu je 2500 mm.
Na denní zónu hlavního prostoru navazuje rozlehlá terasa, která je připravena na nápor většího počtu lidí (k optickému oddělení interiéru a exteriéru slouží látkové japonské stěny). Komornější noční zóna disponuje vlastní terasou výrazně intimnějšího charakteru.
Koupelna coby hygienické zázemí bytu je koncipována v odpovídajícím standardu (sprchový kout, vana, dvojumyvadlo, toaleta, bidet). Na ni pak navazuje prádelna.
Tradičně člověk používá koupelnu dvakrát denně - ráno po probuzení a večer před spánkem - večer by jej tedy neměla rozrušovat agresivní barevností, ale spíše zklidnit, utlumit, ráno by naopak neměla působit jako uspávač hadů, ale svěže. To je fakt. Vypořádat se s ním jde jistě mnoha způsoby, v tomto případě byla použita kombinace velkoformátové dlažby, kultivovaných a vysoce estetických zařizovacích předmětů sanity a stěrky Pandomo, která kompaktně sjednocuje stěny a strop. Ten byl v koupelně a na toaletě snížen na světlou výšku 2300 mm.
Stěrka Pandomo je luxusní povrchovou úpravou specifických estetických kvalit. Při vhodném nasvícení působí zároveň kompaktně i strukturovaně, tmavě i zářivě. Na podvědomí působí podobně jako Neckerova krychle - mezi oběma možnostmi jde přepínat a mozek si nejspíš ráno i večer sám vybere tu, která je jeho naladění bližší.
Byt by měl člověku poskytnout povznášející estetický zážitek při všech činnostech, ke kterým slouží.
Pardubice jsou z architektonického hlediska významné převážně historicky, současná kvalitní produkce se jim vyhýbá. Pozitivní výjimky jsou sporadické. Smutnou ukázkou je třída Míru. Jak zpívá místní kapela Vypsaná fixa, není to žádná Broadway: Pojišťovna ČSOB byla neoficiálně vyhlášena nejhorší stavbou století Pardubického kraje; jen o blok vedle pak vyrostla další učebnicová ukázka developerské lobby - Obchodní centrum Pyramida. V době, kdy jsem byl požádán o změnu dispozic bytu v pátém patře (3+kk, 115 m²), byly již hotové základy celé stavby, bylo tedy třeba striktně respektovat nosné konstrukce, vertikální šachty sítí, i velikost a rozmístění okenních otvorů. Výjimkou je pouze otvor z koupelny na balkon - okno bylo nahrazeno dveřmi.
Majitel bytu - zároveň investor stavby - byl v rozvodovém řízení, což vyústilo i v požadavky na změnu dispozice. V době, kdy byl návrh zpracováván, nebylo jisté, zda se byt stane jeho novým domovem, poslouží jako dar synovi, nebo bude pronajímán vysoce postaveným manažerům. Vedle požadavku na maximální otevřenost prostoru s intimnější spací zónou a spaním pro návštěvu měl ateliér v podstatě volnou ruku a výsledek záležel především na jeho umu. V jistém smyslu se tedy jednalo o ideálního klienta.
DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ
Oproti původnímu návrhu byla dispozice z výše uvedených důvodů oproštěna od příček a dala tak vyniknout západně orientovanému centrálnímu obytného prostoru, od kterého je ložnice oddělena vložením šikmo umístěného kvádrového objemu. V severní části dispozice je vedle z ložnice přístupné terasy umístěna koupelna s navazující šatnou, a toaleta, která je od obytného prostoru oddělena nábytkovou stěnou. Při řešení dispozic byl obzvláštní důraz kladen na otevřenost prostoru a přirozenou logickou návaznost jednotlivých funkcí bytu.
KOMPOZIČNÍ ŘEŠENÍ
Architektura vždy nějakým způsobem pracuje s prostorem, barvou, materiálem a světlem. Každá historická perioda přistupovala k uchopení těchto kategorií svébytně; jedním z všeobecně uznávaných současných trendů je pak maximální důraz na vyznění čistého objemu, barevných ploch a lapidárních geometrických tvarů. V návrhu jsem se omezil na použití pravoúhelníků (čtverce, obdélníky), pomyslného trojúhelníku (oddělení ložnice od obytného prostoru diagonálně vloženým kubusem) a kruhu - ten je dominantní zejména v případě jídelního stolu, je ale volen i jako tvar některých svítidel. Zaoblení je použito také u nízké podélné "nábytkové stěny" v obytném prostoru.
ARCHITEKTONICKÉ POJETÍ
První místností bytu je zádveří. Vůbec se nemusí jednat o deprimující stísněný prostor, kterým se člověk chce co nejrychleji mezi botami a kabáty prokličkovat někam jinam. Architektonicky velmi podceňovaný prostor je přitom zásadní, neboť vytváří první dojem, a také je tím posledním, co člověk při odchodu vidí, a tedy tím, co má tendenci si nejlépe pamatovat. Důraz na maximální jednoduchost resultoval v monochromní sytě červený objem, který je z jedné strany lemován šatními skříněmi identické barvy. Ty jsou vyrobeny z MDF desek a opatřeny polyuretanovým nástřikem. Dotykové otevírání skříní je vhodnější než tradiční použití úchytek, neboť ty by měly tendenci vytvářet zde rušivý rastr, a navíc každý dobře ví, jak je snadné o cokoliv vyčnívajícího při raním spěchu kapsou kabátu zachytnout. Vstupní prostor je zkrátka reklamou na to, co člověka čeká (když přichází) a místem, které se s ním při odchodu loučí.
S maximálním důrazem na jednoduchost a působení lapidárních tvarů, materiálů a solitérních barevných ploch byl ostatně zpracován celý interiér. Kombinace tradičních materiálů (dlažba, dřevo, papírové závěsy) s moderními povrchy (MDF desky, polyuretanový nástřik, linoleum) vytváří určitou polaritu mezi jakousi tradiční přirozeností na straně jedné a současným výrazem na straně druhé, přitom je však pamatováno na harmonii celku. Obdobně je nábytek navrhovaný na míru doplněn solitéry z průmyslové produkce (barové židle, křesla, židle kolem jídelního stolu, červený sedák v předsíni). Obojí má přitom šanci vyniknout na pozadí toho druhého, záleží, zda zaostříme na detail, nebo budeme spíše vnímat celek.
Jako pochozí povrch vstupního prostoru i celého hlavního obytného prostoru bylo zvoleno linoleum, k jehož přednostem patří snadná údržba i cena, hlavním důvodem však byla snaha o maximální kompaktnost interiéru.
Významným prvkem centrálního prostoru je šikmo vložený kvádr, který obaluje pohledově i akusticky vertikální rozvody sítí a má opticky-dělící význam, vedle toho však skrývá několik funkcí: v půdorysně kratší straně přivrácené ke kuchyňskému koutu je umístěna spíž, část delší -"obývákové"- stěny je výklopná a slouží jako příležitostné lůžko pro návštěvy nebo společensky unavené aktéry večírku. Kuchyně je stejně jako v případě předsíně navržena z MFD desek s polyuretanovým nástřikem, kuchyňská stěna je doplněna skleněným obkladem zdi. Pro středový box coby výrazný dominantní prvek byla zvolena exotická dýha. Světlá výška v celém centrálním prostoru a vstupu je 2500 mm.
Na denní zónu hlavního prostoru navazuje rozlehlá terasa, která je připravena na nápor většího počtu lidí (k optickému oddělení interiéru a exteriéru slouží látkové japonské stěny). Komornější noční zóna disponuje vlastní terasou výrazně intimnějšího charakteru.
Koupelna coby hygienické zázemí bytu je koncipována v odpovídajícím standardu (sprchový kout, vana, dvojumyvadlo, toaleta, bidet). Na ni pak navazuje prádelna.
Tradičně člověk používá koupelnu dvakrát denně - ráno po probuzení a večer před spánkem - večer by jej tedy neměla rozrušovat agresivní barevností, ale spíše zklidnit, utlumit, ráno by naopak neměla působit jako uspávač hadů, ale svěže. To je fakt. Vypořádat se s ním jde jistě mnoha způsoby, v tomto případě byla použita kombinace velkoformátové dlažby, kultivovaných a vysoce estetických zařizovacích předmětů sanity a stěrky Pandomo, která kompaktně sjednocuje stěny a strop. Ten byl v koupelně a na toaletě snížen na světlou výšku 2300 mm.
Stěrka Pandomo je luxusní povrchovou úpravou specifických estetických kvalit. Při vhodném nasvícení působí zároveň kompaktně i strukturovaně, tmavě i zářivě. Na podvědomí působí podobně jako Neckerova krychle - mezi oběma možnostmi jde přepínat a mozek si nejspíš ráno i večer sám vybere tu, která je jeho naladění bližší.
Byt by měl člověku poskytnout povznášející estetický zážitek při všech činnostech, ke kterým slouží.
0 comments
add comment
