Greater London Authority
Hlavní město Spojeného království má konečně svou vlastní radnici. Stojí přímo proti londýnskému Toweru, který byl kdysi nejen královským sídlem, ale také místem poprav urozených hlav.
Londýnská City, neboli pověstná čtvereční míle, má svého starostu již od středověku. Avšak samotný Londýn, i ten "velký", se musel dlouhá léta obejít bez ústřední "vlády". Termín Velký Londýn (Greater London) se poprvé objevil roku 1882 jako označení oblasti, kterou kontrolovala Metropolitní policie. Jako politicko-správní označení se začal používat v roce 1889, tehdy ale nezahrnoval City, střed a nejstarší část metropole, kde dnes trvale bydlí jen několik tisíc obyvatel, zato však v ní přes den pracuje na tři sta tisíc lidí. Dnešní Velký Londýn je rozdělen na 32 městských částí, každá má svoji radnici.
Teprve právě v roce 1889 se britská metropole dočkala svého voleného orgánu - Londýnské oblastní rady (London County Council), kterou v roce 1965 nahradila Rada Velkého Londýna (Greater London Council). Historie této rady se uzavřela roku 1986, kdy ji zrušila konzervativní vláda premiérky Margaret Tatcherové. Předsedou Rady Velkého Londýny byl totiž v posledních letech Ken Livingstone, představitel levého křídla labouristické strany, též pod přezdívkou "Rudý Ken", který s premiérkou vedl "křížovou válku". Sídlem rady byla budova, ve které nyní najdeme hotel Marriot a mořské akvárium, ležící přímo naproti parlamentu přes řeku Temži, a zlí jazykové proto tvrdí, že Tatcherová se již nevydržela na tuto baštu "levičáctví" dívat.
Teprve po volebním vítězství labouristů v roce 1997 se vláda na základě výsledků referenda rozhodla samosprávu Londýna obnovit. Roku 2000 se konaly volby nejen pětadvaceti členů nové samosprávy, ale také poprvé v historii britské metropole se přímo volil její starosta. Ve volbách přesvědčivě zvítězil charismatický Ken Livingstone, který ale již byl v té době z labouristické strany vyloučen (pro Blaira byl příliš "levý") a o přízeň Londýňanů se ucházel jako nezávislý kandidát. Livingstone možná zvítězil i pro ostrakizaci ze své mateřské strany. Podle zákona je však pravomoc londýnského starosty velmi omezená. Jeho funkce je do značné míry representativní, i když jeho mandát na čtyřleté období je podpořen daleko větším počtem hlasů, než má kterýkoli poslanec Dolní sněmovny britského Parlamentu.
Do budovy proti Parlamentu se však již Rada Velkého Londýna vrátit nemohla. Dlouho před volbami bylo rozhodnuto o výstavbě nové a původní radnice pro zastupitele Velkého Londýna. Našel se pozemek na pravém břehu Temže, přímo proti středověkému Toweru. K vypracování architektonického návrhu nebyl vyzván nikdo jiný než jeden z dnešních nejlepších britských architektů, Lord Foster of Thames Bank. Autor návrhu nádherné Velké dvorany londýnského Britského musea a též mimo jiné rekonstrukce berlínské budovy německého parlamentu. "Byla to pro mne další výzva udělat něco pro Londýn," říká o svém projektu Norman Foster. "Hlavně jsem chtěl navrhnout něco, co by bylo působivé, ale zároveň zapadalo do horizontu našeho města" tvrdí.
Svůj záměr splnil. Stavba, které Londýňané přezdívají "skleník" anebo "vejce" podle jejího tvaru, je jedním z nejlepších architektonických počinů poslední doby.
Starý Londýn, který tvoří jen nepatrnou část celkové plochy velkoměsta, je místo, ve kterém se objevuje a vynalézá nová architektura. Některé stavby samozřejmě představují novou dobu v její dravosti a nesmiřitelnosti, ale jsou i stavby, které jakoby zapadají do ustáleného prostředí.
Nedávno dokončená budova londýnské radnice patří mezi ty druhé. Cíl byl postavit takovou správní budovu, která bude vyjadřovat jednotu Londýna a průhlednost demokratického procesu vládnutí tomuto městu. Je umístěna jen kousek od stanice metra a obsahuje sál, úřadovny a veřejná zařízení, má 10 pater a místo pro 440 pracovníků. Ze zasedacích místností je vyhlídka na řeku a mrakodrapy ve středu Londýna. Veřejnost má také budovu využívat. Na vrcholu stavby bude vyhlídková terasa s výstavní místností, kde se také budou odehrávat recepce. Průhledné stěny umožní Londýňanům, kteří procházejí okolo, aby viděli londýnskou radu při práci, a lidé mohou také procházet po spirálové rampě, která vede uvnitř kolem zasedací místnosti. Z náměstí a ze zahrady u budovy bude přístupná ještě kavárna v suterénu. Tak jako budova rady, sevřená v oválu, spojí vládu města a veřejnost, i noční osvětlení na náměstí bude vycházet z jediné lampy s množstvím zrcadel na vysokém sloupu, takže světlo nebude oslňovat, ale má rovnoměrně osvětlovat celý prostor.
Tvar budovy přesně neurčuje, kde je její přední a kde zadní část, a to jediné snad je možné autorům vytknout. Velikost povrchu je co nejmenší a tím se budova stává jednou z energeticky nejúspornějších v Londýně. Přitom bude přirozeně větrána a všechno teplo bude recyklováno. Pro chlazení domu se využije podzemní voda z hlubokých vrtů pod budovou.
Jako první z exponátů ve výstavní hale suterénu je vystaven model středu města se všemi právě stavěnými nebo projektovanými novostavbami. Další úřední prostory budou v poblíž umístěných budovách, které se právě dostavují.
Londýnská City, neboli pověstná čtvereční míle, má svého starostu již od středověku. Avšak samotný Londýn, i ten "velký", se musel dlouhá léta obejít bez ústřední "vlády". Termín Velký Londýn (Greater London) se poprvé objevil roku 1882 jako označení oblasti, kterou kontrolovala Metropolitní policie. Jako politicko-správní označení se začal používat v roce 1889, tehdy ale nezahrnoval City, střed a nejstarší část metropole, kde dnes trvale bydlí jen několik tisíc obyvatel, zato však v ní přes den pracuje na tři sta tisíc lidí. Dnešní Velký Londýn je rozdělen na 32 městských částí, každá má svoji radnici.
Teprve právě v roce 1889 se britská metropole dočkala svého voleného orgánu - Londýnské oblastní rady (London County Council), kterou v roce 1965 nahradila Rada Velkého Londýna (Greater London Council). Historie této rady se uzavřela roku 1986, kdy ji zrušila konzervativní vláda premiérky Margaret Tatcherové. Předsedou Rady Velkého Londýny byl totiž v posledních letech Ken Livingstone, představitel levého křídla labouristické strany, též pod přezdívkou "Rudý Ken", který s premiérkou vedl "křížovou válku". Sídlem rady byla budova, ve které nyní najdeme hotel Marriot a mořské akvárium, ležící přímo naproti parlamentu přes řeku Temži, a zlí jazykové proto tvrdí, že Tatcherová se již nevydržela na tuto baštu "levičáctví" dívat.
Teprve po volebním vítězství labouristů v roce 1997 se vláda na základě výsledků referenda rozhodla samosprávu Londýna obnovit. Roku 2000 se konaly volby nejen pětadvaceti členů nové samosprávy, ale také poprvé v historii britské metropole se přímo volil její starosta. Ve volbách přesvědčivě zvítězil charismatický Ken Livingstone, který ale již byl v té době z labouristické strany vyloučen (pro Blaira byl příliš "levý") a o přízeň Londýňanů se ucházel jako nezávislý kandidát. Livingstone možná zvítězil i pro ostrakizaci ze své mateřské strany. Podle zákona je však pravomoc londýnského starosty velmi omezená. Jeho funkce je do značné míry representativní, i když jeho mandát na čtyřleté období je podpořen daleko větším počtem hlasů, než má kterýkoli poslanec Dolní sněmovny britského Parlamentu.
Do budovy proti Parlamentu se však již Rada Velkého Londýna vrátit nemohla. Dlouho před volbami bylo rozhodnuto o výstavbě nové a původní radnice pro zastupitele Velkého Londýna. Našel se pozemek na pravém břehu Temže, přímo proti středověkému Toweru. K vypracování architektonického návrhu nebyl vyzván nikdo jiný než jeden z dnešních nejlepších britských architektů, Lord Foster of Thames Bank. Autor návrhu nádherné Velké dvorany londýnského Britského musea a též mimo jiné rekonstrukce berlínské budovy německého parlamentu. "Byla to pro mne další výzva udělat něco pro Londýn," říká o svém projektu Norman Foster. "Hlavně jsem chtěl navrhnout něco, co by bylo působivé, ale zároveň zapadalo do horizontu našeho města" tvrdí.
Svůj záměr splnil. Stavba, které Londýňané přezdívají "skleník" anebo "vejce" podle jejího tvaru, je jedním z nejlepších architektonických počinů poslední doby.
Jaroslav Beránek, HN víkend 52/2002, s.10-12.
Starý Londýn, který tvoří jen nepatrnou část celkové plochy velkoměsta, je místo, ve kterém se objevuje a vynalézá nová architektura. Některé stavby samozřejmě představují novou dobu v její dravosti a nesmiřitelnosti, ale jsou i stavby, které jakoby zapadají do ustáleného prostředí.
Nedávno dokončená budova londýnské radnice patří mezi ty druhé. Cíl byl postavit takovou správní budovu, která bude vyjadřovat jednotu Londýna a průhlednost demokratického procesu vládnutí tomuto městu. Je umístěna jen kousek od stanice metra a obsahuje sál, úřadovny a veřejná zařízení, má 10 pater a místo pro 440 pracovníků. Ze zasedacích místností je vyhlídka na řeku a mrakodrapy ve středu Londýna. Veřejnost má také budovu využívat. Na vrcholu stavby bude vyhlídková terasa s výstavní místností, kde se také budou odehrávat recepce. Průhledné stěny umožní Londýňanům, kteří procházejí okolo, aby viděli londýnskou radu při práci, a lidé mohou také procházet po spirálové rampě, která vede uvnitř kolem zasedací místnosti. Z náměstí a ze zahrady u budovy bude přístupná ještě kavárna v suterénu. Tak jako budova rady, sevřená v oválu, spojí vládu města a veřejnost, i noční osvětlení na náměstí bude vycházet z jediné lampy s množstvím zrcadel na vysokém sloupu, takže světlo nebude oslňovat, ale má rovnoměrně osvětlovat celý prostor.
Tvar budovy přesně neurčuje, kde je její přední a kde zadní část, a to jediné snad je možné autorům vytknout. Velikost povrchu je co nejmenší a tím se budova stává jednou z energeticky nejúspornějších v Londýně. Přitom bude přirozeně větrána a všechno teplo bude recyklováno. Pro chlazení domu se využije podzemní voda z hlubokých vrtů pod budovou.
Jako první z exponátů ve výstavní hale suterénu je vystaven model středu města se všemi právě stavěnými nebo projektovanými novostavbami. Další úřední prostory budou v poblíž umístěných budovách, které se právě dostavují.
Martin Krise, HN víkend 52/2002, s.12.
0 comments
add comment
