Dům U Černé Matky Boží

Až donedávna málokterý Pražan procházející od Prašné brány do Celetné ulice nebo na Ovocný trh věnoval delší pohled zašedlému domu tvořícímu jejich nároží. Neupoutaly ho ani zbytky zlacení na mříži chránící černou madonu podle níž dostal dům své jméno - Dům u Černé Matky Boží. Cosi se však změnilo. Šeď fasády zmizela, zlacení na mříži opět září. Přes tuto nápadnou proměnu si uvědomuje, že dům, tolik odlišný od svého historického okolí, s ním dokonale srůstá, aniž prostředí vnucuje svou vůli. Úplná obnova Domu u Černé Matky Boží se nedotkla jen jeho technického stavu, ale také jeho využití a náplně. Snad se dá říci, že poprvé od jeho vzniku adekvátní výtvarné mimořádnosti jeho architektury. Dne 18. října 1994 byl dům otevřen za přítomnosti prezidenta republiky Václava Havla a dalších významných osobností z našeho politického, hospodářského a kulturního života jako nové centrum české výtvarné kultury v srdci historické Prahy. Jeho správa byla svěřena Českému muzeu výtvarných umění, které tu v pěti expozičních podlažích prezentovalo české i zahraniční výtvarné umění, přičemž 4. a 5. patro domu vyhradilo stálé expozici českého kubismu soustředěné na léta 1911 až 1919. Tato expozice byla zamýšlena sice jako stálá, nicméně proměnná. Neopomíjela žádnou výtvarnou disciplínu, ale chtěla zachytit ohromnou rozrůzněnost a rozsáhlost tohoto fenoménu, který v Čechách, zvláště pak v Praze, vytvořil, i když krátkodobě, ucelený životní styl.

Zřejmě někdy začátkem roku 1911 se na Josefa Gočára, tehdy mladého jednatřicetiletého architekta obrátil velkoobchodník František Josef Herbst se zakázkou projektu obchodního domu na místě tří fasádou slohově nevyhraněných domů mezi ulicí Celetnou a Ovocným trhem. První varianta projektu byla již někdy kolem poloviny téhož roku hotova, protože 4. srpna 1911 prošel projekt domu Radou města Prahy. Dnešní podoba domu však vznikla na základě druhého projektu, který byl modifikací předchozího. V době, kdy Josef Gočár přijal nabídku na projekt obchodního domu pro velkoobchodníka Herbsta již nebyl neznámým architektem. Měl za sebou řadu návrhů, projektů i několik realizovaných staveb. Do Prahy přišel z východních Čech jako sedmnáctiletý v roce 1897, aby mohl studovat na stavitelském oddělení Státní průmyslové školy. Přípravný rok strávil u architekta Václava Roštlapila a od roku 1898 do roku 1902 pak na samotné průmyslové škole. Daleko důležitější však pro rozvoj jeho nepochybného talentu byl pobyt na Uměleckoprůmyslové škole u Jana Kotěry v letech 1902 až 1905, prodloužený ještě o tři roky spoluprací s Kotěrou v jeho ateliéru až do roku 1908. To co pohnulo velkoobchodníka Herbsta, aby pověřil projektem stavby obchodního domu byla jistě také úspěšná realizace jiného obchodního domu. Byl postaven v Jaroměři podle Gočárova projektu v letech 1909 až 1911. tedy již v době, kdy Gočár opustil Kotěrův ateliér a začal pracovat jako samostatný architekt. "Velkým architektem se Josef Gočár stal ve chvíli, kdy se naučil spojovat vymoženosti pozdně secesního stylu, který si osvojil jako žák a spolupracovník Jana Kotěry, s vymoženostmi moderních stavebních technologií. V tomto ohledu začal Gočár už koncem první dekády 20. století hrát v architektuře pražského okruhu úlohu českého Augusta Perreta. Ve schodišti pod kostelem Panny Marie v Hradci Králové (1909 - 1910), ve vodárenské věži v Bohdanči (1910) a v obchodním domě Wenke v Jaroměři (1910 - 1911) prověřil Gočár estetické vlastnosti železobetonového skeletu. V posledním případě tak učinil způsobem, na který byla schopna navázat až funkcionalistická architektura dvacátých let" (Rostislav Švácha).
Jestliže R. Švácha zmiňuje funkcionalistickou architekturu, pak k tomu, veden významem slova, mohu podotknout, že to byla zřejmě dokonalá osvědčující se funkčnost Wenkeova obchodního domu, která vedla pražského obchodníka k tomu, aby projekt zadal právě Josefu Gočárovi.
Stalo se tak v době neobyčejně živého pohybu na české výtvarné scéně, v době výrazného nástupu Gočárovy umělecké generace, ale i velkého nepochopení nových výtvarných myšlenek.
Umělecky radikální postoje mladých malířů a architektů vedly v únoru 1911 k jejich odchodu z SVU Mánes a následnému založení Skupiny výtvarných umělců, která sdružovala řadu pro nás již zvučných jmen: Gočár, Gutfreund, Janák, Hofman, Špála, J.Čapek, K.Čapek, Beneš, Filla atd. Zdá se, že na samém počátku byl předsedou skupiny právě Josef Gočár. Alespoň tak je to uvedeno v katalogu 1. výstavy Skupiny výtvarných umělců probíhající od ledna 1912 v Obecním domě v Praze. Pro nás je velmi zajímavé, že se jí Josef Gočár účastnil modelem podle druhého přepracovaného projektu Domu u Černé Matky Boží a Otto Gutfreund nejen Toiletou z roku 1911, ale hlavně monumentální plastikou Úzkost, jakousi programovou sochařskou manifestací kubismu, jemuž pražské prostředí dalo zcela osobité rysy. Je nesporné, že toto osobité gesto sochaře rozvádějícího principy kubistické estetiky dosud platné pouze na dvou rozměrech plátna bylo velmi inspirativní i pro kreativitu architektů shromážděných ve Skupině výtvarných umělců. Osobitý fenomén českého kubismu tak vydal v relativně krátké době řadu umělecky mimořádných děl.

Model Domu u Černé Matky Boží, vystavený od ledna 1912 v Obecním domě vycházel již z toho projektu, který pak Rada města Prahy schválila na svém zasedání 30. února 1912. Pro současnost je překvapující, že na 2. výstavě Skupiny výtvarných umělců opět v Obecním domě v Praze probíhající od září do listopadu 1912 vystavuje již Josef Gočár fotografii stojícího domu. Sice ne ještě zcela dokončeného, kolaudace se odehrála 9. října 1912, ale scházely zřejmě jenom drobnosti. Tomu všemu však přece jen předcházely určité peripetie ..." Gočár se ... ve svém projektu musel vyrovnávat s přísnými podmínkami pražského magistrátu, který architekta nechtěl omezovat ve stylovém pojetí, ale požadoval na něm dokonalý soulad stavby s historickým prostředím. Jakkoli se Gočár snažil těmto nárokům vyhovět, střetl se nakonec jeho první projekt domu s námitkami zemského konzervátora stavebních památek Luboše Jeřábka. Jeřábkovi se zdála okna navrhovaného domu příliš velká, římsa příliš vyčnělá, sloupky ve třetím patře příliš hranaté a střecha málo šikmá. Gočár na tuto kritiku reagoval tak, že v nové verzi projektu z ledna 1912 posílil u svého domu jeho kubistický charakter. Už v roce 1911 měl dům mít lomené průčelí, stupňovitou mansardovou střechu a špičaté kryty mansardových oken. V lednu 1912 přibyl kubisticky tvarovaný vchod, kubistické balkónové zábradlí, kubistické hlavice meziokenních sloupků a lomená okna bay windows, která nahradila původní ploché okenní tabule. Kubistické tvary dostalo také zábradlí točitého schodiště uvnitř stavby, bufet a lustry kavárny v prvním patře" (Rostislav Švácha). Kavárna se jmenovala Grand Café Orient a bohužel se dochovala jen na několika dobových fotografiích. Zanikla již v následujícím desetiletí.
Osudy Domu u Černé Matky Boží byly nadále pestré a většinou tak kvalitní a významné architektury nedůstojné. Ve své zcela původní podobě stavba zůstala jen do roku 1914, kdy došlo k prvním, zatím jen drobnějším úpravám. Kavárna zmizela v polovině dvacátých let a byla nahrazena bankovními kancelářemi Rudolfa Mosse. Stejně tak obchody z druhého patra zmizely a byly nahrazeny bankovním provozem, tentokrát firmou Eduarda Bellaka. A v roce 1941 byly dřevěné výkladce přízemí nahrazeny ocelovými, podle pozdně funkcionalistického projektu V. Kubíka. V poválečných létech pak byl postupně celý dům rozparcelován na kanceláře a obsazen podnikem Výstavnictví.