Casa Poli

Casa Poli od Pezo von Ellrichshausen stojí na vrcholku rozeklaného útesu chilského pobřeží. Betonovou kostku, která připomíná masivní blok z porézního kamene, lze najít přibližně 50 kilometrů jihozápadně od druhého největšího chilského města Concepción. Krajina příkře se svažující k oceánu vyvolává pocit, jakoby se dům nacházel na kraji světa. Z domu se nabízí neskutečné výhledy na nekonečný oceán. O zvukovou kulisu se pak stará křik mořských ptáků a šlehání větrů. Až na lodě místních rybářů plující daleko na volném moři není na dohled žádný jiný člověk. Ve skutečnosti není situace na poloostrově Coliumo, kde dům Poli stojí, tak idylická. Ve skutečnosti je zátoka plná stavebních jeřábů pilně budujících víkendová útočiště pro lidi z měst. Tomuto nájezdu byla ušetřena především pacifická část poloostrova, kterou mnozí považují za nevhodnou pro výstavbu. Casa Poli však může tento názor brzy změnit. Na zajímavý přírodní útes narazil Pezův přítel a učitel Eduardo Meissner (spisovatel a umělec) s jeho ženou Rosemarie Prim (sochařka). I přes dobře zhodnocený majetek se prodávající chtěla pozemku o rozloze 2,5 akru zbavit a řekla si o stejnou cenu, jakou zaplatila ještě před chilským ekonomickým boomem. Doufala však v oduševnělost kupce, který zde postaví něco víc než představují ostatní domu okupující zbytek poloostrova. Oba manželské páry koupily pozemek společně v roce 2003 a zpočátku uvažovaly, že zde postaví dva samostatné domy. V průběhu několika společných obědů si všichni uvědomili, že ani jeden z párů nebude na místě tak často, aby se vyplatilo budovat dvě stavby. Jakmile odstartovali diskuzi o jednom rodinném domě, začali si představovat něco, co nebude sloužit jenom jim samotným, ale většímu společenství. Nakonec souhlasili, že mimo sezónu, kdy nebude dům využívat žádný z páru, poslouží jako sídlo různým umělcům. Architekti si přáli vytvořit dům, ve kterém byste se mohli cítit jako doma, ale zároveň, aby dokázal inspirovat umělcovy myšlenky. Výsledkem je levná téměř bezúdržbová betonová kostka, která svou vnější formou odráží drsné okolí a komplexním vnitřním uspořádáním rozvíjí bohatý život umělecké komunity.

---

Dům se nachází na poloostrově Coliumo ve venkovském prostředí zřídka obydleném farmáři, rybáři a v létě několika turisty. Jeho poloha není, jak doufáme, příliš vzdálená od surového ideálu popisované Martinezem Estradou. Autonomní a kompaktní objekt je postaven tak, aby mohl co nejlépe zachycovat alespoň dvě věci: vnímání přirozeného pódia útesu obklopeného něčím tak ohromným a oslnivým a do široka otevřený prostor nabízející výhled na moře narážející na skály u pat útesů.
Dům slouží jako letní sídlo ale i kulturní centrum, což zapříčinilo protichůdné požadavky na užívání: interiér musí vyhovovat více veřejným požadavkům ale i více intimním potřebám. Musel proto být obojím, monumentální i domácký, aniž by negativní stránky jednoho mohly ovlivnit ten druhý. Místnosti jsme proto nepojmenovali podle jejich funkcí, ale nechali je beze jmen a funkcí, pouze prázdné prostory, které se mezi sebou vzájemně propojují. Poté jsme se rozhodli uspořádat všechny obslužné funkce do předimenzovaného obvodového pláště (provozní šířka), dovnitř tlustých stěn, které se chovají jako nárazníková zóna. Do těchto prázdných dutých prostorů je umístěna kuchyně, vertikální komunikace, koupelny, záchody a řada vnitřních balkónů ochraňujících okna před sluncem (ze severu) a deštěm (ze západu). Je-li potřeba, může se všechen nábytek a vnitřní vybavení uložit do obvodového pláště a uvolnit tím prostor různým aktivitám.
Celý dům byl zhotoven ručně. Beton byl odlit do bednění z neopracovaného dřeva. Veškerá práce proběhla za pomoci jedné míchačky a čtyř koleček. Beton se nanášel v horizontálních vrstvách, které odpovídaly polovině výšky bednící desky. Stejně jsme pak zbili dřevo pro obklad interiéru a vytvořili posuvné panely, které slouží jako dveře ukrývající obslužné prostory po obvodu jako i bezpečnostní okenice zakrývající okna, když dům zůstane opuštěný.