Dům "na půl cesty"

Domnívám se, že v české architektuře právě probíhá proces národního obrození. Po padesáti letech degradace architektury české ve městech a hlavně na venkově vzniká nyní zajímavý fenomén. Do regionů se vrací architekti vyškolení ve svobodných školách a znalí současných trendů ve světě. Periferní ohniska modernistického odboje jsou odborné veřejnosti všeobecně známa - Náchodsko, Opavsko, Zlínsko, jižní Čechy, Chebsko a jako superstar nade všemi září Litomyšl. Další baštou moderní architektury by se mohlo stát Valašsko. Z tamních hvozdů pochází architekt Trefil, který se po studiích v Brně a v Basileji vrátil do rodného Valašského Meziříčí a otevřel zde vlastní architektonickou kancelář.
Valašské Meziříčí není rozhodně městem, kde by srdce milovníka současné moderní architektury zaplesalo. Kvalitní mezi- nebo poválečné realizace ve městě jsou spojené s okruhem tvůrců soustředěných kolem místní stavební průmyslovky - architektů Žerta, Hromádky, Kalivody a Kupky. Pravděpodobně posledním kvalitním vkladem do valašskomeziříčského architektonického portfolia je budova hvězdárny navržená Zdeňkem Plesníkem. Na rozdíl od center české architektury zde není souvislá nit kvality, na kterou by se dalo navazovat. Nadbytek projektantů v místě se projevuje dumpingovým charakterem trhu, což se odráží v odvedené kvalitě projekčních prací.
Čestnou výjimkou vyčleňující se z řady provinční nezajímavé architektury je realizace Domu na půli cesty II právě od architekta Zdeňka Trefila. Jeho modernistická architektura sice vychází z kořenů českého funkcionalismu, avšak časový rozdíl dělící tyto dvě etapy je tak obrovský, že jej není schopna mysl konzumentova vstřebat. Mezidobí vyplněné realizací panelových sídlišť, postmoderních reminiscencí na historické slohy nebo pastelově zateplenými domy s přívětivou tváří napáchalo nesmírné škody. To, co chybí českým periferiím, nejsou peníze, lidský potenciál nebo technologie, nýbrž osvícený investor. V případě Domu na půl cesty II se našel v osobě starosty města JUDr. Kubeši.
Záměr postavit bytový dům pro mladé nájemníky odcházející z dětských domovů se zrodil v hlavě místního rómského podnikatele Petra Tulii. Jeho stavební firma byla rovněž generál- ním dodavatelem domu. Petr Tulia zajistil pomocí dotačních programů 90% prostředků pro realizaci domu a byl i hlavním hybatelem věcí spojených s projekcí domu. Za architekta si vybral Zdeňka Trefila, který se mu již osvědčil při realizaci místní vskutku moderní restaurace Koliba. Velmi krátký čas na realizaci bytovky a nezájem ze strany města vstupovat do procesu výstavby Domu na půli cesty II způsobil, že architektovi ubylo neadekvátních oponentur a mohl svůj koncept plně uplatnit. Projekt pro stavební povolení včetně studie byl hotov za jeden měsíc (02/2003-03/2003). Tato výhoda pak byla přece jen „vyvážena“ zdlouhavým projednáváním na zastupitelstvu města v době, kdy se chystala prováděcí dokumentace. Ani několikastránkový posudek ČKA, který si autor na obhajobu svého projektu vyžádal, však neznamenal tolik, jako postoj osvícených okolních obyvatel (Občanské sdružení Krásno), kteří Dům v jeho původní podobě veřejně podpořili.
Dům se nachází na parcele sousedící s Domem na půli cesty I, o němž jsem se mylně domníval, že je rekonstrukcí původní historické vily (dům byl postaven v roce 1997). Okolí stavby je roztříštěné a nenese významnější urbanistický obsah. Dům navázal na plující zástavbu a vplul do místa tak, aby co nejlépe využil orientace ke světovým stranám a splnil všechny provozní nároky.
Vnější hmota domu je koncipována do podoby smělého exaktního kvádru. Dům se otvírá svými francouzskými okny k jihu, zbývající fasády jsou jen spoře prořezány okenními otvory. Neskutečně výrazově silná severní fasáda vyznívá jako obří abstraktní obraz. Betonová plastika závětří s velkorysým oknem, za nímž prosvítá přímé schodiště, usměrňuje okolní úzké pásky oken a je centrem dynamické kompozice vstupní fasády. Jižní fasáda je řešena na rozdíl od severní na jasné rytmické osnově. Tento rozpor je vyjádřen zapuštěním jižní fasády za boční anty a světlejším barevným odstínem. Bohužel se na fasádě neobjevuje horizontální architrávový prvek, díky čemuž koncept ulity trpí na přesvědčivějším výrazu. Stínící textilní panely s ocelovými rámy vycházejí z předobrazu bytovky Rieglera a Rieweho v Grazu a využívají nekončící variabilní hry oživující fasádu.
Bytový dům stojí a padá na vnitřním provozu a především na dispozici bytů. V tomto směru se nedá Domu na půli cesty II nic vytknout. Výborný koncept veřejné schodišťové komunikační haly vychází z přesvědčení, že zatímco interiéry bytů přizpůsobí každý nájemník obrazu svému, interiér společných částí domu zůstane zachován. Proto je schodišťové hale věnována náležitá pozornost. Minimalisticky designované schodiště z pohledového betonu a pozinkované oceli se vine až do třetího nadzemního podlaží, kde je zakončeno střešním světlíkem. Chladný dojem haly narušuje výrazná oranžová stěna a dřevěné rámy oken. Prostorový účin haly je oslaben neschopností dodavatele zrealizovat pohledový beton i na vodorovných konstrukcích stropu, avšak ani tento fakt nemůže ubrat hale na její obsahové kráse. Již první měsíce provozu ukážou, jak nájemníci přistoupí k potenciálu haly a zda-li se stane místem střetávání, nebo prostorem odkladiště.
Dům obsahuje celkem 9 bytů, z toho 6 dvoupokojových a 3 garsoniéry. Byty jsou řešeny přehledně a logicky. Nenajdeme v jejich dispozicích obvyklé patvary, kterými se ostatní soudobé bytovky vyznačují. Startovním nadstandardem jsou prostory šaten. Celkově dům nepůsobí nikte- rak sociálně respektive startovně. Spíše je ukázkou kvalitního bytového domu, v němž můžete prožít celý život.
Věřme, že Dům na půli cesty II nezůstane jen osamělým výkřikem ve tmě, ale že otevře éru moderní architektury v oblasti Valašska. Obrozenecký F. L. Věk - Zdeněk Trefil - si nevybral snadnou centrální cestu k prosazení svého architektonického názoru, za to jej však budou jednotlivé úspěchy těšit o to více a obdiv přihlížejících bude zřetelnější. Laťka je vysoko.

---

Stavební místo se nachází v intravilánu města Valašského Meziříčí, k.ú. Krásno nad Bečvou, na ulici Pod Oborou v sousedství Domu "na půl cesty" č. 1. Pozemek je situován na rozhraní dvou odlišných typologií i měřítek zástavby - mezi typologií samostatně stojícího obytného objektu (typus vila) a typologií vícebytového domu.
Dům svým vzhledem i měřítkem tematizuje jak toto rozhraní (vytváří jasnou hranici mezi jedním a druhým typem zástavby), tak i původní průmyslový charakter lokality, dodnes připomínaný nedalekou funkční slévárnou.
Dispoziční řešení - objekt je koncipován jako 3-podlažní, nepodsklepený schodišťový by- tový dům, který nabízí celkem 9 bytových jednotek, z toho 3x byty 1+1, 2x byty 2+kk a 4x byty 2+1. 1.NP je věnováno zázemí bytů - kočárkárna, kotelna a sklepní kóje. 2.+3.NP má totožnou dispoziční skladbu bytů - 2 x 2+1 a 1 x 1+kk na každém podlaží. Ve skladbě a funkční náplni jednotlivých vnitřních prostor ve vztahu ke světovým stranám je uplatněno téma "bariérové" dis- pozice. Všechny obytné místnosti jsou situovány na jižní fasádu opatřenou posuvnými slunolamy, kuchyně pak na fasádu západní a východní. Komunikační prostory, sociální a hospodářské zázemí pak tvoří tepelný filtr ("bariéru") za severní fasádou objektu.
Konstrukce - bytový dům je navržen jako podélný nosný systém v tradiční zděné technologii (zdící materiál v kvalitě POROTHERM) - obvodové zdivo je provedeno z cihel tl. 440 mm, příčky z dutinových cihel tl. 115 mm, vnitřní nosné zdivo z dutinových cihel tl. 300 mm, vnitřní nosné stěny - oddělující byty a schodiště - jsou provedeny ze zvukoizolačních cihel tl. 300 mm v kvalitě POROTHERM. Stropní kce v bytech jsou uvažovány jako ŽB-filigránové desky. Ramena schodiště a stropy v hale jsou navrženy jako monolitické prefabrikáty s nášlapnou protiskluznou stěrkou. Fasády - strukturální omítka, pojízdné slunolamy - nylonová tkanina šedé barvy v žárově pozinkovaných ocelových rámech, žárově pozinkovaný děrovaný plech jako výplň zábradlí francouzských oken. Severní, východní a západní fasáda jsou provedeny v tmavě šedém odstínu, jižní fasáda pak v odstínu šedo-bílém. Závětří je provedeno z pohledového vodotěsného betonu - bez omítky či nátěru.