Chata H&D Červenohorské sedlo

Novostavba horské chaty na Červenohorském sedle vznikla na půdorysu původní částečně vyhořelé chaty, která byla postavena jako zařízení staveniště pro sousední hotely. Nepříliš podařená stavba byla nahrazena novým objektem, který půdorysně musel navázat na stopu vyhořelé budovy a použitým materiálem koresponduje se vzhledem okolní zástavby. Současně však přiznává soudobý původ, není lacinou napodobeninou, ale svébytným útvarem obsahujícím vyváženou konfrontaci mezi minulostí a současností. Tak vzniká jisté zvláštní napětí, jehož míru stanovuje architekt.

Vědom si citlivosti místa a budoucího posuzování orgány CHKO, volil jsem střídmou formu vycházející z pečlivého studia proporcí a aditivního nárůstu horských chat v Jeseníkách a Krkonoších. Tvarově jsem se nepouštěl do jakýchkoliv exhibicí, pouze jsem směrem východním vysunul "přístavek", který je jakousi analogií verand často představěných horským chatám. Toto rozšíření umožňuje vytvořit závětří, dostatečné zádveří, ale i umístění společenské místnosti v rohové poloze, aniž by byl hřeben budovy prodlužován.

Vnesení soudobosti jsem potom založil na detailu (použití oceli na některých detailech krovu, zatažení oplechování Titanzinkem i na spodní části přetažené střechy, atd, atd). Rozhodující roli pro výraz budovy sehrála práce s rozvržením okenních otvorů, odpovídající funkční náplni osvětlovaných místností, a použití hliníkových oken s vnitřní dřevěnou částí, dostatečně odolných extrémním povětrnostním vlivům na Červenohorském sedle, v kontrastu se šindelovým pobitím stěn budovy. Domníval jsem se, že výsledkem je kvalitní avšak poměrně konvenční dílo, které bude pro investora zárukou hladkého a rychlého průběhu schvalovacího procesu. Skutečnost předčila očekávání. O tuto koncepci jsme svedli dlouhý spor s CHKO Jeseníky včetně odvolání na Ministerstvo životního prostředí. Naše snaha byla v zásadě úspěšná, ale stavba se zpozdila o 2 roky.

Důsledkem postupů CHKO, ale i v jiných případech, kdy často nelze rozlišit, co měly správy těchto oblastí jednotlivě na mysli, je dán volný průchod jejich libovůli. S tou lze donekonečna investora a autora projektu napadat a odmítat jejich řešení, respektive je přimět k výsledku zjevně neuspokojivému a nesmyslnému, vyhovujícímu vkusu posuzovatelů, poznamenanému subjektivismem a v nejednom případě diletantstvím. V našem případě posuzovatelé při veškerých stavebních zásazích v okruhu jejich pravomoci vyžadují jakousi fiktivní historizující formu, která by se měla opírat o svéráz podhorské jesenické lidovosti s cílem vrátit celou oblast do podoby před několika staletími.

Pro představu v jaké rovině se odehrával spor připojuji výňatky z rozhodnutí CHKO. Především pak jeho podmínky:

1. Barva střechy novostavby bude shodná s barvou střech komplexu budov na Červenohorském sedle. K pokrytí střechy nebudou použity: dílce z laminátu, povlaková krytina, kombinace dvou a více kryti různých druhů.
2. V pohledu východním a severním budou navržené okenní otvory velikostně a tvarově upraveny tak, aby korespondovaly s otvory v pohledu jižním.
3. Okenní rámy na celé stavbě  a ze všech pohledů budou z masivního dřeva. Navržený hliníkový materiál může být užit pouze v tom případě, pokud bude věrohodně a trvale imitovat dřevěný masív a dále, bude-li takto upravený hliník kladně posouzen Správou CHKO Jeseníky. Rámy budou opatřeny nátěrem hnědé nebo tmavě zelené barvy. Návrh modré barvy se neakceptuje. Okna budou členěna masivními příčkami do tvaru kříže, přičemž tabulky v horní v horní části budou vždy menší.
4. Kamenné zdivo bude z líce působit jako neopracovaný nebo jen hrubě opracovaný kámen vyskládaný na plocho s hlubšími spárami.
5. Podmínky 1-4 budou zohledněny v PD pro stavební řízení.

Hlavní spor nastal u členění fasády objektu. Proto dále cituji:
V rámci správního řízení nám byly předloženy pouze dvě základní varianty, které jsme mohli posuzovat, jak je výše uvedeno. Jsme toho názoru, že Ing.arch.Jan Línek, který je ve svém oboru prokazatelným odborníkem, disponuje mnohými dalšími nápaditými řešeními na optické rozčlenění plochy stavby, a to pomocí prvků, které v minulosti na původních objektech Červenohorského sedla byly uplatněny, jak je více než zřejmé z archivních snímků. Varianta A pracuje s oživením plochy pomocí různě rozmístěných a tvarově nestejných okenních otvorů. Některé z nich jsou v krajině z hlediska její historie zcela cizorodými a nepřijatelnými tvary - delší strana obdélníku je položena do horizontály. Je nutno podotknout, že jsou to právě okna, která na jakémkoliv objektu mají ten největší význam pro utváření jeho vzhledu, a zřejmě proto s nimi Ing. arch. Jan Línek v návrzích pracoval. Přesto bychom přivítali více variant řešení (za pozornost by stál např. návrh, vycházející z obou variant - jednotlivá podlaží by se od sebe lišila různými tvary oken nebo tvarováním horních rámů oken, dále lze využít hrázdění, uplatnění štítů v čelním pohledu atd.).

Komentář ať si učiní každý sám.