Černobílý dům, Praha-Dubeč

Rodinný dům v městské části Praha–Dubeč přirozeně reaguje na geometrické proporce pozemku, umístění příjezdové komunikace a orientaci zahrady. Výsledkem je symetricky komponovaná stavební struktura, která kombinuje dva identické objemy tvaru "L" – navzájem ozrcadlené. Dům maximálně využívá subtilní šířky pozemku a zabíhá významně do jeho hloubky, čímž získává potřebné soukromí - vůči ulici i sousedům. Vybíhání se děje i ve směru uličním, kde je tímto způsobem zabezpečeno garážové a kryté stání pro automobily. Osa zrcadlení rozděluje stavbu na část uliční a část zahradní. Rozpůlení je činěno prostřednictvím vertikálních oken, které pokračují až do samotného střešního pláště. Zatímco uliční objem je prostírán v bílé omítce, zahradní sekce je realizována v cihličkovém obkladu. Rozdílný přístup na rozhraní ulice / zahrady dokreslují i střešní přesahy, které se vyskytují výhradně ve východním směru.

Velikost domu plně odpovídá jeho náplni, která je v jistém směru standardizovaná. Přízemí stavby lze rozdělit do tří provozních balíčků. Ten první představuje již zmíněné parkování a bezprostředně navazující zádveří s šatnou a technickou místností. Prostřední pás, jenž zajišťuje výše popsanou fasádní dilataci, je obstaráván chodbou, dvouramenným schodištěm a malou pracovnou. Zahradní sekce je provozně nejucelenější a prostorově nejvřelejší. Nachází se zde denní zóna (kompaktní open space), hostovský pokoj (ložnice na stáří) a malá koupelna.

Druhé podlaží zastává obdobnou filosofii, co se týče fragmentace objektu do tří provozních pásů. Ulice (západ) je v tomto případě věnována dvojici dětských pokojů, zatímco východní směr je rezervován pro ložnici s vlastní šatnou a koupelnou (avšak také pro venkovní terasu s vířivkou). Styková zóna obou klidových balíčků je opětovně naplněna dvouramenným schodištěm a taktéž společnou koupelnou.

Rodinný dům v Dubči praktikuje jednoduchá formální pravidla. Zdráhá se významných tvarových výstřelků a taktéž složitých konstrukčních detailů.