Centrální hradlo

Centrální hradlo na předpolí basilejského hlavního nádraží se stalo již kultovní sochou v dějinách moderní architektury. Oproti svému staršímu bratříčkovi (hradlo 4 Auf dem Wolf - H&deM, 1988-96) je formou mnohem dynamičtější a v okolním kontextu zajímavější.
Hlavní funkcí stavby je ochrana elektronických systémů kolejiště a poskytnutí prostoru pro obsluhující personál. Oproti realizaci hradla Auf dem Wolf, které solitérně ční opodál ve změti kolejí, stála dvojice švýcarských architektů před mnohem těžšími zastavovacími podmínkami. Staveniště bylo již vymezeno konstrukcí mostu, kolejištěm a opěrnou stěnou komunikace. Trapézový tvar však dokázali architekti chytře využít a zformovali jednu stranu stavby do hyperbolicky-parabolické plochy, což bychom mohli označit za jeden z kroků od klasického minimalismu Herzoga s de Meuronem k obsahově bohatší verzi minimalismu.
Nejsilnějším prvkem stavby je obvodový plášť z měděných lamel, které se v místech oken nuančně rozevírají. Příjemné nařasení pláště dodává stavbě propracovanější vzhled a posouvá ji od nudné krabice k architektuře.