Belvedér na kopci Pfingstberg
Belvedere auf dem Pfingstberg
O vybudování belvedéru (it. krásné vyhlídky) na Pfingstbergu, který tou dobou nesl název Židovský kopec (Judenberg), uvažoval již v roce 1793 král Fridrich Vilém II. Pruský, který pověřil architekta M.P.Boumanna návrhem novogotické věže se sálem. Jeho projekt se však nerealizoval. Nejprve na vrchu nad Postupimí vnikl podle návrhu F.D.Gillyho a K.F.Schinkela malý romantický altán zasvěcený římské bohyni ovoce Pomoně. V roce 1817 vinici zakoupil (a přejmenoval na dnešní Pfingstberg) král Fridrich Vilém III., jehož následník začal po Schinkelově smrti na pozadí altánu Pomona stavět nepoměrně větší belvedér, který navrhli Schinkelovi žáci z berlínské Stavební akademie Ludwig Persius a Friedrich Stüler. Umělecky nadaný král Fridrich Vilém IV. byl spoluautorem prvních skic belvedéru. Inspirací mu byly renesanční paláce (především vila Farnese v Caprarola severně od Říma), které král navštívil během své první italské cesty ve věku 33 let.
V první etapě vznikl na čtvercovém půdorysu objekt s předloženými protilehlými schodišti, postranními kolonádami a zakončený dvojicí 25 metrů vysokých věží. Vnitřnímu nádvoří dominovala čtvercová vodní plocha, kam byla voda přečerpávána z mlékařské farmy a sloužila jako nádrž pro další plánované kaskády a vodní prvky v níže položené Nové zahradě (Neuer Garten). Místnosti ve věžích byly zařízeny anticky (římský pokoj v západní věži) a orientálně (maurský pokoj ve východní věží). Z finančních důvodů byly stavební práce v letech 1852-60 přerušeny (aby se mohla v zámeckém parku Sanssouci vybudovat podle Hesseho a Stülerova návrhu Nová oranžérie 1851-64). Fridrich Vilém IV. se nakonec dokončení projektu na Pfingstbergu nedožil. V roce 1858 umírá a následně byly realizovány pouze fragmenty (vstupní hala se dvěma předstupujícími křídly do belvedéru) z původního ambiciózního záměru, který na akvarelu z roku 1856 zachytil architekt Ferdinand von Arnim.
Původně měl být zbořen i Schinkelův pavilon, aby jej nahradily visuté zahrady, široká schodiště a vodní kaskády před belvedérem. Jeho nástupce Vilém I. Pruský ambiciozní záměry výrazně redukoval a dokončením pověřil slavného zahradního architekta Petera Josepha Lenného, který Schinkelův altán harmonicky zapojil do svého krajinného projektu a nepoměrně větším Belvedérem propojil pomocí půlkruhového živého loubí, čímž kompenzoval i asymetrické umístění obou staveb.
Během druhé světové války bylo historické centrum Postupimi vážně poškozeno, ale belvedér na strategicky významném kopci Pfingstberg přečkal relativně bez úhony. O to více zpustl, když se stal součástí uzavřeného sovětského vojenského areálu. Vstup sem byl po dlouhá desetiletí zakázán, neboť z věží bylo dobře vidět na území Západního Berlína. Až na konci 80. let byl park opět zpřístupněn veřejnosti a rekonstrukce se belvedér dočkal až po opětovném sjednocení Německa. Dnes je belvedér součástí zahradního a zámeckého areálu v Postupimi zapsaného na seznamu světového dědictví Unesco.
V první etapě vznikl na čtvercovém půdorysu objekt s předloženými protilehlými schodišti, postranními kolonádami a zakončený dvojicí 25 metrů vysokých věží. Vnitřnímu nádvoří dominovala čtvercová vodní plocha, kam byla voda přečerpávána z mlékařské farmy a sloužila jako nádrž pro další plánované kaskády a vodní prvky v níže položené Nové zahradě (Neuer Garten). Místnosti ve věžích byly zařízeny anticky (římský pokoj v západní věži) a orientálně (maurský pokoj ve východní věží). Z finančních důvodů byly stavební práce v letech 1852-60 přerušeny (aby se mohla v zámeckém parku Sanssouci vybudovat podle Hesseho a Stülerova návrhu Nová oranžérie 1851-64). Fridrich Vilém IV. se nakonec dokončení projektu na Pfingstbergu nedožil. V roce 1858 umírá a následně byly realizovány pouze fragmenty (vstupní hala se dvěma předstupujícími křídly do belvedéru) z původního ambiciózního záměru, který na akvarelu z roku 1856 zachytil architekt Ferdinand von Arnim.
Původně měl být zbořen i Schinkelův pavilon, aby jej nahradily visuté zahrady, široká schodiště a vodní kaskády před belvedérem. Jeho nástupce Vilém I. Pruský ambiciozní záměry výrazně redukoval a dokončením pověřil slavného zahradního architekta Petera Josepha Lenného, který Schinkelův altán harmonicky zapojil do svého krajinného projektu a nepoměrně větším Belvedérem propojil pomocí půlkruhového živého loubí, čímž kompenzoval i asymetrické umístění obou staveb.
Během druhé světové války bylo historické centrum Postupimi vážně poškozeno, ale belvedér na strategicky významném kopci Pfingstberg přečkal relativně bez úhony. O to více zpustl, když se stal součástí uzavřeného sovětského vojenského areálu. Vstup sem byl po dlouhá desetiletí zakázán, neboť z věží bylo dobře vidět na území Západního Berlína. Až na konci 80. let byl park opět zpřístupněn veřejnosti a rekonstrukce se belvedér dočkal až po opětovném sjednocení Německa. Dnes je belvedér součástí zahradního a zámeckého areálu v Postupimi zapsaného na seznamu světového dědictví Unesco.
0 comments
add comment
