Archiv Friedricha Nietzscheho

Díky štědrým mecenášům a univerzitnímu zázemí mohli ve Výmaru strávit své nejplodnější období spisovatelé jako J.W.Goethe, J.F.Schiller, filosof J.G.Herderer nebo skladatel F.Liszt. S durynskou metropolí je spojována ještě jedna provokativní osobnost světové filosofie, která po nervovém zhroucení obývala v polovědomém stavu vilu Silberblick (Stříbrná vyhlídka) v kopcích jižně nad městem. Friedrich Wilhelm Nietzsche byl po smrti matky v roce 1897 převezen z ústavu v Basileji do výmarské vily, kde o něj pečovala jeho mladší sestra Elisabeth Försterová, s níž se filosof celý život střídavě přel a usmiřoval. Nietzsche v historizující vile prodělal několik infarktů a 25. srpna 1900 zemřel na zápal plic. Po filozofově smrti přichází na scénu belgický architekt Henry van de Velde, jehož Nietzschova sestra pověřila zakázkou na přestavbu pokojů v přízemí na archiv, kde by mohly odehrávat přednášky, diskuze, koncerty a společenská setkání. Velde, který se do Výmaru přistěhoval v roce 1902 na pozvání velkovévody Viléma Arnošta, rozšířil historizující vilu v secesním duchu o nový vstupní portál, prostornou šatnu a zimní zahradu. Stěny skrze mohutný oblouk s rostlinným dekorem přechází ve strop. Vestavěný nábytek z třešňového dřeva nese Veldeho rukopis jako i kachlová kamna, osvětlení, keramické vázy, vitráže a dokonce i klavírní křídlo. Hlavní místo v knihovně pak zaujímá Nietzschova mramorová busta od sochaře Maxe Klingera. Dnes jsou některá svítidla nahrazená novodobými. Stejně tak již přes šedivé koberec nelze obdivovat původní modře natřenou dřevěnou podlahu. Velde se při navrhování držel svého motta: „Veškerá energie spočívá v linii. Přímka je lživá. Jen křivka je opravdová. Čas spočívá v kruhu.“
Nietzscheho pobyt ve Výmaru umožnila mecenáška Meta von Salis (první Švýcarka, která na curyšské univerzitě získala doktorský titul), která zakoupila vilu, aby zde mohl vzniknout archiv. Nietzscheho sestra Elisabeth Försterová obývala horní podlaží vily Silberblick a téměř čtyři dekády se starala o vedení archivu a správu Nietzschova odkazu, který byl ve 30. letech zneužit nacistickou propagandou.
Henry van de Velde se kromě ztvárnění interiéru podílel v roce 1906 také na grafickém zpracování nejslavnějšího Nietzschova díla Tak pravil Zarathustra (původně vydaného již v roce 1883). Díky iniciativě a štědré podpoře hraběte Harryho Kesslera vypracoval Velde v letech 1911-12 celkem čtyři varianty projektu obřího Nietzschova památníků se stadionem, tribunami a plaveckým bazénem. Otevření důstojného památníků bylo naplánováno s blížícím se výročím nedožitých Nietzscheho sedmdesátin v říjnu 1914. Nejen kvůli příchodu první světové války ze záměru nakonec sešlo. Nietzscheho chrám měl původně stát v Bad Berka vzdáleném půl kilometru západně od vily Silberblick. Svým tvarem připomínal jiný Veldeho pomník pro fyzika Ernsta Abbeho, který byl postaven v roce 1911 v nedaleké Jeně. Velde se marně pokoušel oživit myšlenku na zbudování Nietzschova památníků ještě v polovině 20. let minulého století v parku De Hoge Veluwe financovaného rodinou Kröller-Müller.