The Crystal

Hezký.

Skutecnost, ze od jejiho pocatku tuto budovu nazyvam "Pahejl" svedci o mem nazoru na ni. Vidam ji bohuzel casto, protoze vrha stin na hrob mych rodicu, na protejsim hrbitove.
Zrovna minuly tyden, cekajice na tramvaj, jsem si porovnal "Pahejl" s vedle stojici budovou byvaleho PZO,z let sedesatych a dale pak stojici hruzou hotelu Don Giovani, z konce minuleho stoleti. Budova PZO to vyhrala, tak rikajice, "s rukama v kapsach" i pres to telekomunikacni "hnizdo", dodatecne postavene na jeho strechu.
Skutecnost, ze architektura zrcadli spolecnost v dobe sveho vzniku nuti k zamysleni.

Je smutné, že při bourání rozličných architektonických vývržků dob minulých se současně s tím velmi promptně objevují ještě bezostyšnější sprostoty, jaké zrovna nejnověji představuje stavba prezentovaná pod jménem Crystal. Dobrá, když je tedy příležitost, udělejme jejím původcům malé "promo". Jistě dokážou na výsledky své práce pohlédnout s oprávněnou drzostí...
developer: ES Real
projektový vedoucí firmy: Václav Toss
architektonický návrh: Atelier 15, Radek Lampa a Libor Hrdoušek
Až to budou za 40 let bourat (třeba jako hotel Praha) tak tu, pánové, pak neskučte, že lidé "NEPOCHOPILI VAŠI VIZI", nebo že "NEDOROSTLI VELIKOSTI VAŠEHO ZÁMĚRU"... Jo, to takový Václav Toss! Ten z Vás jediný nezaskuhrá. Spíš se bude smíchy popadat za celou kancelář. Ale Vy, architekti, jakožto akcentované osobnosti, se budete žrát! Budete se kroutit a odvolávat na "uměleckou autonomii" a "tvůrčí svobodu"... Ale v hloubi duše Vás bude stravovat a bolet, jak jste mohli takovéhle svinstvo dopustit. A hlavně - že Vám to ten "nevzdělaný póvl" odmítnul "sežrat". Načež stanete v jedné řadě vedle Ivo Nahálky spjati tímhle svým výtvorem s jeho hotelem Don Giovanni. Těsně – tak úzce! A nejen fyzickou blízkostí obou staveb, ale též cynickou bezostyšností a přesvědčením o své "PRAVDĚ".
Před nedávnem hovořil Richard Biegel o tématu zbourání těšnovského nádraží v tom smyslu, že dnes se dost možná poněkud optimisticky navzájem ujišťujeme, že "něco takového by už dnes nebylo možné". Ale – jak dodal – ve skutečnosti, když se na společenskou atmosféru podíváme o něco pozorněji, nemůžeme to s plným přesvědčením tvrdit.
Koho by napadlo, že odporný hotel Don Giovanni (jak psal Václav Čtvrtek ve svých pohádkách) "najde svého horšího"! Ne, pánové, neutěšujte se míněním, že "to naše je přece úplně jiná liga", že jde o "odlišný sloh". Že to přeci "nejde srovnávat"...
Sprostota totiž nespočívá ve volbě slov ale ve způsobu myšlení.

S pozdravem: ZA MĚSTKÝ OBZOR ČISTĚJŠÍ!

šakal, podepsán vlastní prackou‎

I s malým časovým odstupem tří let - stále jedna z nejlepších pražských věcí. Navzdory dost nevlídnému přijetí veřejností - pokud vím. Mimo jiné cenný příspěvek k tématu výškové (ne?) regulace

Případné zájemce odkazuji na svůj diskusní příspěvek ze 7. 3. 2016, 11:07 v uvedeném odkazu:
https://www.archiweb.cz/n/home/byvale-ministerstvo-paliv-chc e-investor-zacit-bourat-uz-letos?cid=138246&c=show

Po přečtení článku, kdy stavba je "...z nejlepších pražských adres; ...respektuje všechny stavby v okolí; ...doplňuje tak místo o novou estetickou a architektonickou vrstvu" by člověk čekal něco úplně, ale úplně jiného. Dle mého jedna z nearogantnějších novostaveb v Praze.

Gratuluji autorům, dům po všech stránkách povedený. Dobře zasazený do prostředí a ze všech vzdáleností pohledný. Jen ten název trochu nešťastný...

Co je nestastneho na nazvu "Pahejl"? Ptam se. Jinak v tomto pripade je nejpohlednejsi vzdalenost tak od 50 km a dale a Vase zminka o "zasazeni do prostredi" naznacuje, ze jste si tu budovu sam asi neobesel.

Toto jsou realizace, které z ulice a čtvrtě dělají cizí místo. Kontrastní stavění z dříve celkem harmonické čtvrti vytvoří vizuální chaos bez ladu a skladu. A nejde jen výšku. Popření měřítka a kontextu, nové monobloky na Pankráci, v Karlíně, v Libni nebo i Drn na Národní. Tančící dům stále vychází jako vítěz. Dům s okny a střechou těžko nahradit. Vychází mi ponaučení, že je dobře ctít strukturu a charakter lokality a nesnažit se na ní vypláznout jazyk. Normální slušnost a ohleduplnost české architektuře chybí.

Dům povedený? Dům hezký? Dokonce pohledný? Nevím, kde tedy je chyba v estetickém cítění, asi ve vzdělávání, a to nejen architektů. ten dům je mimo měřítko, mimo kontext, odkudkoli vypadá zcela náhodně, přitom agresivně. Stavba, která se rozběhla do výšky, pak se sama sebe lekla a tak se raději shrbila, ale už bylo pozdě, už je vidět odevšad, a ona na to možná i začíná být pyšná ... Strojimport je skutečně o několik délek kupředu a dokonce i ten Giovanni, no aspoň je přikrčený ...

Je tu v diskuzi pozoruhodná shoda, že takto opravdu, ale opravdu, ne. Pamatuji si Radka Lampu, jak mi někdy v roce 2009 na konferenci o výškových stavbách ve Veletržním paláci, který organizovala zde nade mnou ctěná Raval, chválil můj výstup ke kritice výškových staveb jako takovým, kde jsem +/- hodnotil jejich škodlivost na základě ankety, kterou jsem tu na Archiwebu odmoderoval. A přitom měl Crystal tou dobou na svém stole. Je něco shnilého v té naší profesi, to pokrytectví, ta nekritičnost, ta neúcta a nezodpovědnost, celá ta atmosféra, když to neudělám já, udělá to někdo jiný. Jako architekti tím posíláme architekturu jako obor na smetiště dějin, jako něco neetického, neestetického a nesmyslného. Včera jsem byl na přednášce brněnského děkana Kristeka a Archwadera v karlínském Přístavu. Kristek se od kritiky distancoval, jako od něčeho konfliktního a problematického, Archwader v masce upozornil zrovna na tento dům, jako na něco absurdního, včetně této prezentace zde na AW, kde je ocitovaná v podstatě lživá průvodní zpráva. Co s tím?
Má odpověď je, že je třeba dát prostor skutečným vizím, skutečným a pravdivým hodnotám, vážně a upřímně diskutovat co je slaboduché a co prohnilé, co je zdravé a krásné. Jistě, můžeme ukazovat na všechny ty nepovedené Crystaly, Florentina, Palladia, Palmovky a Masarykova nádraží od všech těch nepolíbených a chamtivých developerů a jejich služebníků, ale tím jen prohlubujeme propast na jejímž dně sedíme v bezradném údivu s hlavou v dlaních a říkáme si, pro Boha, proč? Pojďme se společně bavit o maximách, o tom, co nás povznáší, co nás vzrušuje a baví a přináší nám radost, touhu a údiv z krásy a vyššího smyslu. Pojďme se bavit o krásách starých čtvrtí, kde tak rádi posedáváme v zahrádkách a na střechách a popíjíme chladivé nápoje. Pojďme se bavit o skutečném kontextuálním stavění, kdy citujeme a reflektujeme charakter a důvtipně jej akcentujeme a spolutvoříme. Pojďme složit hold Tančícímu domu, a pojďme ho i rozebrat do posledního šroubku a popsat i to, co se u něj jeví jako nepatřičné a proč. Ten si to zaslouží! Ne tento nedům, který nás bude sto let strašit jak hejkal v nočním lese. Pojďme si rozebrat Blob, co je na něm tak pozoruhodného, že stále funguje jako spolehlivý iniciátor diskuze. I s jeho urbanistickými nedorazy a arogancemi. S jeho technologickou náročností. Ale samozřejmě i s jeho symbolickou nadsázkou, která jak jednooký Kyklop bdí nad naší architektonickou nečinností a kulturní bezradností. Pojďme se bavit, svět bude veselejší, chutnější a úžasnější, než když budeme mlčet a tupě zírat do prázdna po další dávce oblbováků. Je čas, je léto, je klid a zkušenosti tu jsou. Díky!

...já osobně Tančící dům nemám v oblibě, ale jsem ochoten o něm diskutovat. Vůbec mi nevadí kontext různých světů, které se tam potkávají (naopak !). Ale tohle je HEJKAL (jak píše TV nade mnou), ten nás bude strašit... A Don Giovanni si asi oddechl, že bude mít s tím strašením míň práce. Ani bych nechtěl říct, že má nového kolegu - má někoho kdo ho v tom strašení vymění a překoná ("najde svého horšího" jak je také uvedeno výše). Bouráme hotel Praha a stavíme TOHLE... Povstaňte Strojimporti a Blobové (i když jste z oba z jiné generace) !!!

...už vím ! Je to jako když nůžkama rozstřihneš stránku s křížovkou...