Hollein Calling - výstava v AzW
Dialogy o architektuře
Na podzim roku 2023 přichystalo vídeňské Az W výsta- vu doposud jedinému rakouskému držiteli Pritzkerovy ceny, čímž si předčasně připomněli deset let od úmrtí nepřehlédnutelného zástupce postmoderní vlny. Podle Angeliky Fitz, současné ředitelky Architekturzentrum Wien, je „v současné architektuře více Holleina, než by si člověk myslel“.
Na rozdíl od obsáhlé retrospektivní výstavy s jednoduchým názvem HOLLEIN, která proběhla v létě 2014 v honosných historizujících sálech MAK od Heinricha von Ferstela, se aktuální výstava Hollein Calling instalovaná v barokním prostoru bývalých koňských stájí od Fischera z Erlachu zaměřuje na Holleinův odkaz, který zanechal v současné generaci evropských architektů. Trojice kurátorů Lorenzo De Chiffre, Benni Eder a Theresa Krenn oslovila v roce 2019 v rámci výzkumného grantu Dialogues on Hans Hollein patnáct současných evropských ateliérů (mezi nimiž jsou např. italský baukuh, belgický Bovenbouw, nizozemský Monadnock, německý Kuehn Malvezzi, švýcarský Conen Sigl, norský Manthey Kula nebo anglický David Kohn), aby se pokusili vztáhnout a případně najít paralelu k Holleinově tvorbě. Na příkladech své práce dokazují, že hravost z architektury neodešla s postmodernou.
Holleinův vliv nebyl jen skrze projekty a mediální výstupy, ale také dlouhodobým působením na akademické půdě. Od poloviny 70. let minulého století stál za přerodem vídeňské Uměleckoprůmyslové školy ve světově uznávanou dieAngewandte, kterou absolvovala řada českých architektů a díky Janu Taborovi a Bořku Šípkovi jsme měli také zástupce v hvězdném pedagogickém sboru. Kromě vídeňské scény byl Hollein činný také na zahraničních univerzitách, jak dokládají videozáznamy ve výstavním sálu, kde Hollein promlouvá ke studentům na curyšské ETH nebo londýnské AA.
Pro Holleina byla architektura vším a nevyhrazoval ji sváteční postavení. Holleinův slavný citát z roku 1968, že „všechno je architektura“ předcházel provokativnímu tvrzení Joespha Beuyse, že „každý člověk je umělec“. Dietmar Steiner, zakladatel a dlouholetý ředitel Az W, u příležitosti retrospektivní výstavy v roce 1995 zařadil Holleina do poválečné generace „osvíceného odporu“, kam m.j. patřili Coop Himmelb(l)au, Haus Rücker Co, Zünd Up nebo Missing Link, kteří se pro inspirace vydali za hranice Rakouska a v Holleinově případě až za oceán do USA, aby se vrátili naplněni technologickým optimismem a vírou v budoucnost. Podle amerického architekta s hongkong- skými kořeny Marka Lee (v současnosti také profesora a ředitele GSD na Harvardově univerzitě) byl Hollein „kurátorem kulturního dění“, který se nespokojil jen s návrhem budovy do nejmenšího detailu, ale pokud dostal příležitost, tak plánoval i společenské využití a úlohy jednotlivých uživatelů, za což by sklidil kritiku od další výrazné postavy vídeňské architektonické scény Adolfa Loose.
Při instalaci se kurátoři snažili vyvarovat lineární interpretaci Holleinova díla nebo rozdělení expozice podle jednotlivých projektů. Z rozsáhlého archivu vybrali patnáct stěžejních Holleinových staveb časově sahajících od poloviny 60. let minulého století až do počátku milénia. Sice zvolili klasickou prezentaci na osmi rozměrných stolech, ale pro uchopení obsáhlého díla si vymezili dvanáct okruhů: vystavování, fotografie, nábytek, materiály, město, modely, reference, umění, výuka, spolupráce, publikování a tvar. Řada exponátů z rozsáhlého Holleinova archivu, který MAK společně s Az W převzali v roce 2016 na 263 paletách, přitom byla veřejně vystavena poprvé. Obsáhlá sbírka čítající přes 460 projektů, stovky modelů a desítky tisíc fotografií, výkresy, skici a korespondenci je již několik let soustavně katalogizována.
Od roku 2016 rakouská vláda uděluje Cenu Hanse Holleina za umění, jejímž prvním držitelem se stal Hermann Czech, a současně každoročně vypisuje dva vědecké granty primárně určené ke studiu Holleinova díla, takže se i nadále můžeme těšit nové objevy, výstavy a publikace.
Více informací >
Na rozdíl od obsáhlé retrospektivní výstavy s jednoduchým názvem HOLLEIN, která proběhla v létě 2014 v honosných historizujících sálech MAK od Heinricha von Ferstela, se aktuální výstava Hollein Calling instalovaná v barokním prostoru bývalých koňských stájí od Fischera z Erlachu zaměřuje na Holleinův odkaz, který zanechal v současné generaci evropských architektů. Trojice kurátorů Lorenzo De Chiffre, Benni Eder a Theresa Krenn oslovila v roce 2019 v rámci výzkumného grantu Dialogues on Hans Hollein patnáct současných evropských ateliérů (mezi nimiž jsou např. italský baukuh, belgický Bovenbouw, nizozemský Monadnock, německý Kuehn Malvezzi, švýcarský Conen Sigl, norský Manthey Kula nebo anglický David Kohn), aby se pokusili vztáhnout a případně najít paralelu k Holleinově tvorbě. Na příkladech své práce dokazují, že hravost z architektury neodešla s postmodernou.
Holleinův vliv nebyl jen skrze projekty a mediální výstupy, ale také dlouhodobým působením na akademické půdě. Od poloviny 70. let minulého století stál za přerodem vídeňské Uměleckoprůmyslové školy ve světově uznávanou dieAngewandte, kterou absolvovala řada českých architektů a díky Janu Taborovi a Bořku Šípkovi jsme měli také zástupce v hvězdném pedagogickém sboru. Kromě vídeňské scény byl Hollein činný také na zahraničních univerzitách, jak dokládají videozáznamy ve výstavním sálu, kde Hollein promlouvá ke studentům na curyšské ETH nebo londýnské AA.
Pro Holleina byla architektura vším a nevyhrazoval ji sváteční postavení. Holleinův slavný citát z roku 1968, že „všechno je architektura“ předcházel provokativnímu tvrzení Joespha Beuyse, že „každý člověk je umělec“. Dietmar Steiner, zakladatel a dlouholetý ředitel Az W, u příležitosti retrospektivní výstavy v roce 1995 zařadil Holleina do poválečné generace „osvíceného odporu“, kam m.j. patřili Coop Himmelb(l)au, Haus Rücker Co, Zünd Up nebo Missing Link, kteří se pro inspirace vydali za hranice Rakouska a v Holleinově případě až za oceán do USA, aby se vrátili naplněni technologickým optimismem a vírou v budoucnost. Podle amerického architekta s hongkong- skými kořeny Marka Lee (v současnosti také profesora a ředitele GSD na Harvardově univerzitě) byl Hollein „kurátorem kulturního dění“, který se nespokojil jen s návrhem budovy do nejmenšího detailu, ale pokud dostal příležitost, tak plánoval i společenské využití a úlohy jednotlivých uživatelů, za což by sklidil kritiku od další výrazné postavy vídeňské architektonické scény Adolfa Loose.
Při instalaci se kurátoři snažili vyvarovat lineární interpretaci Holleinova díla nebo rozdělení expozice podle jednotlivých projektů. Z rozsáhlého archivu vybrali patnáct stěžejních Holleinových staveb časově sahajících od poloviny 60. let minulého století až do počátku milénia. Sice zvolili klasickou prezentaci na osmi rozměrných stolech, ale pro uchopení obsáhlého díla si vymezili dvanáct okruhů: vystavování, fotografie, nábytek, materiály, město, modely, reference, umění, výuka, spolupráce, publikování a tvar. Řada exponátů z rozsáhlého Holleinova archivu, který MAK společně s Az W převzali v roce 2016 na 263 paletách, přitom byla veřejně vystavena poprvé. Obsáhlá sbírka čítající přes 460 projektů, stovky modelů a desítky tisíc fotografií, výkresy, skici a korespondenci je již několik let soustavně katalogizována.
Od roku 2016 rakouská vláda uděluje Cenu Hanse Holleina za umění, jejímž prvním držitelem se stal Hermann Czech, a současně každoročně vypisuje dva vědecké granty primárně určené ke studiu Holleinova díla, takže se i nadále můžeme těšit nové objevy, výstavy a publikace.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
