EXPO 2000
Místem konání světové výstavy byl roku 2000 německý Hannover. Poměrně nezajímavé město bylo svého času vybráno především jako zastávka na dálnici z východního Německa do západního, tudíž nahrávka na smeč západnímu světu k prezentaci své vyspělosti.
Tématem světové výstavy byl trojlístek člověk-příroda-technika, později doplněn o záchranné téma ve smyslu přicházejícího milénia... Tématu ekologie a budoucnosti člověka na naší planetě se zabývaly především tématické expozice v halách hannoverského výstaviště, jednotlivé státy většinou vsadily na propagaci cestovního ruchu své země nebo prodejnu suvenýrů. Celkově lze říci, že ideály se z náplně expa vytratily a přichází kultura pouťových atrakcí a prezentace nejmodernějších výstavních technologií, tu a tam okořeněná materiálním vtipem.
Nebudeme-li příliš skeptičtí, musíme uznat, že některé tematické expozice stály za TO, především Toyo Ito a Jean Nouvel předvedli, že vědí, která bije. Především robotní vejce se schopností vlastní inteligence byla skvělá, neméně Nouvelovy myšlenky v pavilonu práce.
Abych se tak trochu vrátil k základní koncepci hannoverského výstaviště - stávající pavilony pokryly jednak potřeby tématických expozic a jednak expozic států, které neinvestovaly do samostatného pavilonu. Většina pavilonů byla situována v nové části výstaviště, kterou odděluje od stávajícího rušná dálnice, tu však překonala esplanáda - příjemný fotogenický most, po jehož dřevěné mostovce se však nedá bosky moc přejít - jednak prší a také těch lidí, kdeže jsou pocity z Perraultovy Národní knihovny. Hlavní postavou hannoverského urbanismu byl Albert Speer, některým velmi dobře známý ze soutěže na univerzitní kampus v Brně-Bohunicích...
Závěrem je nutné konstatovat, že expo bylo architektonicky zajímavé, náplní již méně, fronty dlouhé, jídlo drahé, počasí nic moc, ale co bychom od současného Expa chtěli...
Belgie
Autor:
Poměrně nezajímavý pavilon, nicméně architektonicky vyvážený, k prohlídce interiéru nás však nezlákal...
Česká republika
Autor pavilonu: d u m architekti
Autor expozice: Eva Heyworth a kol.
Náš národní pavilon byl poněkud schizofrenní. Zvenku sympatická moderní dřevěná krabice na tenkých ocelových nožkách, dojem z architektury Baumschlager&Eberle byl sice evidentní, ale proč ne. Ani zajímavé dřevěné spoje rámů pavilonu, ani příjemné užití skla v restauraci však nedokázaly zastřít křeč uvnitř pavilonu.
Vnitřní náplň se pravděpodobně odvíjela od otázky "Kdo jsme, kam jdeme" atd. Úvodní výstavka dřevěných madon a jejich současných nahých vyfocených kolegyň asi uspokojila většinu Němců, nicméně nám nepomohli ani brigádníci ve středověkých róbách rozdávající uvítací letáčky.
Následovala procházka 75% kaplí na Karlštejně zakončená knižní plastikou s otáčejícími se zrcadli a reinkarnátorem, což je software na bázi Hair Studia. Závěrem = hrůza, hrůza a hrůza. Ale jedna pozitivní stránka našeho pavilonu by se našla - málo návštěvníků, tedy více prostoru k odpočinku...
Čína
Autor: Britta Kerber
Klasická výstavní krabice je potažena plachtou s potiskem nejslavnější čínské stavby, výsledný dojem však kazí poryvy větru. Expozice neshlédnuta.
Dánsko
Autor: Peter Bysted, sochař Björn Norgaard
Kompozičně ja pavilon rozdělen do dvou částí - dánské bedny a grónského "ledovce". Pavilony doplňují podivné skulptury, z nichž parafráze malé mořské víly je vskutku psychedelická.
Finsko
Autor: Sarlotta Narjus, Antti-Matti Siikala; SARC Architects
Příjemná hmota finského pavilonu s jasně definovaným vstupem byla pod stálým tlakem návštěvníků. Interiér březového hájku s létajícími Nokia-ptáky byl příjemným osvěžením.
Francie
Autor: Francoise-Hélene Jourda
Autorka již bez manžela založila koncept domu na budoucím poslání pavilonu, kterým je obchodní dům. Klasická bedna byla polepena nápisy Francie. Interiér naštěstí poskytl zajímavější prožitky než exteriér, především oblíbené kmenové sloupoví, tak typické pro jinou autorčinu stavbu - vzdělávací centrum v Herne-Sodingen. Expozice byla řešena klasickou poznávací cestou v temnotě s nasvícenými exponáty.
Chorvatsko
Autor: Odak & Siladin
Modrý kvádr chorvatského pavilonu permanentně skrápí voda. Interiér opět využívá vodního prvku v podobě skleněné podlahy nad hladinou Jadranu - poněkud prvoplánový motiv pláže a vkročení do vody. Celá expozice je doplněna rozměrnou videoprojekcí popisující krátkou existenci samostatného Chorvatska.
Irsko
Autor: Murray O'Laoire & Orna Hanly
Země, která dala světu The Corrs, The Cranberries a především U2, se předvedla skvělým pavilonem se skvělou expozicí. Klasická desková architektura sice Miese nepřekonala, nicméně užitím jednotlivých kvalitních materiálů vytvořila důstojnou kulisu expozice, která sice neřešila otázku techniky, přírody a civilizace, nabídla však historický vývoj Irska s ukončením exkurzu pracovní pozvánkou do irských high-tech továren. A abych nezapomněl, celou expozicí zní úžasná tradiční dudařina.
Island
Autor: Ármi Páll Johannsson
Oproti Chorvatskému kvádru nabízí Island poctivou modrou kostku s pořádným příbojem vody po stěnách, který je při čekání ve frontě zejména u stříšky nad vstupem dosti nepříjemný. V interiéru po překonání deja-vu způsobeného kopulí berlínského Reichstagu přichází prožitkový orgasmus vyvolaný pravým islandským gejzírem pozorovaným ze spirály vinoucím se celým vnitřním prostorem. Ve chvílích, kdy pavilonem nebouří gejzír, můžete pozorovat na promítací ploše na dně ústředního vřídla kinematografii věnovanou přírodě Islandu.
Itálie
Autor:
I přes bohatou kulturní historii Itálie byl pavilon poměrně křečovitý. Hlavní výstavní dóm nevynikal italským konstrukčním vtipem, ale spíše upachtěností, celkovému dojmu nepomohl ani virtuální vodopád situovaný do věže před pavilonem. Provoz v pavilonu je řešen poměrně neprakticky, z restaurace v přízemí se zvedají venkovní rampy (příjemné v dešti...) do expozice v 1. patře. Expozice poukazuje na historii automobilismu v Itálii.
Japonsko
Autor: Shigeru Ban
I na Expu nás Shigeru Ban utvrdil v tom, že je mistrem v užití papíru v architektuře. Podobně jako kdysi Tadao Ando znovuobjevil pohledový beton, dnes Ban prosazuje jiný japonský materiál - papír. Střešní membrána japonského pavilonu není vyrobena samozřejmě jen z papíru, ale i s další příměsí v podobě PVC, které přece jen snáší vodu lépe. Nosná konstrukce využívá opět tradičního japonského motivu - pleteného koše. Německé úřady však pod vlivem protipožárních opatření prosadily primární ocelovou nosnou konstrukci. I tak však zůstává japonský pavilon společně se švýcarským nejrecyklovatelnějším kouskem světové výstavy.
Kolumbie
Autor:
Poměrně konvenční výstavní bedna s hravým dřevěným obkladem a zvýrazněným vstupem nás k prohlídce nezlákala.
Litva
Autor: Audriu Bucas
Sytě žlutý pavilon snad v duchu sixties nás odradil dlouhou frontou u vstupu. Původní zdání obložení pavilonu stylovým plastem vystřídalo plechové prozření s místy až neesteticky rozevřenými škvírami.
Maďarsko
Autor: György Vadász
Maďaři nezapřeli svou tradiční estetiku kdysi zrozenou Imre Makovcem a prezentovali se pavilonem ve tvaru brány (symbolika vstupu do EU?) a poměrně racionálním přístavkem restaurace, což působilo poněkud schizofrenně. Tu a tam se jednotlivé dřevěné panely v interiéru pavilonu zdvihnou a nabídnou televizní obrazovku s kinematografickou produkcí. A mimochodem - vtíravá nostalgická vzpomínka na rozříznutý klobouk na Slovensku...
Mexiko
Autor: Ricardo Legorreta
Rozlehlý mexický stánek s vodním jezerem uprostřed areálu byl v permanentním obležení návštěvníků, což vedlo pouze k exteriérové prohlídce. Nicméně vtipní létající New Beetles a velkorysá kostka s vnitřním holografickým sálem potvrdily kvality mexického pavilonu.
Monako
Autor:
Monako se pravdivě prezentovalo jako stát luxusních jachet a člunů, což jsme jako suchozemci shledali zajímavým. Dřevěné molo bez zábradlí nás však děsilo natolik, že jsme prohlídku pavilonu nechali až na jindy. Nicméně přístaviště příjemné.
Nizozemí
Autor: MVRDV
Ach, ach, ach. To si zase má materielně konceptuální duše přišla na své. Holandský sendvič se stal bezesporu dominantou hannoverského výstaviště. Stovky metrů dlouhá fronta návštěvníků plně poukazovala na současný trend světových výstav - nabídnout zajímavý zážitek s trochou poznání a netradičních atrakcí, jimiž se u Holanďanů nešetřilo.
Holandský pavilon je manifestem vztahu přírody a techniky v současném světě. MVRDV vytvořili miniekosystém, v němž na symbiotických principech existují jak příroda, tak technika. A právě jejich vzájemný kontrastní kontakt naplňoval pavilon svěžestí a velkorysostí.
Svou formou připomíná pavilon kus Holandska vyřezaný a přenesený do Hannoveru. Nejvyšší vrstva patří větru a je vyjádřena čtyřmi větrnými elektrárnami obklopenými vodní hladinou, které produkují proud pro osvětlení vegetace v nižších patrech. Následuje vrstva ukrytá za bílou PVC síťovinou a obsahující dva kinosály pro stojící diváky s 360° panoramatickou projekcí. Po kinematografickém zážitku sestupujeme do klidného lesíku, kde nás jen tu a tam ruší reprodukovaný hluk proletivšího letadla. Pokud jsme si do tenisek nabrali dostatek lesní hlíny, můžeme sestoupit do patra plného květináčů, z nichž pravděpodobně vyrůstají stromy horního patra, nicméně po důkladné prohlídce jsme zjistili, že některé květináče ukrývají technické zázemí pavilonu. Inu, jsme na výstavě. Další vrstva je vyplněna polem pro výrobu rostlin, sytě žluté a červené lány důsledně seřazených květináčů jsou vskutku typicky holandské. Ale to jsme již v geologickém podzemí doplněném o stylovou restauraci s drahými pohlednicemi.
Všechny vrstvy propojuje systém venkovních schodišť a hlavně výtahové jádro, které poněkud ubírá na kompoziční síle sendviče, nicméně nějak se návštěvníci nahoru dostat musí. Holandský pavilon patřil bezesporu ke špičkám Expa 2000.
Německo
Autor: Josef Wund
Německá racionální bedna s pokusem o oživení vnitřního výrazu skrývala typický německý eintopf, tentokráte s všemožnou tematikou týkající se Německa. Ani konstrukčně zajímavé zavětrování nosných sloupů však nedokázalo potlačit neradostný zážitek z expozice, ve které jsme zabloudili vlivem různých slepých ramen pavilonu. Zkrátka nic moc.
Norsko
Autor:
Skála s dravým vodopádem v čele byla kultivovanou podobou prezentace Norska na světové výstavě. Motiv tekoucí vody sice použilo hodně států, Norsko však zvítězilo nejsilnějším proudem s patřičnou akustickou kulisou. Interiér neshlédnut, nicméně exteriér výtečný.
Polsko
Autoři: Wojciech Obtułowicz / Krakow
Konstrukčně snad zajímavý, formálním tvaroslovím a vnitřní expozicí však úděsný byl pavilon Polska. Jen málokterý pavilon přišel s bláznivější expozicí než český. Polský stánek pojmul několik polských srubových dřevěnic se zajímavou vnitřní náplní. My osobně jsme shlédli jen expozici věnovanou polským solným dolům, i to však stačilo...
Portugalsko
Autoři: Álvaro Siza & Eduardo Souto de Moura
Portugalský pavilon byl svěřen rukám nejpovolanějším. Siza i Souto de Moura vsadili především na archetypální podstatu architektury, tedy kompozici a proporci jednotlivých hmot. Nástupní pergola kryjící frontu návštěvníků před deštěm a obtáčející dva korkovníky, kteří svou kůrou pokryly část pavilonu, ústí do rozlehlého sálu s dosti širokoúhlou projekční obrazovkou. Kupujeme si tedy pohár portského u blízkého baru, usedáme na papírové krabice a necháváme se unášet širokými záběry na život v Portugalsku. Při odchodu získáme kapesní mapu Portugalska a co víc si ještě můžeme přát. Inu jednoduché, nikoli však nudné. Pánové, smekám.
Řecko
Autor:
Řecký pavilon umně využíval kombinaci vodní hladiny a vlastního výstavního stánku. Podobný nástup do pavilonu je možné vidět i u pavilonu tureckého. Interiér k návštěvě nezlákal.
Rumunsko
Autor: Doru Comsa
"Pavilon na poslední chvíli", tak by se dal charakterizovat pavilon Rumunska. Systémové lešení vytvořilo základní nosnou konstrukci pro dřevěné vazníky zastřešení. Koolhaasovská OSB deska byla využitá téměř na všech prvcích interiéru, který působil nezaplněně. Lešení porostlé popínavým břečťanem hravě odpovídalo na téma letošního Expa. Jen škoda, že místy byl břečťan umělohmotný, to velkorysé ekologické gesto poněkud degradovalo.
Španělsko
Autoři: Antonio Cruz & Antonio Ortiz
Toníci prezentovali velmi skvělý až geniální prostorový koncept pavilonu, kdy ústřední prostor vyplňovalo veřejné náměstí s přilehlou restaurací a pódiem. Mobiliář sice trochu v duchu bierfestů, nicméně úžasná dřevěná špalíková dlažba dala zapomenout všem pochybovačným poznámkám. Bohužel expozice nepříliš zajímavá. Na památku jsme si odnesli voňavé kousky čerstvého korku, kterým byl celý pavilon obložen a také již z dálky patřičně voněl! Pro uklidněnou - korek jsme uzmuli z balíků vedle pavilonu.
Švýcarsko
Autor: Peter Zumthor
O své genialitě a smyslu pro humor nás přesvědčil dnes asi nejznámnější švýcarský architekt Peter Zumthor. Již na své jarní přednášce v Brně nabudil naši zvědavost a doopravdy nezklamal. Úhledně srovnané hromady švýcarského dříví během Expa vyschly, takže po skončení výstavy zbyl na místě jen asfaltový plácek. Věřme, že stržené peníze za dřevo transport do Německa zaplatily. Příjemný dřevěný labyrint prozvučely hudební nástroje v rukou švýcarských hudebníků, švýcarská restaurace byla rovněž osvěžující, nicméně kuchyňské pozadí chtělo ještě trochu dotáhnout. Každopádně Zumthor ukázal, že architekturu dělat umí, a Švýcarsko rozhodně nezůstalo v pozadí dění, právě naopak.
Turecko
Autor:
Turecký pavilon, ikdyž by se to na první pohled nemuselo zdát, nás k prohlídce zlákal. Příliš zážitků nám však nepřinesl, nicméně byl kultivovaný a materiálově příjemný. K fascinujícímu dojmu však přece jen něco scházelo.
Hala 26
Autor: Thomas Herzog
Ekologicky smýšlející profesor architektury ze Stuttgartu je autorem velkokapacitního výstavního pavilonu, kde byly situovány pavilony států Asie. Zajímavá velkorozponová lanová konstrukce zastřešení plní hlavní estetickou výrazovou funkci a doopravdy je na co se dívat. Kéž by konstrukční pravda našla odezvu i u posledního kousku na brněnském výstavišti, formalismus, formalismus...
Bertelsmann AG
Autor: Karl Karau
Mediální gigant nezůstal pozadu a rovněž postavil svůj pavilon. Hlavní náplní byl kinosál, který obsadil ocelovou housku. Je velká škoda, že jsme nemohli pozorovat velkolepé osvětlení elipsoidu, které se vyrovná i takovému kousku, jako je Věž větrů v Yokohamě od Toya Ita.
Tématem světové výstavy byl trojlístek člověk-příroda-technika, později doplněn o záchranné téma ve smyslu přicházejícího milénia... Tématu ekologie a budoucnosti člověka na naší planetě se zabývaly především tématické expozice v halách hannoverského výstaviště, jednotlivé státy většinou vsadily na propagaci cestovního ruchu své země nebo prodejnu suvenýrů. Celkově lze říci, že ideály se z náplně expa vytratily a přichází kultura pouťových atrakcí a prezentace nejmodernějších výstavních technologií, tu a tam okořeněná materiálním vtipem.
Nebudeme-li příliš skeptičtí, musíme uznat, že některé tematické expozice stály za TO, především Toyo Ito a Jean Nouvel předvedli, že vědí, která bije. Především robotní vejce se schopností vlastní inteligence byla skvělá, neméně Nouvelovy myšlenky v pavilonu práce.
Abych se tak trochu vrátil k základní koncepci hannoverského výstaviště - stávající pavilony pokryly jednak potřeby tématických expozic a jednak expozic států, které neinvestovaly do samostatného pavilonu. Většina pavilonů byla situována v nové části výstaviště, kterou odděluje od stávajícího rušná dálnice, tu však překonala esplanáda - příjemný fotogenický most, po jehož dřevěné mostovce se však nedá bosky moc přejít - jednak prší a také těch lidí, kdeže jsou pocity z Perraultovy Národní knihovny. Hlavní postavou hannoverského urbanismu byl Albert Speer, některým velmi dobře známý ze soutěže na univerzitní kampus v Brně-Bohunicích...
Závěrem je nutné konstatovat, že expo bylo architektonicky zajímavé, náplní již méně, fronty dlouhé, jídlo drahé, počasí nic moc, ale co bychom od současného Expa chtěli...
Belgie
Autor:
Poměrně nezajímavý pavilon, nicméně architektonicky vyvážený, k prohlídce interiéru nás však nezlákal...
Česká republika
Autor pavilonu: d u m architekti
Autor expozice: Eva Heyworth a kol.
Náš národní pavilon byl poněkud schizofrenní. Zvenku sympatická moderní dřevěná krabice na tenkých ocelových nožkách, dojem z architektury Baumschlager&Eberle byl sice evidentní, ale proč ne. Ani zajímavé dřevěné spoje rámů pavilonu, ani příjemné užití skla v restauraci však nedokázaly zastřít křeč uvnitř pavilonu.
Vnitřní náplň se pravděpodobně odvíjela od otázky "Kdo jsme, kam jdeme" atd. Úvodní výstavka dřevěných madon a jejich současných nahých vyfocených kolegyň asi uspokojila většinu Němců, nicméně nám nepomohli ani brigádníci ve středověkých róbách rozdávající uvítací letáčky.
Následovala procházka 75% kaplí na Karlštejně zakončená knižní plastikou s otáčejícími se zrcadli a reinkarnátorem, což je software na bázi Hair Studia. Závěrem = hrůza, hrůza a hrůza. Ale jedna pozitivní stránka našeho pavilonu by se našla - málo návštěvníků, tedy více prostoru k odpočinku...
Čína
Autor: Britta Kerber
Klasická výstavní krabice je potažena plachtou s potiskem nejslavnější čínské stavby, výsledný dojem však kazí poryvy větru. Expozice neshlédnuta.
Dánsko
Autor: Peter Bysted, sochař Björn Norgaard
Kompozičně ja pavilon rozdělen do dvou částí - dánské bedny a grónského "ledovce". Pavilony doplňují podivné skulptury, z nichž parafráze malé mořské víly je vskutku psychedelická.
Finsko
Autor: Sarlotta Narjus, Antti-Matti Siikala; SARC Architects
Příjemná hmota finského pavilonu s jasně definovaným vstupem byla pod stálým tlakem návštěvníků. Interiér březového hájku s létajícími Nokia-ptáky byl příjemným osvěžením.
Francie
Autor: Francoise-Hélene Jourda
Autorka již bez manžela založila koncept domu na budoucím poslání pavilonu, kterým je obchodní dům. Klasická bedna byla polepena nápisy Francie. Interiér naštěstí poskytl zajímavější prožitky než exteriér, především oblíbené kmenové sloupoví, tak typické pro jinou autorčinu stavbu - vzdělávací centrum v Herne-Sodingen. Expozice byla řešena klasickou poznávací cestou v temnotě s nasvícenými exponáty.
Chorvatsko
Autor: Odak & Siladin
Modrý kvádr chorvatského pavilonu permanentně skrápí voda. Interiér opět využívá vodního prvku v podobě skleněné podlahy nad hladinou Jadranu - poněkud prvoplánový motiv pláže a vkročení do vody. Celá expozice je doplněna rozměrnou videoprojekcí popisující krátkou existenci samostatného Chorvatska.
Irsko
Autor: Murray O'Laoire & Orna Hanly
Země, která dala světu The Corrs, The Cranberries a především U2, se předvedla skvělým pavilonem se skvělou expozicí. Klasická desková architektura sice Miese nepřekonala, nicméně užitím jednotlivých kvalitních materiálů vytvořila důstojnou kulisu expozice, která sice neřešila otázku techniky, přírody a civilizace, nabídla však historický vývoj Irska s ukončením exkurzu pracovní pozvánkou do irských high-tech továren. A abych nezapomněl, celou expozicí zní úžasná tradiční dudařina.
Island
Autor: Ármi Páll Johannsson
Oproti Chorvatskému kvádru nabízí Island poctivou modrou kostku s pořádným příbojem vody po stěnách, který je při čekání ve frontě zejména u stříšky nad vstupem dosti nepříjemný. V interiéru po překonání deja-vu způsobeného kopulí berlínského Reichstagu přichází prožitkový orgasmus vyvolaný pravým islandským gejzírem pozorovaným ze spirály vinoucím se celým vnitřním prostorem. Ve chvílích, kdy pavilonem nebouří gejzír, můžete pozorovat na promítací ploše na dně ústředního vřídla kinematografii věnovanou přírodě Islandu.
Itálie
Autor:
I přes bohatou kulturní historii Itálie byl pavilon poměrně křečovitý. Hlavní výstavní dóm nevynikal italským konstrukčním vtipem, ale spíše upachtěností, celkovému dojmu nepomohl ani virtuální vodopád situovaný do věže před pavilonem. Provoz v pavilonu je řešen poměrně neprakticky, z restaurace v přízemí se zvedají venkovní rampy (příjemné v dešti...) do expozice v 1. patře. Expozice poukazuje na historii automobilismu v Itálii.
Japonsko
Autor: Shigeru Ban
I na Expu nás Shigeru Ban utvrdil v tom, že je mistrem v užití papíru v architektuře. Podobně jako kdysi Tadao Ando znovuobjevil pohledový beton, dnes Ban prosazuje jiný japonský materiál - papír. Střešní membrána japonského pavilonu není vyrobena samozřejmě jen z papíru, ale i s další příměsí v podobě PVC, které přece jen snáší vodu lépe. Nosná konstrukce využívá opět tradičního japonského motivu - pleteného koše. Německé úřady však pod vlivem protipožárních opatření prosadily primární ocelovou nosnou konstrukci. I tak však zůstává japonský pavilon společně se švýcarským nejrecyklovatelnějším kouskem světové výstavy.
Kolumbie
Autor:
Poměrně konvenční výstavní bedna s hravým dřevěným obkladem a zvýrazněným vstupem nás k prohlídce nezlákala.
Litva
Autor: Audriu Bucas
Sytě žlutý pavilon snad v duchu sixties nás odradil dlouhou frontou u vstupu. Původní zdání obložení pavilonu stylovým plastem vystřídalo plechové prozření s místy až neesteticky rozevřenými škvírami.
Maďarsko
Autor: György Vadász
Maďaři nezapřeli svou tradiční estetiku kdysi zrozenou Imre Makovcem a prezentovali se pavilonem ve tvaru brány (symbolika vstupu do EU?) a poměrně racionálním přístavkem restaurace, což působilo poněkud schizofrenně. Tu a tam se jednotlivé dřevěné panely v interiéru pavilonu zdvihnou a nabídnou televizní obrazovku s kinematografickou produkcí. A mimochodem - vtíravá nostalgická vzpomínka na rozříznutý klobouk na Slovensku...
Mexiko
Autor: Ricardo Legorreta
Rozlehlý mexický stánek s vodním jezerem uprostřed areálu byl v permanentním obležení návštěvníků, což vedlo pouze k exteriérové prohlídce. Nicméně vtipní létající New Beetles a velkorysá kostka s vnitřním holografickým sálem potvrdily kvality mexického pavilonu.
Monako
Autor:
Monako se pravdivě prezentovalo jako stát luxusních jachet a člunů, což jsme jako suchozemci shledali zajímavým. Dřevěné molo bez zábradlí nás však děsilo natolik, že jsme prohlídku pavilonu nechali až na jindy. Nicméně přístaviště příjemné.
Nizozemí
Autor: MVRDV
Ach, ach, ach. To si zase má materielně konceptuální duše přišla na své. Holandský sendvič se stal bezesporu dominantou hannoverského výstaviště. Stovky metrů dlouhá fronta návštěvníků plně poukazovala na současný trend světových výstav - nabídnout zajímavý zážitek s trochou poznání a netradičních atrakcí, jimiž se u Holanďanů nešetřilo.
Holandský pavilon je manifestem vztahu přírody a techniky v současném světě. MVRDV vytvořili miniekosystém, v němž na symbiotických principech existují jak příroda, tak technika. A právě jejich vzájemný kontrastní kontakt naplňoval pavilon svěžestí a velkorysostí.
Svou formou připomíná pavilon kus Holandska vyřezaný a přenesený do Hannoveru. Nejvyšší vrstva patří větru a je vyjádřena čtyřmi větrnými elektrárnami obklopenými vodní hladinou, které produkují proud pro osvětlení vegetace v nižších patrech. Následuje vrstva ukrytá za bílou PVC síťovinou a obsahující dva kinosály pro stojící diváky s 360° panoramatickou projekcí. Po kinematografickém zážitku sestupujeme do klidného lesíku, kde nás jen tu a tam ruší reprodukovaný hluk proletivšího letadla. Pokud jsme si do tenisek nabrali dostatek lesní hlíny, můžeme sestoupit do patra plného květináčů, z nichž pravděpodobně vyrůstají stromy horního patra, nicméně po důkladné prohlídce jsme zjistili, že některé květináče ukrývají technické zázemí pavilonu. Inu, jsme na výstavě. Další vrstva je vyplněna polem pro výrobu rostlin, sytě žluté a červené lány důsledně seřazených květináčů jsou vskutku typicky holandské. Ale to jsme již v geologickém podzemí doplněném o stylovou restauraci s drahými pohlednicemi.
Všechny vrstvy propojuje systém venkovních schodišť a hlavně výtahové jádro, které poněkud ubírá na kompoziční síle sendviče, nicméně nějak se návštěvníci nahoru dostat musí. Holandský pavilon patřil bezesporu ke špičkám Expa 2000.
Německo
Autor: Josef Wund
Německá racionální bedna s pokusem o oživení vnitřního výrazu skrývala typický německý eintopf, tentokráte s všemožnou tematikou týkající se Německa. Ani konstrukčně zajímavé zavětrování nosných sloupů však nedokázalo potlačit neradostný zážitek z expozice, ve které jsme zabloudili vlivem různých slepých ramen pavilonu. Zkrátka nic moc.
Norsko
Autor:
Skála s dravým vodopádem v čele byla kultivovanou podobou prezentace Norska na světové výstavě. Motiv tekoucí vody sice použilo hodně států, Norsko však zvítězilo nejsilnějším proudem s patřičnou akustickou kulisou. Interiér neshlédnut, nicméně exteriér výtečný.
Polsko
Autoři: Wojciech Obtułowicz / Krakow
Konstrukčně snad zajímavý, formálním tvaroslovím a vnitřní expozicí však úděsný byl pavilon Polska. Jen málokterý pavilon přišel s bláznivější expozicí než český. Polský stánek pojmul několik polských srubových dřevěnic se zajímavou vnitřní náplní. My osobně jsme shlédli jen expozici věnovanou polským solným dolům, i to však stačilo...
Portugalsko
Autoři: Álvaro Siza & Eduardo Souto de Moura
Portugalský pavilon byl svěřen rukám nejpovolanějším. Siza i Souto de Moura vsadili především na archetypální podstatu architektury, tedy kompozici a proporci jednotlivých hmot. Nástupní pergola kryjící frontu návštěvníků před deštěm a obtáčející dva korkovníky, kteří svou kůrou pokryly část pavilonu, ústí do rozlehlého sálu s dosti širokoúhlou projekční obrazovkou. Kupujeme si tedy pohár portského u blízkého baru, usedáme na papírové krabice a necháváme se unášet širokými záběry na život v Portugalsku. Při odchodu získáme kapesní mapu Portugalska a co víc si ještě můžeme přát. Inu jednoduché, nikoli však nudné. Pánové, smekám.
Řecko
Autor:
Řecký pavilon umně využíval kombinaci vodní hladiny a vlastního výstavního stánku. Podobný nástup do pavilonu je možné vidět i u pavilonu tureckého. Interiér k návštěvě nezlákal.
Rumunsko
Autor: Doru Comsa
"Pavilon na poslední chvíli", tak by se dal charakterizovat pavilon Rumunska. Systémové lešení vytvořilo základní nosnou konstrukci pro dřevěné vazníky zastřešení. Koolhaasovská OSB deska byla využitá téměř na všech prvcích interiéru, který působil nezaplněně. Lešení porostlé popínavým břečťanem hravě odpovídalo na téma letošního Expa. Jen škoda, že místy byl břečťan umělohmotný, to velkorysé ekologické gesto poněkud degradovalo.
Španělsko
Autoři: Antonio Cruz & Antonio Ortiz
Toníci prezentovali velmi skvělý až geniální prostorový koncept pavilonu, kdy ústřední prostor vyplňovalo veřejné náměstí s přilehlou restaurací a pódiem. Mobiliář sice trochu v duchu bierfestů, nicméně úžasná dřevěná špalíková dlažba dala zapomenout všem pochybovačným poznámkám. Bohužel expozice nepříliš zajímavá. Na památku jsme si odnesli voňavé kousky čerstvého korku, kterým byl celý pavilon obložen a také již z dálky patřičně voněl! Pro uklidněnou - korek jsme uzmuli z balíků vedle pavilonu.
Švýcarsko
Autor: Peter Zumthor
O své genialitě a smyslu pro humor nás přesvědčil dnes asi nejznámnější švýcarský architekt Peter Zumthor. Již na své jarní přednášce v Brně nabudil naši zvědavost a doopravdy nezklamal. Úhledně srovnané hromady švýcarského dříví během Expa vyschly, takže po skončení výstavy zbyl na místě jen asfaltový plácek. Věřme, že stržené peníze za dřevo transport do Německa zaplatily. Příjemný dřevěný labyrint prozvučely hudební nástroje v rukou švýcarských hudebníků, švýcarská restaurace byla rovněž osvěžující, nicméně kuchyňské pozadí chtělo ještě trochu dotáhnout. Každopádně Zumthor ukázal, že architekturu dělat umí, a Švýcarsko rozhodně nezůstalo v pozadí dění, právě naopak.
Turecko
Autor:
Turecký pavilon, ikdyž by se to na první pohled nemuselo zdát, nás k prohlídce zlákal. Příliš zážitků nám však nepřinesl, nicméně byl kultivovaný a materiálově příjemný. K fascinujícímu dojmu však přece jen něco scházelo.
Hala 26
Autor: Thomas Herzog
Ekologicky smýšlející profesor architektury ze Stuttgartu je autorem velkokapacitního výstavního pavilonu, kde byly situovány pavilony států Asie. Zajímavá velkorozponová lanová konstrukce zastřešení plní hlavní estetickou výrazovou funkci a doopravdy je na co se dívat. Kéž by konstrukční pravda našla odezvu i u posledního kousku na brněnském výstavišti, formalismus, formalismus...
Bertelsmann AG
Autor: Karl Karau
Mediální gigant nezůstal pozadu a rovněž postavil svůj pavilon. Hlavní náplní byl kinosál, který obsadil ocelovou housku. Je velká škoda, že jsme nemohli pozorovat velkolepé osvětlení elipsoidu, které se vyrovná i takovému kousku, jako je Věž větrů v Yokohamě od Toya Ita.
0 komentářů
přidat komentář
