Pavilon pro architektonické a urbanistické bienále byl postaven ve městě Shenzhen (Šen-čen) jako neoficiální sociální klub pro ilegální dělníky, kteří do města přicházejí z venkova. Stavba má upozornit na sociální a lidské problémy venkovského obyvatelstva, které se neustále v ohromných počtech stěhuje do čínských měst, kde pro ně nejsou zajištěny základní sociální služby. I proto samotný pavilon postavili venkovští řemeslníci specializovaní na práci s bambusem.
Tato
„hmyzí“ architektura reorganizuje a nově strukturuje přírodní – přirozené materiály do formy hnízda, nebo kukly. Důležitý je kontrast s okolními „nepřirozenými“ mrakodrapy a aspekt času (růst a zánik). V současnosti je pavilon zarůstán popínavými rostlinami a pomalu splývá s okolní zelení.
Marco Casagrande o stavbě napsal:
„The building is weak, flexible and improvised to meet the site-specific conditions. It is growing from a ruin. The architectural control has been given up in order to let the nature step in. The weak architecture is a mediator between the human nature and nature. The construction is a result of participatory planning between the designers, construction workers and local knowledge.“