Laban Dance Centre

foto: Petr Šmídek, 2004

Basilejská dvojice si získala mezinárodní věhlas vyhranou soutěží New Tate Gallery v Londýně. O několik let později se s menší pompou, ale za účasti neméně zvučných jmen, konala v Londýně další soutěž. Opět ji vyhráli Herzog s de Meuronem, a oblibu jejich tvorby u londýnského publika stvrdil fakt, že během prvního dne navštívilo stavbu 6000 lidí.
Genius loci tvoří špinavý kanál, skládky, polorozpadlé kůlny a sociální bytovky. Jihovýchodní Londýn si drží primát ve statistikách nezaměstnanosti, nejnižších příjmech a počtu přistěhovalců. Jedinou výhodou parcely mohla být snad jen jeho nízká cena a dokonalá izolace od dopravy. V dálce se tyčí skleněné věže z doslovně jiného světa finančních makléřů na Canary Wharf. Podobně jako byla New Tate oživujícím impulsem pro celé Bankside, je Laban Dance Centre novou nadějí pro Deptford Creek (přezdívaná Depressford). Nové projekty pro jeho okolí jsou již na cestě. Když prokličkujete přes hradbu travnatých valů, budete pohlceni konkávní fasádou, která je koncipována přesně na osu nedalekého St.Paul's Church z roku 1711 - jediné vzpomínky, že tohle místo bylo kdysi krásné. Dům vlastně nemá fasádu, jen kůži, která se jako ta chameleónova mění podle denní doby a nálady počasí.
Finance byly získány z loterie, sponzorských darů a příspěvků městské části, a proto si architekti nemohli s touto částkou nijak vyskakovat. Půdorysy musely být racionální, přesto nejsou nudné. Návštěvník musí stavbu objevovat jako historická jádra měst, nejde je přečíst napoprvé. Každá místnost potřebovala svůj objem a z něho pramenící potřebu různých světlých výšek, proto autoři nepracovali s klasickým rozčleněním stavby na patra. Pospojovaly prostory krajinou ramp.
Autoři stavby ve své historii spolupracovali s celou řadou umělců (Rémy Zaugg, Thomas Ruff,...). V tomto případě stojí za barevnou kompozicí vnitřku i vnějšku Angličan Michael Craig-Martin, který miluje působivé barevné efekty. Témata, která zvěčnil na stěny centra objekty každodenní potřeby v obřím měřítku.

foto: Petr Šmídek, 2004

Okolím se zabýval curyšský zahradní architekt Günther Vogt, který se stejnými architekty spolupracoval na rozšíření pojišťovny Helvetia Patria v St.Gallen nebo fotbalovém stadionu Allianz Arena v Mnichově. Jeho vlastní komentář k projektu Laban Dance Center zní: "Ztvárnění zahrady odráží vnitřní život budovy a do ní vštípených ramp. Narozdíl od prostorového konceptu klasické moderny - neutrální a stejnorodý - byl zde vyvinutý různorodý venkovní prostor. Snahou přitom bylo, docílit prostředky umělé topografie pro krajinu charakteristické kvalitu: průběžná a zároveň heterogenní. Zakřivením a vrásněním vznikl spojitý prostor s lokálními odlišnostmi - stejně jako v přirozené krajině, která svými pahorky a údolími vytváří nesmírně odlišná místa. Šikmé trávníkové plochy, které se slučují do geometrických pahorků, nabízejí různá využití jako travnaté schodiště, místo pro performanci ve smyslu typologie amfiteátrů. Modelace krajiny navíc umožnila, aby kontaminovaná půda odtěžená při stavbě nemusela být za vysokých finančních nákladů zlikvidována (Stavba vznikla na kontaminovaném pozemku opuštěného průmyslového skladiště, pozn. archiweb). Zřeknutí se snahy osázet parcelu stromy je odůvodněno ekologickými důvody: ohrožený ptačí druh Black Redstar by mohl být snadno pronásledován dravci číhajícími v korunách stromů".
Stavba získala v roce 2003 Stirlingovu cenu. Dostala se i mezi finalisty Ceny ministerského předsedy. Tony Blair ji označil jako "A design tour de force with a welcome regeneration message'. Se zřetelem na vkus současného premiérského páru ČR (t.č. Grossovi - pozn. archiwebu, i když Quimby nemá vkus o nic lepší) mě děsí pomyšlení, že by se podobné ceny za architekturu udělovaly i u nás.

Rudolf Laban (1879-1958), maďarský tanečník narozený v Rakousko-uherské monarchii, byl choreograf, teoretik a pedagog, který v roce 1938 emigroval před nacisty do Anglie. 1948 společně s Lisou Ullmann založil v Manchesteru Art-of-Movemet-Studio. 1972 převzala vedení školy Labanova bývala žačka Marion North. 1974 se studio přestěhovalo na New Cross v jižním Londýně nedaleko od dnešního centra. Současně byla škola pod vedením Američanky Bonnie Bird přetvořena na čistou Labanovu školu Laban Centre for Movement and Dance. Dnes projde školou ročně 350 studentů z více než 35. zemí. Rudolf Laban udělal velký pokrok na poli udělování stipendií tanečníkům, ustanovení choreografie (dance analysis) a systému hraného pohybu (Labanotation). Předtím sídlila škola v provizoriu kostela, k němuž byly dostavovány různá provizoria. Při prohlídce, ještě před soutěží, bylo architektům Herzog & de Meuron jasné: "Zdrojem inspirace budoucího návrhu budou atmosféra kostela, úžasná prostorová skladba 'Providuriums' a musí být nově vytvořeny v jiné formě. Postavíme opak běžné typologie školy".