VilLA NM

Víkendový dům leží na rozlehlém svažujícím se pozemku. Architekti ve svém návrhu programově využili přirozený spád pozemku. Jejich koncept spočívá v jednoduchém boxu, který se plynulé rozvíjí do dvou dalších objemů. Zatímco jedna polovina domu běží společně se svahem dolů, ta druhá se snaží odpoutat od země. Takto uvnitř vznikají různé prostorové anomálie. Pod druhou vznášející se polovinou domu vznikl venkovní přístřešek pro auta. Zdi domu se otáčejí kolem vodorovné osy. Ze svislé stěny se tak stává horizontální podlaha a naopak. Tento efekt je v domě ještě několikrát zopakován. Z kuchyně s jídelnou v přízemí vybíhá do obývacího pokoje rampa, odkud se nabízí panoramatický výhled do údolí. Po další rampě se člověk dostane na další úroveň, kde jsou ložnice dětí i rodičů. Technické instalace, koupelna, kuchyně a krb jsou seřazeny podél vertikální osy domu. Materiály tvoří beton a sklo zasazené do lehké kovové konstrukce.
Po dlouhých sedmi letech byl dům v březnu minulého roku připraven k nastěhování. O čtyři měsíce později získal Berkelův ateliér cenu 'Holandský architekt roku'. Ihned po dokončení si dům získal pozornost mnoha médií. Informoval o něm například prestižní The New York Times a časopis Wallpaper* ho zařadil mezi pět nejzajímavějších obydlí postavených v minulém roce.
Leo Tsimmer si však svého víkendového domu moc neužil. Náhodný kolemjdoucí totiž počátkem února nahlásil požár, který se několik místních hasičských jednotek pokoušelo zkrotit. Po tříhodinovém zápasu zbyla z domu jen ohořelá ocelová kostra. Příčinu požáru znalci dosud vyšetřují. (pš)

ViLA NM je rodinné letní sídlo situované v zalesněné kopcovité oblasti přibližně dvě hodiny jízdy od NYC. Ve dvacátých a třicátých letech minulého století byla tato severní část státu New York oblíbeným cílem privilegovaných vrstev. Světové proslulosti dosáhla během festivalu Woodstock v létě 1969. Následující roky obliba místa upadala, ale nyní po třiceti letech je oblast znovu otevřena pro novou výstavbu a získává na popularitě mezi mladými lidmi z NYC, kteří by rádi unikli ze shonu velkoměsta.
Dům leží na pozemku o 7000m² s úžasným 360º výhledem na lesy a louky. Svažující se pozemek byl využit k programovému a objemovému uspořádání domu. Jednoduchý krabicovitý tvar se rozděluje do dvou samostatných částí; jedna plynule sleduje severní svah; druhá se zvedá nad kopec, vytváří kryté parkování a rozděluje vnitřní uspořádání.
Objemový přechod tvoří soubor pěti paralelních stěn, které se otáčí podél horizontálních os z vertikálního do horizontálního směru. Ze stěn se stávají podlahy a naopak. Zaoblené plochy obstarávající tento přechod se v domě opakují celkem pětkrát. Typizací a prefabrikací těchto konstrukční části mohly být sníženy stavební náklady aniž by bylo ubráno na prostorových kvalitách interiéru. Vnitřní prostor rovněž těží z různého výškového uspořádání podlaží. Kuchyně s jídelnou ležící v přízemí jsou pomocí rampy spojeny s horním obývacím pokojem, výšková změna o 1,5 metru umožnila nádherný výhled do údolí. Podobná rampa spojuje obytnou část s ložnicí a dětskými pokoji ve druhém patře.
Veškeré provozní zázemí jako koupelna, kuchyně a krb je umístěno ve svislých osách domu. Toto uspořádání dovolilo uvolnit vnější stěny. Místnosti vyžadující větší soukromí jsou k exteriéru zčásti uzavřené. Všechny další místnosti jsou prosklené velkými okny.
Dům tvoří kombinace tmavého betonu a skla pokrývající lehkou kovovou konstrukci. Inteligentní přeměna geometrické formy a standardizace konstrukčních prvků umožnila hospodárnou výstavbu velice individuálního domu s výraznými prostorovými kvalitami.