Zlatý Beránek - Krajská knihovna v Pardubicích
rekonstrukce a dostavba
Spolupráce na interierech: Ing.arch. Pavel Šlejhar, Ing.arch. Filip Kándl
Rekonstruovaný dům i jeho dostavba se nachází v atraktivním prostředí historického jádra Pardubic. Cílem projektu bylo rozšířit provoz Krajské knihovny, zrekonstruovat při tom středověký dům u Zlatého beránka na Pernštýnském náměstí a dostavět proluku vedle budovy banky od architekta Gočára.
Rekonstrukce odstranila nevhodné stavební úpravy z druhé poloviny 20. století a obnovila původní dispoziční koncept, jehož centrem bylo schodiště. To je ztvárněno jako betonová monolitická struktura, vložená do prostoru schodiště původního. Odkryty a přístupné veřejnosti jsou všechny krásné a cenné místnosti starého domu.
Novostavba byla staticky výhodná pro těžké archivy. Její tvar vychází z poměrně komplikovaného urbanistického kontextu. Vertikální hmota archivů je doplněná oddělenou hmotou provozního schodiště, obě jsou zakončeny pultovými střechami, jejichž sklony odpovídají střechám okolním.
Starou a novou část propojuje dvoupodlažní prostor čítáren, otočený jižní prosklenou fasádou do útulného atria, severní stranou uzavřený původní středověkou křivolakou zdí. Ta svým tvarem kontrastuje zevnitř i zvenčí s ortogonální geometrií novostavby.
Použité materiály jsou vesměs tradiční – omítané stěny, stěrkované betony, kámen, dřevo, železo, něco málo skla…. Barevnost podporuje vztah starého a nového, vše je modelováno světlem.
Mezi stavbou a interiérem není hranice, koncept vznikl současně. Kromě židlí je všechen nábytek individuální.
 |
Rekonstrukce odstranila nevhodné stavební úpravy z druhé poloviny 20. století a obnovila původní dispoziční koncept, jehož centrem bylo schodiště. To je ztvárněno jako betonová monolitická struktura, vložená do prostoru schodiště původního. Odkryty a přístupné veřejnosti jsou všechny krásné a cenné místnosti starého domu.
Novostavba byla staticky výhodná pro těžké archivy. Její tvar vychází z poměrně komplikovaného urbanistického kontextu. Vertikální hmota archivů je doplněná oddělenou hmotou provozního schodiště, obě jsou zakončeny pultovými střechami, jejichž sklony odpovídají střechám okolním.
Starou a novou část propojuje dvoupodlažní prostor čítáren, otočený jižní prosklenou fasádou do útulného atria, severní stranou uzavřený původní středověkou křivolakou zdí. Ta svým tvarem kontrastuje zevnitř i zvenčí s ortogonální geometrií novostavby.
Použité materiály jsou vesměs tradiční – omítané stěny, stěrkované betony, kámen, dřevo, železo, něco málo skla…. Barevnost podporuje vztah starého a nového, vše je modelováno světlem.
Mezi stavbou a interiérem není hranice, koncept vznikl současně. Kromě židlí je všechen nábytek individuální.
0 komentářů
přidat komentář
