Židovské centrum v Mnichově

foto: Petr Šmídek, 2008

Hlavní myšlenkou našeho soutěžního návrhu bylo přirozeně začlenit židovské centrum do struktury města prostřednictvím veřejného prostoru. Veřejná charakteristicky místa a jeho otevřenost lze vnímat skrze sérii náměstí, cest a průchodů mezi budovami a jejich okolí. Jednotlivé objekty komunitního centra, hlavní synagogy a židovského muzea města Mnichova jsou ve vyvážené kompozici s vlastní autonomií. Synagoga, která v celém souboru představuje hlavní objekt, je orientována východním směrem a zůstává na veřejném prostranství osamocená. Synagoga se skládá z hrubého kamenného soklu, na němž je posazena filigránská ocelo-skleněná konstrukce. Podstavec, který obrazně upomíná na Šalomounův chrám v Jeruzalémě, vytváří dostatečně pevnou obálku pro modlitební místnost zastřešenou prosklenou lucernou složenou z jemné kovové sítě propouštějící do interiéru difúzní světlo.
Židovské muzeum města Mnichova představuje nejmenší objekt v celkové kompozici mezi synagogou a komunitním centrem, přebírá materiálovou dualitu synagogy a obrací ji v prosklené přízemí a uzavřenou horní část pro konání výstav. Z muzea vyzařuje napětí mezi křehkostí a masivností, mezi otevřeností a kompaktností. Objekt je zamýšlen k veřejným setkáváním, místu pro výměnu zkušeností a jako prostředník mezi všemi třemi budovami na náměstí.
Komunitní centrum je rozdrobené do různých hmot. Rozsáhlý stavební program, který musel být umístěn do dvou podzemních a šesti nadzemních podlaží, obsahuje centrum mládeže, kulturní centrum, slavnostní místnosti, jídelny, pečovatelskou službu a administrativní zázemí. Centrum se skládá z různých staveb a pojednaných odlišnými materiály, které ustanovují vzájemné propojení.
Pro obvodový plášť je použitý travertin různých profilů a forem: neopracovaný lomový kámen lemující sokl synagogy, leštěný kámen pro obklad horní části muzea a řezané desky zachycující světlo a stín na fasádách kolem vnitřních dvorů komunitního centra.