Nová synagoga v Drážďanech
První synagoga nestála v Drážďanech ani sto let. Když byla roku 1938 stržena, zmizelo nadobro z architektonické scény rané dílo nikoho menšího než Gottfrieda Sempera. Mladí pomníkoví specialisté ze Saarbrücken, kteří nakonec přesvědčili jasnou a překvapivou novou interpretací židovské sakrální stavby a odděleného spol. centra. Po Centru židovské obce v Duisburgu (Zvi Hecker) jsme na druhém konci Německa svědky zcela jiného výkladu tak citlivého programu.
Tito mladí architekti ze Saarbrücken si během krátké doby vypracovali výsadní postavení v realizacích památníků obětem nacismu a synagog. V roce 1994 postavili památník na frankfurtském Börneplatz, druhé místo v soutěži na mohučskou synagogu, památník deportovaných v Berlíně (2000) a naposledy vyhráli soutěž na nové mnichovské židovské společenské centrum.
K historii. Gottfried Semper se při navrhování synagogy rozhodoval mezi orientálním, byzantským, katolickým nebo protestantským pojetím sakrální stavby. Nakonec se rozhodl pro "Mischtyp", který spojuje byzantský oktagonál s romanizujícím západním stylem. Středověké synagogy byly stylisticky velmi blízké tehdejším románským, později gotickým katedrálám. Vznikl tak poprvé styl raného historismu s čistými plochami.
Po sjednocení Německa v roce 1990 a příchodu četných židovských Rusů, vznikla opět fyzická potřeba (morální byla již dávno před tím) zřídit novou synagogu. V roce 1997-98 se konala soutěž, kterou vyhrál Heinz Tesar, ale jak už nás život naučil, zakázku získal návrh z třetího místa od architektů Wandel Hoefer Lorch Hirsch (bývalí studenti z Darmstadtu).
Z původního Semperova pozemku ukradl trochu most, který byl postaven po roce 1945 a tak byl malý pozemek ještě víc zredukován na malý pruh se čtyřmetrovým převýšením.
K symbolice. Každý návštěvník nové synagogy se jako první ptá nato, co vedlo autory k tomu, že vyšroubovali hmotu o 1.8 metru mimo osu. Pokud se pozorně zahledíte do půdorysu bude vám vše jasné. Také vycítíte tu jednoduchost myšlenky čtyř čtverců o hraně 23 metrů. Dva čtverce jsou hmoty budov, těmi zbývajícími je čtverec platanového háje a skleněnými střepy vysypaný půdorys bývalé synagogy.
K vnitřnímu prostoru. Uzavřený kubus umožňuje přesnou režii světla a efektů. Mimo omezené denní světlo skrz strop a mléčně prosklený vstup výrazně dotváří vjem z prostoru na dlouhých kabelech zavěšené kovové válce svítidel. Oproti hmotnému kamennému kubusu natočená samotná svatyně s lavicemi a emporou pro ženy se neurčitě vznáší v prostoru "drátěné celty" (podobný motiv použili Allmann Sattler Wapner u své Herzjesu Kirche v Mnichově).
Tito mladí architekti ze Saarbrücken si během krátké doby vypracovali výsadní postavení v realizacích památníků obětem nacismu a synagog. V roce 1994 postavili památník na frankfurtském Börneplatz, druhé místo v soutěži na mohučskou synagogu, památník deportovaných v Berlíně (2000) a naposledy vyhráli soutěž na nové mnichovské židovské společenské centrum.
K historii. Gottfried Semper se při navrhování synagogy rozhodoval mezi orientálním, byzantským, katolickým nebo protestantským pojetím sakrální stavby. Nakonec se rozhodl pro "Mischtyp", který spojuje byzantský oktagonál s romanizujícím západním stylem. Středověké synagogy byly stylisticky velmi blízké tehdejším románským, později gotickým katedrálám. Vznikl tak poprvé styl raného historismu s čistými plochami.
Po sjednocení Německa v roce 1990 a příchodu četných židovských Rusů, vznikla opět fyzická potřeba (morální byla již dávno před tím) zřídit novou synagogu. V roce 1997-98 se konala soutěž, kterou vyhrál Heinz Tesar, ale jak už nás život naučil, zakázku získal návrh z třetího místa od architektů Wandel Hoefer Lorch Hirsch (bývalí studenti z Darmstadtu).
Z původního Semperova pozemku ukradl trochu most, který byl postaven po roce 1945 a tak byl malý pozemek ještě víc zredukován na malý pruh se čtyřmetrovým převýšením.
K symbolice. Každý návštěvník nové synagogy se jako první ptá nato, co vedlo autory k tomu, že vyšroubovali hmotu o 1.8 metru mimo osu. Pokud se pozorně zahledíte do půdorysu bude vám vše jasné. Také vycítíte tu jednoduchost myšlenky čtyř čtverců o hraně 23 metrů. Dva čtverce jsou hmoty budov, těmi zbývajícími je čtverec platanového háje a skleněnými střepy vysypaný půdorys bývalé synagogy.
K vnitřnímu prostoru. Uzavřený kubus umožňuje přesnou režii světla a efektů. Mimo omezené denní světlo skrz strop a mléčně prosklený vstup výrazně dotváří vjem z prostoru na dlouhých kabelech zavěšené kovové válce svítidel. Oproti hmotnému kamennému kubusu natočená samotná svatyně s lavicemi a emporou pro ženy se neurčitě vznáší v prostoru "drátěné celty" (podobný motiv použili Allmann Sattler Wapner u své Herzjesu Kirche v Mnichově).
0 komentářů
přidat komentář
