Zastřešení dvora Židovského muzea

Libeskindovo Židovské muzeum bezpochybně patří mezi nejzajímavější realizace, které se od pádu berlínské zdi ve městě postavily. Před třemi lety se muzeum dočkalo nového vstupního pavilonu pro organizované skupiny návštěvníků a v minulém roce zastřešil Libeskindův ateliér nádvoří budovy bývalého nejvyššího soudu od Philippa Gerlacha z roku 1735.
Myšlenka zastřešit nádvoří vzešla z potřeby muzea získat nový vícefunkční prostor pro restauraci, rozšířit vstupní část a vytvořit reprezentativní sál pro pořádání přednášek, koncertů a hostin. V zaskleném dvoře se může sejít až 500 hostů. Jen stěží přehlédnutelnou přístavbu lze využívat během celého roku, přičemž nádvoří si stále zachovává svoje kvality barokní stavby.
Libeskind při navrhování čerpal ze Sukkah (hebrejsky loubí, stánek nebo besídka) sloužících ke shromáždění během židovské oslavy Sukkot (odchod Židů z Egypta). Pavilon tvoří čtyři samostatně stojící svazky ocelových sloupů vynášejících prosklenou střechu a zavěšenou fasádu nabízející volné průhledy do zahrady za muzeem. Spodní část hlavní prosklené fasády se může v letních měsících zcela otevřít a propojit nádvoří s venkovním prostorem. Posezení na nádvoří i návštěva zahrady je bezplatné. Návštěvníci musí jen u vstupu do muzea podstoupit nezbytnou bezpečnostní prohlídku.

Nově zasklené nádvoří Židovského muzea v Berlíně vzniklo podle projektu s názvem “Sukkah“ od Daniela Libeskinda. Zasklení dvora je po vybudování skupinového vchodu v roce 2005 už druhým stavebním rozšířením muzea. Muzejní komplex na Lindenstrasse tvoří syntéza Libeskindovy moderní stavby s lesknoucí se stříbrnou fasádou a staré barokní budovy. Přistavěním skleněného nádvoří byla tato symbióza starého s novým ještě více posílena. Světlem zalitý dvůr má současně další význam. Motiv “besídky“ znázorňuje obraz společného shromáždění. Libeskindova klikatá forma v přeneseném významu odkazuje na napětí a přetržení německo-židovské historie.

“Sukkah“ od Daniela Libeskinda
Nová skleněná střecha o ploše 670 m² podporovaná čtyřmi svazky ocelových sloupů zakrývá historické nádvoří barokní stavby bývalého Collegienhaus. Konstrukce podpěrných sloupů přecházejících do sítě ocelových střešních trámů čerpajících inspiraci ve tvarech stromů. Daniel Libeskind založil svůj návrh na židovském svátku “Sukkot“, pojmenovaného podle chýší, v nichž po útěku z otroctví v Egyptě žili Izraelité během svého putování pouští do Země zaslíbené. Daniel Libeskind se nechal inspirovat společenským a komunikačním charakterem stánku, v němž se během konání slavnosti jí potrava. Prosklená fasáda, jejíž celou spodní část lze otevřít, směřuje do rozlehlé muzejní zahrady.

Zakomponování skla
Nádvoří se stávající starou budovou představovalo architektonickou výzvu. Skleněná konstrukce splňovala následující požadavky: nepřebíjí původní budovu – památkově chráněný Collegienaus postavený v roce 1735 – ale na druhou stranu svým měřítkem i výrazem působí vznešeně jako samostatná jednotka zapadající do souboru staveb. Prosklené nádvoří je tak snadno rozpoznatelné jako novější dostavba ke staré barokní budově, přesně jak si to úřady zodpovědné na ochranu historických památek přály. Skleněná střecha je s původní budovou strukturálně spojena pouze v několika málo bodech. Obě konstrukce mezi sebou odděluje prosklená mezera, která se na původní budovu napojuje v místech pod okapy a je z nádvoří jasně patrná. Autor návrhu popsal princip zastřešení nádvoří jako “samonosný stejně jako volně stojící stůl na čtyřech nohách.“

Ocel a sklo v nezvyklém tvaru
Skleněná dvorana je složitým stavebním projektem, který je zcela netradiční ve způsobu použití konstrukce i materiálu. Expresivní a asymetrická geometrie Libeskindova návrhu představovala pro inženýry i stavební firmy velkou výzvu. Použití oceli pro tento projekt je totiž velice neobvyklé: zatímco ocel běžně vynáší konstrukci v pravoúhlé nebo zakřivené geometrii, tak u zaskleného nádvoří se konstrukce složitě větví a vytváří spletitou korunu. Nosná konstrukce z legované oceli představuje jedno z nejneobvyklejších využití oceli v současné architektuře. Každou ze čtveřice rozvětvených ocelových svazků tvoří tři kmeny – silné ocelové sloupy. Jejich funkce je v první řadě statická – i v případě požáru – a obsahují v sobě technické rozvody. Ocelové svazky a střešní trámy si vyžádaly komplexní a na zakázku vyrobenou ocelovou konstrukci. Sloupy byly jednotlivě svařeny z ocelových plátů a, až na několik výjimek, byly na stavbu dovezeny už jako prefabrikáty. Střešní trámy byly na staveništi jen poskládány a sešroubovány ve své nynější výšce. Hmotnost sloupů (každý až šest tun) a výsečí střešních nosníků (až osm tun) si vyžádala nasazení stavebního jeřábu s únosností 200 tun.
Neobvyklé zalamování skleněné fasády jí dodává působivý dojem. Tohoto živoucího kontrastu je dosaženo za pomoci pouhých devíti druhů okenních tabulí usazených tak, aby každá mohla odrážet nadvakrát, zrcadlí Libeskindovu stavbu a stromy v muzejní zahradě. V souladu s přáním, které vyjádřily úřady odpovědné za ochranu historických památek, byla vytvořena co největší průhlednost nové konstrukce. Na fasádu bylo vybráno vysoce transparentní bílé sklo s antireflexní vrstvou na vnitřní straně. Výsledkem je světlem zalitý prostor se spoustou odrazů; lehkost a průhlednost místa zesiluje dojem tvořený volně stojící stavbou vloženou na nádvoří.

Místo konání oslav s novými pohledy
Zasklené nádvoří dodalo muzeu další místo, kde se mohou celoročně konat společenské akce jako jsou naučné semináře, koncerty, divadelní představení a slavnostní recepce až pro 500 hostů. Prostor navíc slouží jako rozšíření vstupní oblasti a k usnadnění pohybu návštěvníků po muzeu. Nová prostor leží jen několik kroků od hlavního vstupu a stávajícího zázemí včetně šatny, pokladen a muzejní restaurace. Židovské muzeum v Berlíně zaznamenalo od svého otevření v roce 2001 vysoký počet návštěvníků (dodnes přes 4 miliony), a proto také při pořádání různých kulturních a vzdělávacích programů pravidelně naráželo na svoje kapacitní limity. Zasklené nádvoří tak nabídlo nezbytné, přiměřené a architektonicky zajímavé řešení, které muzeu umožní jeho další rozvoj.

Židovské muzeum v Berlíně