Vltavská filharmonie - soutěžní návrh

Anotace návrhu

Topografie a terasy
Území je přeměněné v plynulé výškové řešení navazující na své okolí a vystupující na parkovou plošinu nad Vltavou. Z plošiny se sklápí směrem k vodě. Budova se svým okolím komunikuje vrstvami teras, které navazují jak na bezprostřední okolí, ale i na vzdálenější krajinnou strukturu. Nová topografie území a výrazné terasy budovy Vltavské filharmonie slavnostním způsobem poukazují na mezinárodní význam lokality a zároveň vytvářejí protipól Vyšehradu, který stojí proti proudu na druhé straně města.

Návrh ve vztahu k požadavkům a cílům Soutěže
Lokalita rovnocenně náleží bezprostřednímu sousedství, čtvrti, městu, řece, národu či mezinárodnímu společnosti, která se žije hudbou. Místo, které v současnosti postrádá charakter a není místem jako takovým, by se mělo v nejlepším slova smyslu stát místem místní, národní a mezinárodní identifikace, místem, které umožňuje rozmanitost, místem, s kterým se lze plně identifikovat, místem přístupným a vetkaným do městské struktury a v neposlední řadě místem kulturní výjimečnosti. Místem, které se stane jednou z perel „perlového náhrdelníku“ významných pražských kulturních budov s jejich otevřenými prostory podél řeky Vltavy.

Téměř dostupná pěšky ze Starého Města, lokalita v první řadě potřebuje vyřešit významnou dopravní zátěž. I s ohledem na dlouhodobý urbanistický a dopravní rozvoj by řešené území mělo být napojeno na nejbližší okolí a městskou strukturu kvalitním urbanistickým a městotvorným řešením, např. bez pěších nadchodů a podchodů.

Svým otevřením a propojením s Vltavou získává území svojí novou kvalitu a identitu. Ta je dosažena na lokální úrovni plochami pro rekreaci v rámci řešení nábřeží a v širším kontextu se projevuje prostřednictvím dialogu nové architektury s městskou strukturou a krajinným prostorem podél Vltavy. Zde se architektura uplatňuje archetypálními tématy jako jsou topografie a terasa, horizontála a horizont. Ty ovlivňují městský a krajinný prostor a umožňují průnik veřejného prostoru hluboko do nitra budovy. Díky rozmanitosti aktivit je budova přístupná na všech úrovních, je průhledná a propojená s městem. Zároveň je vyvýšená a nápadná svou polohou a fyzickou přítomností na řece.

Urbanistické řešení (včetně koncepce dopravy a napojení objektu na okolní infrastrukturu)
Návrh tvaruje a otevírá prostor souvislým plynulým výškovým řešením, které se zvedá na severu od přednádražního prostoru a míří jižním směrem dolů na úroveň Vltavy. Objem budovy zaujímá východní část pozemku a uvolňuje západní část prostoru pro městskou zeleň směrem ke Starému Městu. Tento prostor, který je chráněn před ruchem dopravy, otevírá výhled na řeku a plynule k ní přichází ve tvaru amfiteátru/ divadla pod širým nebem.

Na všechny světové strany budova adekvátně reaguje na podmínky okolí a dotváří různorodé městské prostory v souladu s konkrétním měřítkem daného prostoru. Směrem na východ je mezi železničním náspem a budovou vytvořen obslužný dvůr s přímým umístěním logistických provozů a vjezdu automobilů (podzemní parkoviště, zásobování) do budovy filharmonie. Na severu, v interakci s novým nádražím, stanicí metra a tramvajovou zastávkou, budova tvoří živé městské náměstí a spojuje budovu filharmonie s budoucí novou čtvrtí a s objekty MHD. Plocha zeleně na západ slouží nejen jako místní rekreační plocha, ale také propojuje Vltavskou filharmonii s přilehlými čtvrtěmi a centrem města, zatímco vltavské terasy orientované na jih komunikují s okolní krajinou a symbolicky zdůrazňují národní a mezinárodní význam místa a budovy.

Nová topografie lokality spojuje všechny výškové úrovně do souvislé základní roviny bez pěších podchodů a nadchodů. Díky zklidnění dopravy na severní straně řešeného území vzniká nové prostranství/ náměstí, které vizuálně, ale I fyzicky propojuje oblast Holešovice-Bubny-Zátory s řekou Vltavou. Samotná budova se svými veřejně přístupnými terasami tento vztah významně posiluje.

Bezbariérová prostupnost lokality pěšími z přilehlých čtvrtí a nového náměstí na sever od řešeného území, nové vazby na MHD, ale i nový atraktivní přístup k Vltavě je umožněn novou organizací dopravy a jejím umístěním pod navrhovanou budovou do tunelu (viz dopravní koncepce). Zásobování a vjezd do podzemní garáže je rovněž situován pod budovou filharmonie. Naopak cyklotrasy jsou vedené místy s atraktivními výhledy nad nově navrhovaným přístupem k řece.

Řešení veřejného prostranství a nábřeží
Zatímco severní předprostor ve formě dlážděného náměstí se nachází v původní výškové úrovni (výstup ze stanice metra), nový park na západě je cca o výšku podlaží výše, čímž je chráněný před ruchem z dopravy. Z této výškové úrovně je pak veden vstup do hlavního foyer Vltavské filharmonie směrem od západu a z centra města. Svým charakterem městského parku a vhodnou prostorovou orientací park umožňuje panoramatické výhledy na řeku. Svým uspořádáním může fungovat jako plocha pro individuální rekreaci, ale může sloužit i jako ideální místo pro pořádání různých kulturně-společenských akcí. Jeho atraktivitu výrazně zvyšuje fakt, že se jako velký amfiteátr pod širým nebem svažuje směrem k Vltavě. Na úpatí tohoto venkovního hlediště je navrženo nové přístaviště, které lze využít i jako jevištní prostor na vodě nebo v její blízkosti. Kromě veřejného výtahu, který je v návaznosti na původní historickou situaci umístěn v patě přestavěného podstavce sousoší na předmostí Hlávkova mostu, je nábřeží veřejně přístupné také pomocí plochého rampového systému, který je součástí bezbariérového řešení nábřeží a přirozeně tak dotváří architekturu Vltavské filharmonie. Drobné doplňkové stavby, jako např. kiosek, jsou integrovány do konstrukcí ramp a rozšiřují nabídku zařízení pro veřejnost. Široká vykonzolovaná veřejně přístupná terasa Vltavské filharmonie vytváří přirozené přestřešení tohoto rampového prostoru. Terasa rovněž navazuje na městský předprostor na severu území a poskytuje návštěvníkům doplňkových služeb (např. restaurace) možnost výhledu na město a řeku s Pražským hradem v pozadí.

Konstrukce vykonzolovaných teras a přístupových ramp s přístavními moly umístěnými s odsazením od břehu řeky náležitě respektují požadavky na protipovodňovou ochranu.

Nový park je koncipován jako zelený podstavec, na kterém stojí nová budova Vltavské filharmonie. Jeho horizontálnost ve formě vyvýšené platformy ho odděluje od hluku ulice pulsujícího města. Jeho identita a síla jako nového trojrozměrného obrazce ve městě je na jeho obvodu vyjádřena souvislým ohraničením hranolovitě střižených lip. Podobně jako ve francouzských městských parcích, jako jsou např. Tuileries, formálně rámují „tvář“ parku, zatímco za sebou skrývají svět měkkosti. Rampy a schodiště umožňují pohodlnou cirkulaci východ-západ a slučují dualitu mezi vyvýšeným belvederem a propojením pro pěší a cyklisty.

Na severu se park identifikuje spíše jako městské náměstí kolem kruhového vodního prvku naproti vchodu do filharmonie. Působí radostným a slavnostním dojmem jako vyvýšený bazén v Pompidou Center v Paříži. Průběžná lavička kolem vodního prvku plus další lavičky pod stromy zvou ke společným setkáním všech generací. Náměstí poskytuje také prostor k relaxaci pro návštěvníky, kteří odcházejí z koncertu ve Vltavské filharmonii.

Směrem na jih zve návštěvníky k relaxaci velkorysý otevřený trávník s několika rozptýlenými stromy. Amfiteátr pod širým nebem, který sestupuje k řece, má bíle kvetoucí vícekmenné třešně rozptýlené ve stupních tak, aby byl potlačen pocit monumentality. Zároveň poskytují ostrůvky stínu pro diváky během pořádaných akcí. Třešně jsou vysazeny v pásech trávy, které sestupují společně se stupni amfiteátru.

Dopravní řešení

Principem dopravního návrhu je prioritní snaha odstranit z exponovaného prostoru okolí budovy Vltavské filharmonie kapacitní automobilovou dopravu vedenou povrchově po nábřeží Kpt. Jaroše při současném zachování všech kapacitních požadavků a limitů stanovených v kapitole 2.6 Limity využití území.
Dopravní návrh pracuje dle zadání s doporučeným zrušením severovýchodní vratné rampy, navíc ale i se zrušením západní připojovací rampy z třídy Kpt. Jaroše na Hlávkův most a zejména pak i se zrušením klíčového východního pravého sjezdu z Hlávkova mostu na Bubenské nábřeží. Tento sjezd je plně nahrazen kapacitním dvoupruhovým levým odbočením do severozápadní rampy, která tak umí nahradit obě rušené větve křižovatky a navíc nabízí oproti zadání přenést i část zátěže z Hlávkova mostu na třídu Kpt. Jaroše ve směru západním.

Návrh dopravního řešení plně respektuje celkovou dopravní koncepci a principy navržené v Územní studii Holešovice-Bubny-Zátory (P09.1). V rámci soutěžních podmínek byla stanovena okolní komunikační síť jako doporučující, případně jako důrazně doporučující. Tyto doporučení navazovali na závěry dopravní studie předpolí Hlávkova mostu, příloha P09.2. Z této studie jasně vyplývá, že s variantou vícepruhových světelně řízených křižovatek se vůbec neuvažovalo (viz. bod 7.2. textové části této studie). Vzhledem k tomu, že přímá rampa mezi Hlávkovým mostem a ulicí kpt. Jaroše velmi výrazně a především negativně ovlivňuje možnosti návrhu, bylo v předloženém návrhu prověřeno právě i ze studie nedopracované řešení - s vícepruhovým uspořádáním na světelně řízených křižovatkách. Logika návrhu nás přivedla k závěru, že pro takto významnou stavbu je vhodnější upravit komunikační skelet (při současném zachování všech kapacitních požadavků), než ponechat v tak významném potenciálu území výrazně neměstotvorný prvek, jakou je rampa mimoúrovňového křížení.

Návrh uvažuje se sestavou dvou vzájemně koordinovaných světelně řízených křižovatek. Křižovatka s ulicí Bubenská byla vyhodnocena jako kapacitně limitní, proto pro ni bylo zpracováno i kapacitní posouzení . Z tohoto posouzení křižovatka vyšla jako kapacitně vyhovující. Dokonce v této křižovatce bylo ponecháno i cca 40% dopravy z již dříve zrušené vratné severovýchodní rampy. Kapacitní posouzení bylo standardně řešeno se statickým výpočtem pro rovnoměrné celodenní intenzity, převzaté z databáze TSK. V dalším stupni projektu se předpokládá, že by se tato SSZ navrhla s dynamickým řízením, zohledňující denní výkyvy a směrovost dopravy. Uspořádání dopravního skeletu na severním předpolí Hlávkova mostu pak dává možnost mimo jiné i posun sousoší od Jana Štursy blíže k původní historické poloze.

Vlastní budova Vltavské filharmonie je dopravně napojena na ulici kapitána Jaroše pomocí samostatných odbočovacích a připojovacích pruhů, vedených v tunelu. Ve směru od ulice Argentinská je jako první napojen zásobovací dvůr a obslužná komunikace podél železnice, která slouží pro průjezd na předjezd VIP hostů, dále pro příjezd účinkujících, pro stání přenosových vozů a případně zájezdových autobusů. Stejně tak tato propojka slouží k odjezdu vozidel zásobování. Linkové autobusy MHD č.156, 905 a 911 jsou v severní části území vedeny po tramvajovém tělese. Dále ve směru do centra je v tunelu kpt. Jaroše napojena hromadná garáž objektu s kapacitou cca 300 stání, která je situována ve dvou podzemních patrech, s dostatečně kapacitní dvojitou sestavou závorového systému, umístěnou po odbočení za vjezdem.

Tramvajová trať z Antonínské ulice je dle zadání vedena povrchově do úrovňové křižovatky se SSZ a dále pokračuje do předprostoru vestibulu metra i koncertního sálu a rovněž jižního vestibulu nádraží Praha-Bubny. Podél ulice Bubenská je navržen parkovací pruh pro taxi a stání K+R.
Pěší napojení budovy je umožněno přímo z vestibulu metra i ze zastávek TRAM, dále z úrovně nového náměstí, které vytváří výrazný veřejný prostor. Náměstí je přímo propojeno s náplavkou a nábřežím pomocí amfiteátrového schodiště, překlenutého přes zatunelovaný úsek ulice kpt. Jaroše.

Cyklisté jsou přes území vedeni na hlavních komunikacích v samostatných cyklopruzích, dále po souvislé trase A1 podél Vltavy na výškové kótě 187,00, kde v prostoru amfiteátru prochází trasa rozšířenou podestou středem schodiště. Ze směru od Hlávkova mostu i od Antonínské a Bubenské ulice jsou cyklisté vedeni přes prostor náměstí, odkud jsou v rámci ramp pod loubím objektu vedeni až na hranu Negrelliho viaduktu, kde se od severu připojuje cyklotrasa A6. Zde je pak možnost pokračovat dále podél Vltavy na oba směry.

Architektonické a materiálové řešení, koncepce návrhu
Topografie krajinářského řešení je umocněna a zároveň transformována v rámci objemu budovy Vltavské filharmonie do vrstev široce vyčnívajících horizontálních teras. Tyto terasy vytvářejí lodžie a otevřené prostory, které na různých úrovních reflektují okolní zástavbu a krajinu stejně jako různá měřítka volně stojících okolních budov na všech světových stranách.

Navrhovaná topografie tvoří dvě úrovně přízemí. Nižší úroveň je na severu propojená se vstupem do metra, navazuje na vstup do foyer a kreativního Hubu a také bistra. Na východě umožňuje přístup pro učinkující a pro zásobování budovy. Od silničního tunelu je ve stejné úrovni situován i vjezd pro parkování návštěvníků. Druhé, zvýšené přízemí je orientováno na západ do navrhovaného městského parku. Hlavní foyer je odtud přístupné velkorysou lodžií umístěnou přes celé západní průčelí budovy. Prostory pro veřejné služby a aktivity jsou umístěny za hlavním foyer. Kreativní Hub se nachází na severu jako živé místo směrované k nedalekému plánovanému náměstí. Jižně od hubu je z přízemí přístupný malý sál, nad nímž je situován hlavní sál. Víceúčelový a společenský prostor se nachází v úrovni přízemí na jižní fasádě s výhledem na řeku Vltavu. Nad víceúčelovým prostorem je umístěná restaurace, která je přístupná i z venku a která umožňuje přístup na venkovní terasu, kde jsou umístěné stromy a z které jsou k dispozici výhledy podél břehu Vltavy směrem k Pražskému hradu. Vnitřní prostory orientované na východ jsou situovány za touto veřejnou zónou. Alternativně schodiště, eskalátory a výtahy umožňují vertikální pohyb v prostorách foyer. Vertikální komunikace je ukončena ve foyer hlavního sálu, do kterého je přístup hlavně z horní úrovně. Z dálky viditelné jako městská dominanta, foyer obepíná objem hlavního sálu a ze všech stran se otevírá na velkou střešní terasu s restaurací orientovanou na západní stranu s výhledem na Pražský hrad. Terasa i restaurace jsou zcela samostatně přístupné po venkovních schodištích i výtahy jak od vchodu, tak i od výstupu z metra v rámci severního prostranství.

Tektonika vykonzolovaných teras definuje strukturu a vzhled budovy. Jako ploché desky z recyklovaného betonu spočívají na stěnách koncertního sálu a na řadě velmi štíhlých podpor v rámci fasády. Tyto podpory fungují jako primární konstrukce, ale zároveň slouží jako fasádní sloupky zasklení a pokračují svisle dolů v interiéru budovy a ovlivňují uspořádání prostoru foyer. V prostoru parteru jsou terasy podepřené mohutnými zděnými sloupy, které dodávají průčelí fasády výrazný rytmus, kterým na sebe upozorňují a poukazují skoro až na jejich sochařskou formu. Sloupy svými velkými průřezy umožňují výsadbu stromů na terasách. Zdvojením sloupoví na západní a severní straně jsou zvýrazněné hlavní vstupy a polohy hlavního a malého sálu v rámci urbanizovaného prostoru.

Robustní sloupy a vnější architektonické prvky jsou vytvořeny ze stejného českého kamene - světlé mrákotínské žuly, kterou Plečnik použil i na Pražském hradě. Kámen dále pokračuje do interiéru budovy jako podlaha ve foyer. Odolnému materiálu ve venkovních prostorách kontrastuje rozmanitá škála rostlin a vodních prvků a v budově také hra světla prosklených fasád. Tyto fasády využívají hloubku sloupů k zastínění barevných skleněných tabulí, které se ve dvou úrovních překrývají v odstínech modré, žluté a zelené a poukazují tak na výraznou českou sklářskou tradici. Za denního světla jejich vzhled připomíná řeku a stromy. V noci umožňují fasády vyzařovat hřejivé tóny javorových a ořechových dřev na objemech koncertních sálů, které díky tomu uvnitř působí jako velký hudební nástroj.

Koncepce a řešení akustiky, včetně popisu technického řešení budovy a aplikovaných opatření pro zamezení šíření vibrací a hluku
Hlavní sál s 1800 sedadly architektonicky navazuje na formát „vineyard“ s publikem obklopujícím jeviště ze všech stran a díky tomu vytváří silnou intimitu a sdílený zážitek a komunikaci mezi publikem a účinkujícími na jevišti. Akusticky design kombinuje ty nejlepší prvky z typologie “vineyard” a “shoebox”, aby bylo dosaženo akustiky výjimečné mezinárodní kvality. Akustika byla navržena tak, aby poskytovala dlouhý, obklopující, teplý dozvuk kombinovaný se silným, jasným a přítomným zvukem od hudebníků, kde je každý detail a každá simultánní hudební linka jasně slyšet a lze jí snadno sledovat.

Důležitými faktory akustické kvality jsou jak dostatečný objem místnosti (cca 28 000 m3), tak – velmi důležité – velkorysá výška (22 m v nejvyšším místě stropu), aby zvuk mohl rezonovat a doznívat nad publikem, což vede k otevřenému, vzdušnému a nekomprimovanému zvuku. Velký objem přes 15 m3 na osobu odpovídá pařížské filharmonii a sálu dánského rozhlasu v Kodani a zajišťuje, že při EDT v průměru 2,0 sekundy bude dosaženo dostatečně dlouhé RT 2,2 sekundy. Vzdálenost k nejvzdálenějšímu sedadlu je 30,5m, což vede k předpokládané průměrné akustické síle 4 dB a více než 2 dB pro nejvzdálenější sedadla – hodnoty odpovídající nejlepším koncertním sálům na světě. Žádná sedadla nejsou přetažená balkóny, což znamená, že každé sedadlo bude obklopeno dozvukem.

Navržený sál je užší než typický “vineyard” sál a zahrnuje několik dělících stěn a balkónových průčelí, které směrují časné odrazy zvuku směrem k publiku a hudebníkům, aby se zvýšila síla a přítomnost zvuku. Plochy kolem pódia jsou nakloněny tak, aby směrovaly zvuk od hudebníků, aby se přenesl až do posledních řad. Boční odrazy k publiku jsou generovány akusticky optimalizovanými balkónovými čely a také architektonicky integrovanými odrazovými „policemi“ začleněnými do povrchových úprav horních stěn. Tyto odrazy vytvářejí poutavý, prostorný a vyvážený zvuk pro všechny členy publika.

Ostatní časné odrazy jsou generovány do všech částí pódia a hlediště pomocí zavěšených odrazových ploch (markýz). Markýzy v kombinaci s odrazovými “policemi” a balkónovými čely kolem pódia poskytují křížové komunikační odrazové cesty pro optimalizaci sluchových podmínek na pódiu pro hudebníky. Tímto způsobem mohou hudebníci jasně slyšet sami sebe a jeden druhého a podávat nejlepší výkon.

Pódium o šířce přes 20 m na hraně pódia, hloubce 13 m a ploše přes 250 m2 odpovídá jiným kvalitním mezinárodním koncertním pódiím a je dostatečně velké i pro ten nejobsáhlejší repertoár, jako jsou Mahlerovy symfonie s až 120 hudebníky. Flexibilní motorizovaný zdvižný systém je zakomponován spolu se čtyřmi vstupy na pódium, dostatečně širokými pro pohyb piana. Novinkou sálu je možnost průběžného sborového sezení: inspirováno pódiem a sborovými sedadly v berlínské filharmonii a v Concertgebouw Amsterdam. Odstranění dělícího balkonu umožňuje orchestru a pěveckému sboru stát se skutečně jedním hudebním tělesem. Varhany jsou umístěny centrálně za sborem na „tradičním“ místě, což zajišťuje optimální rovnováhu a prostorovou soudržnost mezi orchestrem, sborem a varhanami.

Pro rozšíření rozsahu akustické dokonalosti, snížení doby dozvuku a zlepšení akustické čistoty pro zesilované a cross-over performance se mohou flexibilně měnit polohy variabilních akustických banerů a tak pokrýt významnou část vnějších stěn.

Malý sál je navržen na rozdíl od hlavního sálu jako vysoce flexibilní “shoebox”. Motorizované podlahové panely s flexibilním sezením mohou být uspořádány tak, aby vytvořily rovnou podlahu pro zkoušky orchestru, koncové pódium pro komorní hudbu nebo centrální pódium s okolním publikem. Velkorysá výška a objem (12 000 m3) zajišťují dostatečně dlouhý a silný dozvuk pro různá použití včetně varhan, zatímco ochozy a balkónová čela poskytují časné odrazy zpět dolů do hlavního patra. Stejně jako v hlavním sále zde byla integrována variabilní absorpce pro snížení dozvuku a hlasitosti pro další předpokládaná použití, jako jsou rauty a zesilované performance.

Akustika ostatních prostor v budově byla navržena podle mezinárodních standardů kvality. Ve foyer, konferenčních místnostech a zkušebnách jsou plánovány dostatečné plochy pro pohlcování zvuku, aby byla zajištěna optimalizovaná akustika přizpůsobená každému použití. V zákulisí bude adekvátně akusticky ošetřena každá místnost, kterou budou hudebníci využívat k rozehrávce nebo zkoušce, včetně šaten a chodeb.

Zvláštní výzvou projektu Vltavské filharmonie je ochrana prostorů pro hudební představení před venkovním hlukem a vibracemi a také zvuková izolace mezi zvukově náročnými prostory navzájem. Návrh izolace je podrobněji popsán v kapitole o konstrukčním řešení. Obecná snaha je izolovat každé místo nezávisle, protože tím jsou chráněné sály jak před vnějšími zdroji hluku, tak mezi sebou, aby bylo zajištěno plné paralelní použití s ​​hlasitou i zesílenou hudbou přes 100 dB na jednom místě a tichými podmínkami pro nahrávání na jiných místech. Návrh izolace je založen na osvědčených řešeních z předchozích projektů, které lze postavit nákladově efektivně a spolehlivě s minimálním rizikem vzniku akustických mostů. Izolační nárazníkové zóny kolem sálů současně umožňují realizaci tichého větracího systému tím, že poskytují dostatečný prostor pro velké průřezy vzduchotechnických kanálů s nízkou rychlostí vzduchu, tlumiči a akustickými komorami. Ticho je to, na čem je hudba postavena, a absence hluku na pozadí je nedílnou součástí akustické kvality.

Konstrukční řešení vč. statického schéma a řešení obvodového pláště
Vysoké akustické požadavky projektu jsou dosaženy kombinací řešení. Oba sály jsou akusticky a konstrukčně odděleny od zbytku budovy. Spodní stěny a sloupy obou sálů jsou uloženy na elastomerových ložiskách a rozšířených betonových podstavcích – ty jsou nutné pro snížení pnutí v elastomerových ložiskách. Všechny okolní desky nejsou pevně spojeny s obvodovými stěnami hal, ale sedí na konzolách s dalšími elastomerovými dilatacemi. Dvojitý charakter obou sálů s vnitřní a vnější stěnou dále umocňuje zvukovou izolaci. Prostor mezi oběma stěnami bude využit pro přenosové a obslužné trasy MEP a pro údržbu.

Vnějšími zdroji hluku jsou tramvaj na západě a severu, podzemní automobilová komunikace procházející v tunelu pod budovou na jižní straně, nadzemní železnice na východě a provoz metra pod budovou. Případný přenos vibrací z tramvajových tratí nebo vyvýšené železnice do budovy bude eliminován dilatací základů budovy od základové spáry elastomerovými deskami. Ty by měly eliminovat i jakékoli potenciální vibrace z nákladní a osobní automobilové dopravy na okolních silnicích. Pro stanovení potřebného rozsahu a typu elastomerů budou provedena další lokální měření. Vibrace z vozovky pod budovou budou zcela odděleny plovoucí železobetonovou deskou jako tvrdým a pevným podkladem pro asfalt vozovky. Plovoucí deska bude sedět na souvislé základové desce budovy, což zajišťuje vyrovnání zemního tlaku a snižuje riziko nerovnoměrného sedání.

Na západní straně je vytvořen prostor pro plochu parku, který vyžaduje rozšíření konstrukce suterénu nad podzemní tunely metra. Aby byly tunely chráněny před jakýmkoliv přitížením a sedáním a aby byla zajištěna dostatečná akustická izolace, bude nad tunely postaven průběžný podzemní most. Pomocí bezvibrační technologie vrtání budou instalovány dvě řady pilot, každá na jedné straně tunelu. Zemina bude odtěžena do hloubky 2,5 m nad tunelem metra. Poté se piloty překryjí vrstvou podkladního betonu a na ní se instalují 2,5m vysoké betonové nosníky se startovací výztuží pro připojení k následné desce. Prostor mezi trámy se zasype zhutněným zemním materiálem. Nad touto konstrukcí bude zhotovena železobetonová deska. Tato mostní konstrukce poskytne základ pro západní část budovy a suterén s minimálním rizikem pro stávající podzemní tunely metra. Most a budova budou odděleny vrstvou elastomerových desek, aby se eliminovaly škodlivé vibrace z podzemních souprav metra.

Pro funkci a charakter stavby je železobetonová konstrukce nejlepším řešením. Byly prověřovány možnosti s obnovitelnými přírodními zdroji, jako je dřevo, ale nebyly shledány jako vhodné pro takovou budovu pro takovou předpokládanou dobu životnosti. Místa s velkými rozpětími jsou navrhované pomocí ocelových konstrukcí kvůli vhodnějším vlastnostem oceli pro takové použití. Ke snížení uhlíkové stopy je možné dospět řadou opatření. Použití popílku jako náhrady cementu má asi největší dopad. Dalším významným dopadem je lokální výroba s kratšími zásobovacími cestami. Použití recyklovaného betonu je rovněž možností, zatím ale nepříliš prověřenou. Doporučuje se proveditelnost použití recyklovaného betonu alespoň prověřit.

Stabilitu konstrukce a celistvost budovy zajišťují dva velké hudební sály, které působí jako obrovské membrány a poskytují dostatečnou boční stabilitu. Další betonová jádra a šachty rozmístěné po půdorysu budovy pomáhají rovnoměrně rozložit síly do základové konstrukce. Vertikální síly jsou přenášeny kombinací betonových stěn a sloupů, které sahají až k základové konstrukci všude tam, kde je to možné. Vzhledem k povaze budovy s různými místnostmi, s různými funkcemi a dopravními plochami v suterénu a pod budovou bude vyžadováno několik konstrukčních transferů na úrovni suterénu.

Ocelové vazníky o výšce cca 4 m s nabetonovanou deskou při horním líci překlenují hlavní sál. Ve vaznících budou umístěny portálové lávky, které budou umožňovat obsluhu MEP zařízení a multimediálních prvků shora. Vazníky budou tvořit i základnu pro zavěšení akustického vnitřního pláště v pravidelném rastru. Střecha menšího sálu bude řešena spřaženou deskou, tvořenou ocelovými nosníky s betonovou deskou nahoře. Všechny ostatní střechy jsou navrženy jako ploché železobetonové desky s průměrným rozpětím 8m, v některých místech maximálně 11m.

Podlažní desky jsou ploché desky poskytující maximální flexibilitu v kombinaci s vlastnostmi splňujícími požadavky na vibrace a akustiku. Větší rozpony vnitřních místností budou řešeny Pi-deskou, betonovými deskami s průvlaky v pravidelných rastrech. Kompozitní desky s ocelovými nosníky jsou možností jak minimalizovat konstrukční výšku. Dlouhé konzoly na terasách vyžadují 45 cm silnou odlehčenou desku.

Všechny konstrukční stěny v budově jsou železobetonové stěny, které poskytují vynikající stabilitu s téměř nulovými bočními pohyby. Mnoho stěn bude navrženo jako vysoké trámy, které mohou překlenout velké rozpony mezi sloupy a vytvořit tak větší otevřené prostory. Všechny sloupy v objektu jsou železobetonové. Charakteristické sloupy kolonády jsou tvořeny betonovými stěnami tloušťky 20 cm s dutým jádrem. Spodní část sloupu se používá jako betonová hlavice pro usměrnění zatížení do menšího sloupu o úroveň níže. Horní část sloupu bude sloužit jako květník pro stromy na terasách.

Suterén je navržen s použitím voděodolného betonu a tomu odpovídajících detailů. Obvodová stěna a základ jsou železobetonové. Stěny mají tloušťku 35 cm, přičemž základ bude vyžadovat tloušťku minimálně 70 cm s lokálními zesíleními.

Provoz a funkční vazby, scénář prohlídkové trasy budovy

Návrh je charakterizován svými vnějšími a vnitřními vazbami.
Organizace vstupů umožňuje přístupnost místa 24 hodin denně s možností samostatného otevírání různých zón, např. restaurace, střešní terasy a kreativní centrum.

Architektura je navržena tak, aby si uchovala svoji nadčasovost a dlouhověkou hodnotu jak po konstrukční stránce, tak i svým vzhledem. Kromě vysoké kvality konstrukčního řešení a robustnosti konstrukce poskytují typová patra, s konstrukční výškou 4 m, vysokou míru flexibility i pro budoucí potenciální požadavky na změny. Flexibilitou se vyznačují i fasády s rozmístěnými ventilačními okénky. Obecně budova svými kvalitními, odolnými a znovupoužitelnými materiály představuje “materiálovou banku”.

Průchod budovou je dramaturgicky definován silnými vztahy k vnějšímu okolí a k novým rozmanitým výhledům na město.

Vysoce atraktivní střešní terasy jsou zcela přístupné z foyer i z exteriéru. Dvě různé restaurace propůjčují terasám různou atmosféru. Terasa před restaurací na řece má spíše lidovější atmosféru a je přímo přístupná z náměstí u nádraží na severu nebo z nového parku po schodišti a výtahem i mimo otevírací dobu filharmonie. Horní terasa a její restaurace mají exkluzivnější charakter a jsou rovněž volně přístupné z exteriéru po schodech a dvěma výtahy u vstupu do metra ze severního předprostoru bez ohledu na hlavní otevírací dobu.

Energetické a technologické řešení, větrání a vnitřní klima, větrání a vnitřní klima, TZB/ MEP, včetně popisu udržitelnosti a ekologičnosti navrženého řešení
Vltavská filharmonie bude bezuhlíkovou budovou bez nutnosti dodávky fosilních paliv pro její provoz. Primárními zdroji energie bude voda z řeky Vltavy, energie z bezuhlíkových energetických zdrojů v síti a solární fotovoltaické panely na střeše budovy. Voda z Vltavy bude do objektu napojena přes výměníky tepla. Tepelná čerpadla vodního zdroje budou z této vody vyrábět energii pro vytápění a chlazení a ukládat ji do zásobníků pro budoucí využití dle požadovaných spotřeb. V celé budově budou použita nízkoteplotní topná a chladící tělesa, vzduchotechnické systémy a sálavé podlahy, aby se maximalizovala účinnost systémů. To bude doplněno rekuperací tepla a chladu ze všech systémů budovy včetně ventilačních systémů v hlavních sálech, kuchyních, IT místnostech atd.

Spotřeba energií bude minimalizována vysoce účinnou konstrukcí pláště budovy. Sloupové kolonády zastíní prosklené fasády a budou zabraňovat přehřívání interiéru. Vnější plášť bude kvalitně izolovaný a bude mít vysokou úroveň vzduchotěsnosti. Budova je koncipována jako kompaktní stavba, aby se minimalizoval poměr plochy vůči objemu.

Environmentální strategie navržená pro budovu filharmonie je založená na posloupnosti zón se zvyšujícími se požadavky na vnitřní prostředí, na pečlivé kontrole spotřeby energie v souladu s využitím budovy a zabránění plýtvání chladem a teplem. Venkovní náměstí, které se nachází na západní straně území, využívá slunce v odpoledních a večerních hodinách k vytvoření příjemného mikroklimatu, v rámci kterého budou mít návštěvníci tendenci se shromažďovat a využívat náměstí k rekreaci a odpočinku. První zónou objektu jsou sloupové kolonády, které poskytnou úkryt před přímým sluncem a poskytnou stín. Dále budou zvyšovat i komfort a parametry vnějšího mikroklimatu. Foyer jsou koncipována jako rozsáhlé vnitřní veřejné prostory, které spojují všechny vchody a průchozí trasy a tím propojují všechny aktivity v budově. Foyer jsou navržena jako polo externí přechodové prostory, které jsou uzavřené a které využívají pasívní tepelný zisk, přirozené větrání a denní světlo zvenku. Jedná se o komunikační prostory, kde se bude udržovat požadovaná úroveň prostředí pouze na bázi vytápěných podlah, aby se vyrovnali tepelné ztráty a zisky. V konferenčních prostorech, kde se budou lidé shromažďovat a pobývat, bude využito k zajištění další úrovně komfortu odpadní teplo z budovy pomocí recyklace vzduchu z koncertních sálů a pomocí využití zbytkové energie ze systémů MEP. Náročné akustické prostory v srdci budovy budou odvětrávány vysoce účinným ventilačním systémem dodávajícím klimatizovaný vzduch pod sedadly a podél stěn. Kromě poskytování komfortu přímo v obývané zóně prostoru, tento systém využívá tepelné zisky v místnosti k “vytlačování” vzduchu směrem nahoru a tím k odvádění veškerých škodlivin pryč od úrovně návštěvníků, což je zároveň velmi funkční ochrana proti šíření virů v prostoru. Náš výzkum a zkušenosti ukazují, že systém s vysokou kvalitou vzduchu a násobnější výměnou čerstvého vzduchu umožňuje komfortní prostředí při vyšších teplotách vzduchu a při nižší celkové spotřebě energie a zároveň poskytuje další odolnost vůči různým kontaminantům. Nejvyšší úroveň kontroly prostředí a spotřeby energie bude vyhrazena pro místa hudebníků na pódiu a ve zkušebnách, kde bude zajištěna regulace vlhkosti. Energetická účinnost systému bude maximalizována “chytrým” řídicím systémem budovy, který přizpůsobí nabídku poptávce a vždy vybere tu nejúčinnější variantu.

Adaptace na změnu klimatu bude od začátku zahrnutá do návrhu technických zařízení budovy. Ve strojovnách budou uvažovány extra prostory pro instalaci dodatečných tepelných čerpadel a prostory pro umístění dalších dohřívačů a dochlazovačů do vzduchotechnických jednotek. Počítá se, že v budoucnu se budou zvyšovat nároky na vytápění a chlazení budov.