Vila ve Vonoklasech

Příměstské bydlení
Města dobývají své okolí - krajinu náhodně periferií, nebo vědomě kolonizací. Okolí měst je od dob ideálu zahradního města kolonizováno také vilovými čtvrtěmi. Kolonizátoři si s sebou přinášejí svoje zvyky, kulturu i způsob života. Kolonizovat krajinu městským bydlením umíme. Naučíme se rozpouštět se v ní, jak by odpovídalo současné době s její entropií a pluralitou hodnot, i našim aktuálním ideálům a představám o životě v klidném a zdravém venkovském prostředí, a v neposlední řadě i potřebám této krajiny a vesnických sídel.
Rozvoj dopravy, komunikačních médií a změny životních hodnot dnes vedou k výstavbě rodinných domů v takových oblastech, které se nikdy nestanou součástí města. Nemají vůbec tyto ambice. Jejich stavebníci si to ani nepřejí. Většinou jejich řešení nereflektuje tuto změnu, je stavěna městská vila, či spíše rodinný domek. Přitom nejde pouze o vývoj posledních let. Již od doby kolektivizace vesnice nová výstavba venkovského domu sleduje městské vzory nejen architektonicky, jak bylo obvyklé i dříve, ale i typologicky.
Díky společnému úsilí investorů a architektů vzniká ve Vonoklasech kolonie deseti rodinných domů, které se snaží reagovat na aktuální problematiku příměstského bydleni. Velkorysost parcelace území oslabuje individualismus jednotlivých návrhů, obvyklý u staveb vyššího standardu. Individualismus vilám vlastní, vyjadřující nepopiratelnou nejednotnost a pluralitu idejí i životního stylu dnešní doby, je v protikladu snaze nalézt aktuální, společně pociťované a uznávané regulační principy moderní venkovské architektury. To je stěžejním problémem obdobného úkolu.

Vila Vonoklasy
Velikost pozemků i zadaného stavebního programu a novodobý vztah k hodnotám života v klidném venkovském prostředí odkazují k velkory- sosti a měřítku forem tradičního statku. Kontext nehledáme ve tvarové nápodobě, ale spoléháme spíše na hlubší provozní a funkční paralely s tradiční venkovskou architekturou. Její nezanedbatelnou podstatou kromě horizontality je rovněž neproblémovost, velkorysá samozřejmost až banálnost těchto staveb, která se výrazně diferencuje od každé snahy o mimetickou a nepravdivou nápodobu starých forem. Zkoušíme jít cestou, která se vzpomínkami na minulost zachází svobodně a přitom, resp. právě proto se vší úctou. Skládáme dům ze známých prostorů, prvků, materiálů a pocitů, které transformujeme pro potřeby současného života a možnosti novodobých stavebních technologií. Tento proces odpovídá nejistotě a zamlženosti našich vzpomínek. Věrohodně a pravdivě reaguje na tradici i současnost.
Pozemek se nachází na okraji CHKO Český kras. Leží na horní hraně zalesněného úbočí svahu nad Černošicemi a Dobřichovicemi, na okraji intravilánu obce Vonoklasy. Návrh je založen na tradiční důsledné vazbě přízemí venkovských domů na okolní terén, vedoucí k horizontalitě objemů, klidné formě a kompaktnosti tvarového řešeni. Vila je orientována do údolí. Lichoběžníkový půdorysný tvar vily je způsoben mírným pootočením jihovýchodní fasády směrem k otevřeným výhledům do krajiny.
Obě obytná podlaží jsou od ulice a garáže oddělena obvodovou zdí. Zeď tvoří hlavni kompoziční linii stavby, na kterou jsou nasazovány jednotlivé objemy vymezené deskami stěn a stropů. Stoupající terén, výška zdi a její neperforovanost okenními otvory vytváří dojem jednopodlažní lineární a horizontální stavby. Připomíná obvodové stěny stodol, odkazuje k uzavřenosti tradičních venkovských staveb a dvorů. Návrh garáže je podřízen snaze o vizuální integraci této stavby do systému oplocení pozemku řešeného jednotně. Jižní fasáda přízemí pravidelným mohutným sloupovím vzdáleně upomíná na otevřené stodoly či cihelny. Přečnívající deska stropu pomáhá hmotu domu zatlačit k zemi, zvětšuje horizontalitu objektu. Patro je záměrně odlišeno od přízemí a odlehčeno asymetrickým umístěním na osu vily, drobnější dimenzí sloupů i konzoly stropní desky a členěním parapetů. Významnou úlohu při užívání vily bude hrát zeleň. Nejen v poloze popínavé zeleně na severní zdi a zeleně na obytné tera- se, ale zejména na jižní fasádě s trsy převislé zeleně padajícími přes be- tonové zábradlí. Vila je řešena v přírodních materiálech včetně úprav okolního terénu. Jsou použity kámen, dřevo, vnější vápenná štuková omítka v přírodní barvě, šedá pálená cementová omítka, omítkoviny s mramorovou moučkou a kovové konstrukce v přírodní úpravě povrchu grafitovými nátěry, resp. šopováním pod bezbarvý lak.
Dispozice se vyznačuje volným lineárním řazením obytné plochy podél jižní fasády a důsledným sledováním svažitosti stávajícího terénu výškovou úrovni podlahy přízemí. Obytné prostory jsou odděleny střední šikmou perforovanou zdí a pracovnou pouze náznakově. Návrhem je hledána vyvážená poloha mezi potřebou intimity i vzájemné komunikace členů rodiny při daném rozsahu programu zadáni. Nerovnoběžnost vnitřní zdi a jižní fasády zajišťuje přirozenou diferencovanost hloubky traktu, odpovídající různému funkčnímu využití místností.
Vila je výsledkem dlouhodobého dialogu klienta a architektů, je poznamenána oboustrannou otevřenosti, snahou i ochotou po vzájemném poznáni i respektováni názorů druhé strany. Vztah klienta a architekta se pak mění v partnerství, klient se stává spoluautorem v kladném slova smyslu. Forma, někdy tak těžce a úzkostlivě hledaná návrhem a projektem i hájená během stavby, pak ustupuje do pozadí, nebo přesněji naplňuje se sama, je výsledkem tohoto procesu.