Vila u Varšavy

Projekt domu je na jedné straně reakcí na složitou topografii území (výškové rozdíly, les) a na nešťastné umístění parcely vzhledem ke světovým stranám (příjezd z jihozápadu); na straně druhé je inspirován rhizomatickými strukturami, k jejichž nejdůležitějším vlastnostem patří nehierarchičnost. „Každý bod rhizome by mohl a měl být propojen s jiným“. Podobně chápeme i les; nenajdeme v něm základní ani druhotné směry, množství propojení je, dalo by se říci, nekonečné, a i když struktura samotného stromu je zcela opačná než struktura rhizome, les je podle nás právě takovou strukturou.
Výše uvedená inspirace měla vliv především na funkční schéma domu. Pokusili jsme se navrhnout stavbu bez klasické přední a zadní fasády, bez zvýrazněného vchodu, který by již vytvářel hierarchii, bez přesného vymezení kde končí stavba a kde začíná „les“ (patia, jež jsou prvkem finální úpravy interiéru, současně přivádějí les dovnitř; část stavby je zavěšena nad pozemkem, a umožňuje tak proniknutí zahrady pod dům; osázená střecha přístupná vnějším-vnitřním schodištěm; podzemní patio, které je součástí posilovny; stromy „protínající“ vnitřní prostor domu).
Co se týče vlivu rhizome na formu stavby, ten končí tam, kde forma přestává napomáhat fungování výše uvedeného schématu (např. zkreslení hranice vnitřního/vnějšího je umocněno různými způsoby formování tvarů oken).
Důležitá je naopak absence jeho vlivu na významovou či symbolickou rovinu. Projekt se nesnaží komentovat nebo reprezentovat rhizome. Důležité je to, co projekt umožňuje a nikoli to, co prezentuje (o čem vypovídá).